DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Láska, tělo a sex po padesátceProtagonistka Diana z dokumentárního cyklu Ženy 50+. Foto archiv autorky

Nové audio

Láska, tělo a sex po padesátce

21. 9. 2022 / AUTOR: Eva Lammelová

Jak sexuálně žijí padesátnice? Proč máme děti později? Stydí se ženy mluvit o menopauze? A proč vlastně? Nejenom o tom je třídílný audiodokumentární seriál Ženy 50+. Dokumentární seriál o tom, že padesátkou to nekončí, který právě chystá dokumentaristka Eva Lammelová a Český rozhlas Dvojka ho bude vysílat od 16. října. Jak práce na dokumentu proměnila samotnou autorku?

Z Českého rozhlasu mi v červnu přišla mailem nabídka na audiodokumentární seriál. Zadání: téma, které by zajímalo ženy kolem padesátky. Z mých nápadů si dramaturg vybral menopauzu, pozdní mateřství a sexualitu u padesátnic. Tři díly, 78 minut, studio začátkem října. Zvažovala jsem, zda to zvládnu, protože dcera Inka jde do školky až v září, ale pak jsem se do toho pustila.

Dala jsem výzvu na sociální sítě: „Hledám odvážné padesátnice!“ a začaly se mi ozývat různé ženy. Ptala jsem se sama sebe, proč o nich dosud nikdo nemluvil a nikdo se nevěnoval jejich starostem? Co o nich my, kterým ještě není padesát, víme? Mají spoustu zkušeností, často jsou vyrovnané a otevřené. Co víc si přát? Postupně se spolu s výpověďmi otevírala nosná témata. A k mému překvapení jsem se začala otevírat i já!

Začínala jsem chápat, že to všechno ke mně nepřišlo náhodou. Je mi 36 a začala jsem se potýkat s hormonálními problémy. Že bych měla menopauzu? Velké pocení, emoční výkyvy, bolesti, extrémní únava. A to bych si přála druhé dítě. Pátrání začíná.

Pozdní mateřství

První díl mojí chystané série o pozdním mateřství začíná scénou, v níž stojím na dětském hřišti a do rekordéru přiznávám, že bych si přála mít druhé dítě. Několik starších maminek roztáčí na kolotoči svoje děti. Podivuji se nad tím, jak to ty mámy zvládají, když já jsem tak unavená. Rozhodnu se za křiku své dcery Inky auditivně zmapovat, jak to mají a jaké to je. Možná mě to čeká taky.

Tamara (45 let), která jako jedna z prvních zareagovala na mou facebookovou výzvu, si vybudovala kariéru, ale v pětatřiceti letech vyhořela. Odešla z práce a chtěla s manželem dítě. To ale nepřicházelo. Zažila si pět let meditací, pobytů ve tmě a tvrdé práce na sobě. Pak si sedla do kostela, promluvila s Bohem, došla k vnitřnímu smíření a ve čtyřiceti letech se jí narodil Max. Únava je něco, co Tamaru zaskočilo. Ale nemyslí si, že by pozdní mateřství bylo v něčem nevýhodou, možná spíš naopak.

Eva Lammelová. Foto Petr Kubica

Jdu na preventivní prohlídku ke své gynekoložce Michaele Mikešové a při té příležitosti se jí ptám, proč si myslí, že mají některé ženy děti později. Už je dle jejích slov alergická na názor, že ženy mají děti později kvůli kariéře. To na kongresech slýchává často a nesouhlasí s tím. Podle ní většina žen – alespoň z její ordinace – čeká, až bude moci dítě porodit do svého hnízda. A budování zázemí při cenách hypoték a stále rostoucích cenách bydlení není snadné. „Chybí ti progesteron,“ řekla mi naturo-fytoterapeutka Gabriela Tuatti poté, co si mě vyslechla. Je mi 35 let a dle Gabriely ženám po pětatřicátém roce přirozeně začne tenhle hormon životní energie klesat. Gabriela mi do rekordéru sděluje informace, které mi přijdou jako z jiného vesmíru. U gynekologů nebo ve veřejném prostoru se o nich nemluví. Gabriela se svým neuvěřitelným úsilím uzdravila z endometriózy a léčí ženy s mnoha gynekologickými a hormonálními problémy. Poukazuje také na estrogenovou dominanci, kterou naše západní společnost zažívá. Estrogenu máme většinou všichni dost, progesteronu však máme méně, což může mít vliv na to, že se žena po porodu nerozkojí nebo neporodí přirozeně. O estrogenové dominanci se později dozvím také při natáčení se sedmdesátiletou doktorkou přírodních věd, jogínkou Nadiou, která se zaměřuje na menopauzu a žila dvacet let v Belgii, kde spolupracovala na klinických studiích pro jednu americkou farmaceutickou firmu. „O tom musíte točit, Evo. Jsem velmi překvapena, že se o estrogenové dominanci v Česku nemluví.“

Sympatická socioložka Lucie Vidovičová (45 let) z Masarykovy univerzity nezkoumá jen věkové normy, ale sama zažila na vlastní kůži, jaké to je mít podle lékaře „špatný věk“ na dítě. „Už vás systém škatulkuje do kategorie ‚starší matka‛, už vám dávají leták o genetických vadách a musíte absolvovat další vyšetření. Jsou věkové tabulky, vy je přešvihnete, a tak se s vámi bude určitým způsobem jednat,“ popisuje Lucie. Alespoň se jí to hodí do přednášek. 

Neplodnost ženy chrání!

Pozdní mateřství není fenoménem doby, ale naopak. Je to přirozený jev, který nám potvrzuje historie, což potvrzuje lékařka a psychogynekoložka Helena Máslová. Před první světovou válkou bylo běžné, že měly ženy dětí hodně a měly je v různém věku. Průměr v Českých zemích byl 7,5 dítěte na ženu. Žen, které založily rodinu, bylo 65 procent, což odpovídá dnešnímu vzorci neplodnosti. Když jsem se Heleny Máslové zeptala na to, o čem se otevřeně nemluví, řekla mi, že je to rozhodně fakt, že neplodnost ženy chrání. Může se stát, že ženy, které jdou opakovaně na umělé oplodnění, jsou během mateřství současně konfrontovány s karcinomy. Pokud ženy neposlechnou své tělo a snaží se otěhotnět za každou cenu, čeká je někdy nemilé překvapení. Takových pacientek má doktorka ve své kartotéce desítky. „Ta naše představa, že každá žena má nárok na dítě a že je normální mít dítě, je úplně zcestná. Existuje všeobecná představa, že když má žena dítě, tak je to vlastně taková Panna Marie. Naše postmoderní rozmazlené nastavení, že máme na vše nárok, vede při nenaplnění tohoto vysokého standardu logicky ke zklamaní a frustraci.“

Z žen, které se mi ozvaly na Facebook a není jich málo, kontaktuji Terezu (50 let), která měla děti ve 42 a ve 45 letech. Důvodem byla její vysněná práce pro Lékaře bez hranic a několik humanitárních misí. Nyní ji po osmi letech vztahu opustil o dvanáct let mladší manžel. Tereza se však nehroutí. Chystá se na Vassalopet, padesátikilometrový běh na běžkách ve Švédsku. Je šťastná, že má dvě úžasné děti, a ví, že už díky nim nebude nikdy sama.

Protagonistka Tereza z dokumentárního cyklu <b>Ženy 50+</b>. Foto archiv autorky

Na závěr se vydávám k Zuzaně Klejchové, která mluví o očistném rituálu ženské bylinné napářky, který obnažuje podstatu a důležitost péče o ženské zdraví. Napářka ženám může také pomoci s gynekologickými problémy a pomalu se začíná dostávat do povědomí.

Když Zuzka během napářky mluvila o menopauze, došlo mi, že je to téma, které mě hodně zajímá. Asi i proto, že jsem se začala potýkat s hormonálními problémy. Že by to byla menopauza, když je mi 36? No… musím to zjistit.

Prostě přechod

Druhý díl chystané série začíná scénou u mé gynekoložky Michaely Mikešové, ke které se jdu poradit se svými hormonálními problémy. Doktorka interpretuje mé výsledky z krve, stěrů a ultrazvuku, aby mi odpověděla na to, zda opravdu neprocházím menopauzou. Jakkoliv se to může zdát v mém věku komické, opravdu jsem nad tím přemýšlela, jelikož se to – byť ve výjimečných případech – může stát. Menopauzou neprocházím a všechny výsledky mám v pořádku. Za mými problémy prý stojí stres a psychická únava. Má vnitřní i audio cesta pokračuje.

Kamarádka Juanita (50 let), kterou jsem pro natáčení přímo oslovila, skončila v nemocnici, protože měla tak silnou menstruaci, že přišla o příliš mnoho krve. Hormonální problémy a myom způsobily, že se vše rozvířilo. V těle i duši. A tak musela na kyretáž. Celý proces však vnímá jako období růstu. „Měla jsem stavy sexuálního toužení a potřeby sexu, abych se uklidnila. A to teď už nemám. Cítím se tak osvobozená od otroctví těla,“ vysvětluje Juanita.

Objevuji vše dál a s vervou. Hledám někoho, kdo ví o menopauze něco, co jsem zatím neslyšela. A je tady. Průvodkyně menopauzou Marci Kršková z Brna, která nejenom velmi dobře popisuje cyklickou ženu, ale také založila portál Duhová houpačka i facebookovou skupinu Tajemství ženské zralosti, které tohle tabu zviditelňují. A co víc, pomáhá ženám, které menopauzou procházejí, a to v podobě poradenství, nespočetného množství videí a osvěty, kterou u nás nikdo jiný v takové míře nečiní. Osobně pro mě byla nejobjevnější symptotermální metoda SensiPlan, což je jednoduchá hormonální diagnostika našich ženských cyklů, takže se vyznáme v tom, co v našich tělech probíhá z hlediska menstruace, ovulace a hormonů jako je estrogen a progesteron. A tu si každá z nás může jednoduše udělat doma.

Jdu ke své gynekoložce na další vyšetření, a tak se jí ptám na menopauzu a ženy, které ve své praxi má. „Ženy často zažívají syndrom zavírajících se dveří. Mají pocit, že už spějí jenom k tomu konci. Hodně často jim okolí a partneři dávají najevo, že už to nejsou ty šťavnaté ženy. Ale jsou mnohé prostředky, které mohou pomoci. Například na suchost pochvy.“ Doktorka Mikešová uvádí zdravotní problémy, které mohou ženy potkat, a bylinky, které mohou pomoci.

„Ženy jsou ageismu vystaveny dvakrát častěji než muži, což dokazuje sílu, jakou má věk nad našimi životy.“

Když jsem poprosila svou tetu Jiřinu (58 let), která prodělala hysterektomii, nechtěla o natáčení ani slyšet. Je smutná, že nemůže hrát volejbal. Hysterektomie, odejmutí dělohy a vnitřních pohlavních orgánů, jí přinesla osteoartrózu. Snaží se být silná, mít vůli a smířit se s tím vším. Nakonec k natáčení svolila, a posluchač tak může pocítit jistý smutek, který menopauza také přináší.

Věkové diskriminaci neboli ageismu, jenž stále roste, se věnuje také socioložka Lucie Vidovičová. Ženy jsou podle ní ageismu vystaveny dvakrát častěji než muži, což dokazuje sílu, jakou má věk nad našimi životy. Výrazně se to obnažuje na trhu práce. Věta „žena už není v produktivním věku“ mluví za vše! Lucie uvádí, že „ženy které jsou považovány za fyzicky krásnější, mají třeba až o třetinu vyšší platy, než ženy, které nejsou považovány za fyzicky atraktivní“. Padesátnice spadají do věkové kategorie, která je podle Vidovičové neviditelnou generací a neprobádaným územím. S tím jde ruku v ruce velká vlna anti-ageingu, kdy ženy celosvětově podstupují čím dál více kosmetických zákroků. „Chybí tu přechodové rituály. Menopauza je předpeklím do stáří, kterého se tak obáváme, a je ve veřejném prostoru propojena s medicínským řešením typu ‚spolkněte prášek, bude vám lépe‛. Ale chybí sociální role ženy v tomto životním období. Proto je klimakterium neuchopitelná věc, o které se nemluví, nepřiznává se a ženy trpí změnou, kterou nemají jak uchopit.“

Katarína (56 let) se dost obávala padesátky. Samotnou ji to velmi překvapilo, protože jako feministka si myslela, že to zvládne. Bála se, že bude mít číslo 50 napsané tučně na čele. Nikdy s ní o tom nikdo nemluvil, ani kamarádky. V práci před nedávnem zažila bossing, a to do takové míry, že ji to na dva roky vyřadilo z pracovního provozu. V současnosti je stále v invalidním důchodu. Žena, která pracovala v sociální oblasti a pomáhala lidem, žije z hmotné nouze. Trefně glosuje současný stav: „Teď je v naší společnosti na vrcholu hodnot to, že se na krémech objevují ženy, které nemají tělo podle dokonalých měřítek a jsou přirozené. V časopisech jsou ženy s vráskami. Ale že by se někdo těch žen ptal, jaký život zažily? Že by na to byl někdo zvědavý? To nikde nikdo neříká.“

Protagonistka Katarína z dokumentárního cyklu <b>Ženy 50+</b>. Foto archiv autorky

Kolem menopauzy existuje spousta mýtů a pověr, jak vysvětluje již zmíněná doktorka přírodních věd a jogínka Nadia Zimová. Ženy se menopauzy bojí a mají obavu o ní také mluvit, protože ji spojují s koncem reprodukčního cyklu a se stářím. Jako by se styděly za tohle období života a ztrácely sebevědomí, které nestoupá s přibývající váhou a dalšími přicházejícími projevy. Děti a někdy i manželé odcházejí z jejich životů a ony mají najednou čas samy pro sebe a neví, jak s ním naložit. „Třetina našeho života je ještě před námi, tak to nevzdáme,“ povzbuzuje Nadia posluchačky.

Na závěr se ještě bavím s Katarínou o sexualitě, která vyplouvá přirozeně ve většině rozhovorů na povrch. Katarína velmi upřímně doznává: „Mně až v 56 letech došlo, že můžu s muži randit, aniž by to mělo spět do vztahu. Že se můžu s někým vyspat, aniž by to byl závazek. To je pro mě totální novinka. Celý život jsem měla normální sexualitu a od 45 se moje sexualita hodně zvýraznila a po padesátce totálně. Já mám pocit, že jsem na svým vrcholu, co se týče zájmu o sex a toho, jak si ho užívám.“

Sex po padesátce

Ve třetím díle série se zabývám sexualitou padesátiletých žen. Mám doma muže, kterému je padesát, a tak vidím mužský pohled. Ale co ty moje ženy? A co za pár let já? Vydávám se již potřetí za ženami, které mi poví více. Opět mi velmi pomáhá věrný přítel Facebook.

Martinu (49 let) , která má tři děti, potkávám v parku, kde na lavičce mluvíme o tom, že vnímá sex jako ventil. Vášeň a žárlivost mezi krásnými lidmi, jakými Martina a její manžel jsou, mi připomíná Sophii Loren a Marcella Mastroianniho. Po třicetiletém manželství se už Martina v sexu nesoustředí na to, jak u toho vypadá a jaké volí polohy, ale kvituje manželovy inovace v oblasti erotických pomůcek.

Dozvím se také o Dianě (50 let), která měla gynekologické problémy v podobě suchosti a nepružnosti vaginy. To potkává více žen kolem padesátky. Diana chtěla problém aktivně řešit, ale gynekolog jí nebyl schopen pomoci. Avšak díky citlivosti jejího muže a její vlastní snaze (vaginální napářka nebo loona dance) našla cestu, jak to zvládnout.

Protagonistka Martina z dokumentárního cyklu <b>Ženy 50+</b>. Foto archiv autorky

Problém se suchostí pochvy a následně i s pružností potvrzuje i moje gynekoložka Michaela Mikešová, která se s ním u padesátnic ve své ordinaci setkává často. A ženám to mnohdy brání v sexuálním styku. Existují různé pomůcky či léky, které mohou některým ženám pomoci.

Pro díl o sexualitě jsem chtěla najít ženu, která pomáhá ostatním ženám objevit a poznat jejich sexualitu a pracovat s ní. A našla jsem. Lucie Harnošová, průvodkyně žen a zakladatelka projektu Alchymie ženy, v mém seriálu radí jako dobrou cestu k poznání rozkoše a svého těla autoerotiku. Podle Lucie se nemusíme upínat na orgasmus nebo na partnera, sexualita je mnohem zajímavější: „Když prožijeme potěšení samy se sebou a zkoumáme se, jako bychom o svém těle dosud nic neznaly, tak můžeme smyslnosti zažít novým způsobem. A cokoliv přijde, je to v pořádku. Mohou se ukázat i slzy, ale potěšení může přijít i v klidu či v doteku.”

Hledám další statečné padesátnice, které dokážou otevřeně mluvit o své sexualitě. Kamarád mi doporučil svou známou Lenku. Jdu k Lence domů a naslouchám otevřené zpovědi. Zažila náročný rozvod, a tak objevila Tinder – seznamku, ve které se setkala se vztahovou povrchností a neupřímností. Mluví otevřeně o svém novém vztahu, autoerotice, pornografii a o tom, že její generace poslušných holek konečně nachází vlastní hlas. Lenka je v padesáti uvolněnější než dřív: „“Mně je opravdu třeba u zadku, jak vypadám. Je to strašně osvobozující. Co se týče chuti na sex, nepociťuju žádný snížení, ale strašně se změnilo pojetí orgasmu jako takovýho….“

Zcela náhodou jsem také v její kuchyni zpovídala mou tetu Táňu (58 let), která má ráda sex, ale má partnera v Itálii. Nevěru považuje za přirozenou součást života. S příchodem partnerovy padesátky vnímá v jejich vztahu fakt, že partner není již tak výkonný, jako pozitivum. A to je další zajímavý prvek celého pátrání.

Protagonistka Lucie Vidovičová z dokumentárního cyklu <b>Ženy 50+</b>. Foto archiv autorky

Chtěla jsem však najít výzkumníka či výzkumnici věnující se sexualitě žen ve vyšším věku. Anna Ševčíková, psycholožka z Masarykovy univerzity, se svým týmem realizovala výzkum, ve kterém analyzovali dotazy žen na online poradce a terapeuty týkající se sexuality po padesátce. Z něj je zřejmé, že tyto ženy mají především strach o své partnery, kteří v tomto věku začínají mít problémy s erekcí. Některé ženy na to přijdou samy a jiné nechápou, že manžel o sex zájem měl a najednou nemá. Anna Ševčíková také mluví o tom, že muži mnohdy o problému erekce nemluví a nechtějí ho řešit. Pravděpodobně z důvodu studu. „Je teda otázka, jestli to není prostor pro otevření se jiným sexuálním praktikám. Některé výzkumy starších lidí ukazují, že to pro ně může být uspokojující.“

Moc si přeju, aby můj seriál slyšely ženy na vesnicích a na malých městech, které prožívají a řeší stejné problémy jako ženy v mém seriálu. Pochopí, že nejsou samy. A není nad sdílení. Proč se vlastně ve společnosti o tomto tématu příliš nemluví? Protože o tom nemluví ženy? Anebo to ženy nesdílejí proto, že se to ve společnosti příliš neprobírá?