Kulisy rodinného života

to nejsem já to je strach
že i když popíšu podrobně každý detail
stejně řeknou že si za to můžu sama jako to říkáš ty
že já jsem ta kdo vede tvé svalnaté ruce
po přímé trajektorii k mému tělu
k věcem v našem domě
že to já skrze tebe demoluji kulisy rodinného života
ty spravedlivý stojíš s pravdou v zádveří
nalíváš si ji už od oběda a ona pak smrdí celým domem
ráno tu zatuchlou pravdu vypouštíš z ložnice
znám to, každý, kdo pije, smrdí pravdou
jako moje teta, můj otec a teď i ty

předáváme si dítě, co sotva vysloví své jméno
snažíme se u toho nedotknout a nenamířit proti sobě opuchlé oči
neskočit na sebe neroztrhat si kůže
nerozumím ti když vidím díry které kopírují tvé kostnaté pěsti
mám strach o život a mlčím
mlčím o všem, co se děje, protože tak to dělám
když mám doopravdy strach

píšu do deníku, řadím věty, aby vypadaly jako básně
ale jsou to obyčejné kameny padající z hrudníku
chabé pokusy o smíření