Kdo se se mnou zatočí

Studentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.

Z filmu Kdo se se mnou zatočí. Foto archiv autorky

Modrají se poměnečky, zelená se klokočí. Kdo se se mnou v tom kolečku, kdo se se mnou zatočí?

Zadaním bolo vytvoriť animovaný dokument na tému revolúcia. Rada priznávam pôvodné školské zadanie, pretože sama, bez nejakého postrčenia, by som k podobnému námetu zrejme nedošla. Vrámci útrpného hľadania vhodnej témy mi jedna blízka osoba poradila rozpracovanie problematiky detských domovov. Po krátkom skúmaní stránok domovov na internete a čítania príbehov som si so zlomeným srdcom povedala, že to je tá téma. Do tvorby som sa vrhla s hlavou plnou naivných predstáv. Skutočná podstata dokumentu sa odhaľovala sama – postupne a organicky. Tak ako aj samotný scenár a vizuál.
 

Z filmu Kdo se se mnou zatočí. Foto archiv autorky

Film si to nakoniec aj tak vyprosí sám

Mojou pôvodnou myšlienkou bolo opísať pozitívnu revolúciu vo svete ústavnej starostlivosti. Ako nezainteresovanej osobe sa mi vždy zdalo, že aspoň z materiálnej stránky sú domovy vybavené čím ďalej tým lepšie. Po pár stretnutiach s Petrou Kačírkovou, aktívne pôsobiacou v tejto oblasti, sa môj obzor začal rozširovať a uberať úplne opačným smerom. Nasledovali stretnutia, pri ktorých som nahrala rozhovor s Michalom Ďorďom, ktorý pôsobí v nadácii Vteřina poté a s Júliou Kochovou, ktorá pôsobí napríklad v organizácii Dobrá rodina. Keďže som stále plávala len na povrchu problému, moje otázky sa mi zdali roztrasené a naivné. Ich výpovede boli však viac než uspokojivé a určili tak ďalší smer filmu. Pôvodné predstavy tvorby sa nakoniec úplne líšili od reality. Chcela som viac výpovedí z viacerých uhlov pohľadu. Konfrontovať názory ľudí pracujúcich v domovoch, ľudí z ministerstiev zodpovedných za financovanie a tiež detí. Keďže táto téma je hodná rozhodne väčšieho formátu, bolo obrovskou výzvou z hodiny nahrávok vybrať len tých krátkych 5 minút. Nestihla som sa dostať k žiadnemu osobnému stretnutiu v nejakom domove a ani k deťom. Nakoniec to bolo vlastne dobré, pretože s väčším množstvom materiálu by to bolo ešte ťažšie. Stále mi tam však chýbal nejaký hlas detí, tak som to nakoniec vyriešila piesňou z knihy Jarní říkanky, ktorú mi kamaráti zo štúdia Versus pomohli zhudobniť.

Aby obraz neprekričal zvuk

Počas procesu strihu audia som sa snažila nájsť to správne vizuálne riešenie. Vznikli tak 3 storyboardy, 2 animatiky a hromada výtvarných návrhov. Časový tlak a neznámo, ktoré pre mňa forma dokumentu predstavovala, ma neúprosne naháňali a tlačili k stene mojich schopností. V týchto momentoch ma hnala túžba ponúknuť ľuďom aspoň letmý pohľad za záves mylných predstáv. Po neúspešných scénaroch a skicách som si spomenula na autora menom Boris Labbe, ktorý sa stal mojou hlavnou vizuálnou inšpiráciou. Celá finálna koncepcia vznikla jedného dňa v mojej obľúbenej kaviarni za zvuku hudby Sigura Rosa, ktorý udával náladu tejto jemne depresívnej a vážnej téme.


Z filmu Kdo se se mnou zatočí. Foto archiv autorky
 

Finálna verzia animatiku pozostávala z minimu pohybu, hromady popiskov a šípok. Ondřej Vomočil je úžasný zvukár, ktorý dokázal pochopiť poznámky ako: pocit rannej hmly a jaskynná samota. Finálnu animáciu som vkladala do takmer hotového zvuku. Technická stránka pozostáva z veľkej časti z rotoskopie 3D modelov, rúk či vodnej hladiny. Problematika rotoskopie je na poli animácie večne otvorenou debatou. Ja som za každú formu, ktorá šetrí čas a slúži k uskutočneniu myšlienky. Samotná animácia bola veľmi “nobrain” procesom fázovania animatiku a prekresľovania 3D modelov. V porovnaní s procesom vymýšľania je to pre mňa vždy odmenou.

Štvorcový, takmer vertikálny formát som zvolila z dôvodu pocitu uzavretosti či uzamknutosti v jednom z trezorov, ktoré sa vo filme opakujú. Širokouhlý je iba začiatok s deťmi spievajúcimi veselú pieseeň. Kľúčovými prvkami sú skrinky symbolizujúce odloženie, uzamknutie, nepotrebnosť, hromadnosť a samotu. Kľúče ako cesta k poznaniu, pomoci a k slobode. Vlna ako prvok ukazujúci bezmocnosť. Takmer statickými scénami som využívala slobodu obrazu – chvíľu sa nikam neponáhľať a nechať diváka sústrediť sa priamo na výpovede.


Z filmu Kdo se se mnou zatočí. Foto archiv autorky
 

Posolstvo tohto malého filmu vnímam hlavne ako svoju vlastnú zmenu myslenia v tejto oblasti, a túžbu sa tomu v budúcnosti ešte nejak venovať. Takisto verím, že dokáže prehovárať k širšej verejnosti, nie len k festivalovým divákom.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.

starší články

.DOK.REVUE
24. 08. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.