Jak mluvit (a uvažovat) o trans lidech

Queer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.

Z natáčení znělky pro letošní festival Mezipatra. Foto Mezipatra

Přednáška, jejíž záznam je dostupný na YouTube kanále festivalu Mezipatra (také viz níže), mluví o základním rozdílu mezi pohlavím a genderem a vysvětluje, co přesně je transgender a s jakými mylnými představami je tento termín omylem zaměňován. Terminologie genderové identity je stále ne zcela jasně definovaná a prochází komplikovaným vývojem. Součástí aktuální kulturní války je například „správné“ používání předložek či dohady o vnější objektivitě, individuální diagnóze a autoritě osobního rozhodnutí. Tyto diskuze si spojujeme především s anglicky mluvícím prostředím a americkými komentátory, stejnou výzvou je však toto téma i pro Čechy a češtinu. Vždyť v poslední době byl tento problém několikrát politizován i v tuzemském prostředí, a to jak ze strany obhájců trans komunity, tak i konzervativních kritiků a populistů.

Genderová identita není nemoc ani úchylka

Akceptovat progresivní postoj LGBT+ komunity práva každého člověka na svou genderovou identitu je však jedna věc, zorientovat se v něm druhá. Dopustit se při vší dobré vůli omylu je pak velmi snadné. Například mluvit o procesu, jímž některé trans osoby procházejí na operačním sále, jako o „změně pohlaví“ může mylně zapříčinit představu o vazbě genderu k biologickému tělu – velká část trans žen a trans mužů přitom svou identitu vnímá jako neměnnou bez ohledu na svou biologii a operace podstupují jen proto, aby jejich tělo více odpovídalo jejich preferencím. Nejde tedy pro ně v žádném slova smyslu o „změnu pohlaví“, ale primárně o kosmetickou úpravu umožňující jim snáz žít se svou identitou. Takový rozdíl se možná pro nezúčastněného člověka jeví jako neškodný, mohl by však k operacím dotlačit i ty trans osoby, jež by o ně jinak neusilovaly, protože se cítí spokojené i přes nenormativní biologii svého těla.

Přednáška rozebírá další podobné omyly, jichž se novináři občas dopouštějí, například patologizaci života trans osob a pojetí tohoto stavu jako nemoci či úchylky. Problematická je i fixace na témata týkající se pohlavních orgánů při rozhovorech s transgender osobami či hodnocení úspěchu jejich tranzice neboli „přechodu“ podle toho, jak moc jsou nerozpoznatelné od svého „cis“1) okolí. Svádění hovoru na proces přeměny a na předchozí život je pro většinu trans osob celkově nepříjemné a dotýká se nejméně komfortní části jejich minulosti. Směřovat veškerou pozornost právě tam proto většinou nepovede k oboustranně příjemné konverzaci. Trans osoba se při své identifikaci nesoustředí na změnu, kterou si prošla, ale na život, jaký žije.
 

Z filmu Lola (2019), v němž hlavní hrdinku ztvárnila začínající trans herečka Mya Bollaers, která byla za svůj výkon nominována na řadu filmových evropských cen. Foto Mezipatra

Ne vždycky Most!

S fixací na přeměnu tranzici a biologické rozdíly je spojena i sexualizace trans osob a jejich fetišizace. V dnešní společnosti platí, že první kontakt s trans osobami probíhá pro většinu lidí – tedy především mužů – na pornostránkách, kde kategorie „shemale“ (vnímaná jako pejorativní pojem) nabyla u cis heterosexuálů nebývalé obliby. Druhou tváří tohoto uvažování je snaha o pozitivní vykreslení transgender osob skrze hyperúspěšné plnění genderových norem, jako tomu bylo například v seriálu Most!, kde je trans žena Dáša se svým genderem papežštější než papež a je víc žena než všechny ženy okolo ní, především co do sex-appealu. Klást takové nároky na nesmyšleného člověka může vést leda k pocitu selhání. Přestože mnohé trans ženy a v menší míře trans muži skutečně mají tendenci důsledně plnit genderové role, neplatí to zdaleka pro všechny a mnozí to nepovažují za svou prioritu.

Vskutku není snadné se v jazyku a vůbec uvažování o této problematice zorientovat, avšak veřejné osobnosti jako jsou novináři, umělci či politici mají určitou morální povinnost se pokusit do ní nahlédnout, pokud se o ní chtějí veřejně bavit či o ní dokonce rozhodovat. Bude ještě dlouho trvat, než vznikne srozumitelný a pevný slovník, v tuto chvíli ho komunita stále ještě hledá. Dvouhodinová výše zmíněná  přednáška, jež je k nalezení na Youtube kanálu festivalu Mezipatra, a slovníček základních pojmů na platformě Trans*parent jsou nejjednodušším prvním krokem.
 


Poznámky

1) cis – přívlastek označující člověka, jehož rod se shoduje s tím, jak byl od narození vnímán ostatními; praktický slovníček základních pojmů je k dispozici na stránkách Jsmetransparent.cz.




výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.21Jak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.
4.20Ozvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revue
1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek

starší články

6.20DOK.REVUE
21. 12. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FudžiokováTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyováTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková