Jak mluvit (a uvažovat) o trans lidech

Queer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.

Z natáčení znělky pro letošní festival Mezipatra. Foto Mezipatra

Přednáška, jejíž záznam je dostupný na YouTube kanále festivalu Mezipatra (také viz níže), mluví o základním rozdílu mezi pohlavím a genderem a vysvětluje, co přesně je transgender a s jakými mylnými představami je tento termín omylem zaměňován. Terminologie genderové identity je stále ne zcela jasně definovaná a prochází komplikovaným vývojem. Součástí aktuální kulturní války je například „správné“ používání předložek či dohady o vnější objektivitě, individuální diagnóze a autoritě osobního rozhodnutí. Tyto diskuze si spojujeme především s anglicky mluvícím prostředím a americkými komentátory, stejnou výzvou je však toto téma i pro Čechy a češtinu. Vždyť v poslední době byl tento problém několikrát politizován i v tuzemském prostředí, a to jak ze strany obhájců trans komunity, tak i konzervativních kritiků a populistů.

Genderová identita není nemoc ani úchylka

Akceptovat progresivní postoj LGBT+ komunity práva každého člověka na svou genderovou identitu je však jedna věc, zorientovat se v něm druhá. Dopustit se při vší dobré vůli omylu je pak velmi snadné. Například mluvit o procesu, jímž některé trans osoby procházejí na operačním sále, jako o „změně pohlaví“ může mylně zapříčinit představu o vazbě genderu k biologickému tělu – velká část trans žen a trans mužů přitom svou identitu vnímá jako neměnnou bez ohledu na svou biologii a operace podstupují jen proto, aby jejich tělo více odpovídalo jejich preferencím. Nejde tedy pro ně v žádném slova smyslu o „změnu pohlaví“, ale primárně o kosmetickou úpravu umožňující jim snáz žít se svou identitou. Takový rozdíl se možná pro nezúčastněného člověka jeví jako neškodný, mohl by však k operacím dotlačit i ty trans osoby, jež by o ně jinak neusilovaly, protože se cítí spokojené i přes nenormativní biologii svého těla.

Přednáška rozebírá další podobné omyly, jichž se novináři občas dopouštějí, například patologizaci života trans osob a pojetí tohoto stavu jako nemoci či úchylky. Problematická je i fixace na témata týkající se pohlavních orgánů při rozhovorech s transgender osobami či hodnocení úspěchu jejich tranzice neboli „přechodu“ podle toho, jak moc jsou nerozpoznatelné od svého „cis“1) okolí. Svádění hovoru na proces přeměny a na předchozí život je pro většinu trans osob celkově nepříjemné a dotýká se nejméně komfortní části jejich minulosti. Směřovat veškerou pozornost právě tam proto většinou nepovede k oboustranně příjemné konverzaci. Trans osoba se při své identifikaci nesoustředí na změnu, kterou si prošla, ale na život, jaký žije.
 

Z filmu Lola (2019), v němž hlavní hrdinku ztvárnila začínající trans herečka Mya Bollaers, která byla za svůj výkon nominována na řadu filmových evropských cen. Foto Mezipatra

Ne vždycky Most!

S fixací na přeměnu tranzici a biologické rozdíly je spojena i sexualizace trans osob a jejich fetišizace. V dnešní společnosti platí, že první kontakt s trans osobami probíhá pro většinu lidí – tedy především mužů – na pornostránkách, kde kategorie „shemale“ (vnímaná jako pejorativní pojem) nabyla u cis heterosexuálů nebývalé obliby. Druhou tváří tohoto uvažování je snaha o pozitivní vykreslení transgender osob skrze hyperúspěšné plnění genderových norem, jako tomu bylo například v seriálu Most!, kde je trans žena Dáša se svým genderem papežštější než papež a je víc žena než všechny ženy okolo ní, především co do sex-appealu. Klást takové nároky na nesmyšleného člověka může vést leda k pocitu selhání. Přestože mnohé trans ženy a v menší míře trans muži skutečně mají tendenci důsledně plnit genderové role, neplatí to zdaleka pro všechny a mnozí to nepovažují za svou prioritu.

Vskutku není snadné se v jazyku a vůbec uvažování o této problematice zorientovat, avšak veřejné osobnosti jako jsou novináři, umělci či politici mají určitou morální povinnost se pokusit do ní nahlédnout, pokud se o ní chtějí veřejně bavit či o ní dokonce rozhodovat. Bude ještě dlouho trvat, než vznikne srozumitelný a pevný slovník, v tuto chvíli ho komunita stále ještě hledá. Dvouhodinová výše zmíněná  přednáška, jež je k nalezení na Youtube kanálu festivalu Mezipatra, a slovníček základních pojmů na platformě Trans*parent jsou nejjednodušším prvním krokem.
 


Poznámky

1) cis – přívlastek označující člověka, jehož rod se shoduje s tím, jak byl od narození vnímán ostatními; praktický slovníček základních pojmů je k dispozici na stránkách Jsmetransparent.cz.




výpis dalších článků rubriky:  Sport

4.20Ozvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revue
1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce

starší články

6.20DOK.REVUE
21. 12. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.