Globální home esej

Jak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.

Z filmu Jiříkovo vidění. Jiří v Ústavu Fyziky Materiálů Akademie Věd ČR testuje svoji superslitinu. Foto GNOMON Production

Můj taťka si vždycky věděl rady. Když jsem si v dětství urazila zub, opracoval mi jej v dílně rašplí. Když rodina potřebovala stůl, slepil ho ze zbylých parket. Když ho trápilo, že moc protopí, postavil si pasivní dům, odkud teplo neutíká, a svůj stavební směr nazval optimalismus. Dosud všechno zvládal sám. Když se před více než deseti lety zamýšlel nad tím, jak pomoci planetě a účinně zmírnit produkci CO2, došlo mi, že je to možná poprvé, co to sám nezvládne. Jiří není mladý aktivista, ani klimatolog, a tudíž nedostává prostor psát ani mluvit v médiích, přestože se o to dlouhodobě a opakovaně pokouší. Jeho prostá a férová idea jednotné celosvětové uhlíkové daně a stoprocentní dividendy totiž potřebuje spolupráci všech.

Tati, co navrhuješ?

Chceme-li rychle snížit emise CO2, musíme rychle přestat využívat fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn). Spalováním uhlíku v nich obsaženém CO2 vzniká. Přestat s tím se ale nikomu moc nechce, protože jsou stále velmi levná. Je tedy třeba najít jednoduchý a spravedlivý způsob, jak přiřadit emisím cenu, a začít hledáním hlavního pachatele. Tím je uhlík ve fosilních palivech! Víme, kolik procent uhlíku obsahuje uhlí, ropa a zemní plyn.  Víme, že z jedné tuny uhlíku spálené kdekoliv vzniknou čtyři tuny CO2 vypuštěného do společné atmosféry, která už toho moc nesnese.

Zpoplatnění uhlíku není nová myšlenka, v čem je ta tvá jiná, ptám se táty. Navrhuji zdanit uhlík přímo při jeho těžbě, opáčí. A to jednotně na celém světě. Těžaři (těžařských společností je asi sto na světě) by daň přičetli k prodejní ceně fosilního paliva, a ta by se pak na celém světě promítla do cen všech produktů a služeb přesně podle jejich uhlíkové stopy! Jednoduché, spravedlivé a přesné, bez jakýchkoli výpočtů a složité administrativy!

Jakou by měla mít daň výši? ptám se dál.  - Daň, která by byla zprvu nízká, by se zvyšovala podle předem známého odsouhlaseného scénáře. Daně by shromažďoval k tomuto účelu zřízený celosvětový fond (něco podobného, jako je Green Climate Fund). Peníze z fondu by se formou stoprocentní dividendy rozdělovaly zpět všem lidem na světě. Každému (Američan, Afričan, Evropan…), prostě všem dospělým na hlavu stejně. Pravidelně vyplácená dividenda by tak pokryla zvyšující se ceny uhlíkových výrobků a služeb.
 

Z filmu Jiříkovo viděníJiří na Zelném trhu prodává ovoce z budoucnosti  banány z Hané a diskutuje s nakupujícími. Foto GNOMON Production

Takže zelené dotace by nebyly potřeba? divím se. Ano, přirozeně a bez dotací by se začaly prosazovat a vyvíjet technologie a výrobky s nejnižší uhlíkovou stopou. Lidé by dál nakupovali to, co je pro ně výhodné, a tím by chránili planetu. Propočty ukazují, že by se podařilo ve shodě se závazky klimatických summitů velmi rychle snížit emise CO2. Většina lidí na světě (kteří se nechovají emisně zhýrale) by na tom vydělala. Přivřely by se celosvětové sociální nůžky, obyvatelé rozvojových zemí by mohli zůstat ve svých domovech a získali by prostředky na předcházení klimatickým katastrofám a na jejich kompenzaci. 

Natočíme film!

„A proč to tak ještě není?!“ zeptala se nás jedna paní na Zelňáku. Taťouchu, je potřeba dělat víc než psát odborné články! Pojď, natočíme spolu dokument. Objedeme s kamerou experty, politiky a aktivisty a zjistíme, proč by to tak, jak navrhuješ, nemohlo jít! V  únoru roku 2019, v posledním půlroce na rodičovské, v době vrcholících studentských stávek za klima, jsem přišla do Gnomon Production s námětem na film a s prosbou o radu, jak sama obstarat úsporné natáčení. Rozmluvili mi recyklaci analogové kamery, modelu z roku 2000, a pomohli vybrat novou, vhodnou pro ženy, která sama ostří na tváře. Povzbuzena zvládnutím základního nastavení jsem začala s otcem na vlastní pěst natáčet. Zajímalo mne, jestli je taťkova idea životaschopná. Hledala jsem příležitosti, kde by mohla jeho myšlenka vyvolat plodnou diskuzi. Navštívili jsme setkání aktivistů Extinction Rebellion a Fridays for Future, mluvili jsme s klimatology napříč Českem a otec svými názory naboural mnohé besedy o klimatickém rozvratu. Vedle toho byl taťka ochoten si nasadit slamák, postavit si stánek na Zelňáku a prodávat ovoce z budoucnosti. Mimo tyto plánované aktivity na veřejnosti snímám ve filmu i náš osobní život: taťka doma zatahuje topení, neohřívá si jídlo a odmítá dávat a přijímat vánoční dárky jako projev nezodpovědné rozmařilosti. Nejsilnější momenty našeho spiklenectví, které mnohdy unikají zachycení, zhudebňuji a ve filmu se objeví v podobě písní.

Sám proti všem

Kdo ještě o otcově ideji ví? Družinářka z Dolní Cerekve, všichni naši svatebčané, Ministerstvo životního prostředí, Ilona Švihlíková, český zástupce IPCC panelu Radim Tolasz, angažovaný vědec a bývalý ředitel Goddardova institutu pro kosmický výzkum James E. Hansen, James Grabert z OSN, redakce časopisu Nature, Arnold Schwarzenegger, Bill Gates, princ William a dopis se nám podařilo nacpat i Gretě... … a Jeho Svatost papež František. Ale tomu dopis raději vytiskneme.

– Tati, a tohle píšeš komu?

– Františkovi.

 Někdo z vojny?

 Papeži Františkovi. 

Ani v nejhorším scénáři mne nenapadlo, jak může být ignorace velká a situace zaseklá. Jiří se ve filmu se svojí ideou jednotné celosvětové daně z těžby fosilních paliv a její stoprocentní dividendy pro všechny ocitá v situaci sám proti všem. S konceptem uhlíkově daně naráží, kam se hneme, vypadá to, že svět považuje tento plán pouze za projev Jiříkova vidění. A tím se vlastně stává i samotný film, který svéráznou perspektivu Jiřího zpřítomňuje.
 

Z filmu Jiříkovo viděníMarta a Jiří na klimatickém summitu OSN COP25 v Madridu. Foto GNOMON Production

Jiří ale není žádný blouznivec, nýbrž mezinárodně etablovaný vědec z Ústavu fyziky materiálů Akademie věd ČR, RNDr. Jiří Svoboda, CSc., DSc., který bádá v oblasti slitin materiálů i v kooperaci s experty ze zahraničí, kde byl nedávno za svoji práci také oceněn. Jeho superslitina by měla odolat nejvyšším možným teplotám. A jakou nejvyšší teplotu snese lidstvo? „S tak heterogenním materiálem se těžko pracuje…“

A proč, k mé radosti, spolupráci přijal dramaturg Jan Gogola ml.? Řekl k tomu:

„Za slitinu můžeme považovat Jiřího příběh samotný. A to v tom smyslu, že jeho dlouhodobé úsilí o prosazení ideje uhlíkové daně z Jiřího činí slitinu osobního a globálního rozměru života. Rýsující se tvar globální home eseje odpovídá oscilování mezi vysokým a nízkým, univerzálním a osobním, summitem a rodinou u kuchyňského stolu. Těkavá ruční kamera s jednoduchým záběrováním zpřítomňuje svou lidovou estetikou princip filmu, jenž vychází z odhodlání dcery a otce, kteří nejsou profesionálními aktivisty, ekology, filmaři či klimatology a navzdory tomu se pouští do nejistého dobrodružství napříč uvedenými kategoriemi, které jako by měly patřit do hájemství příslušných expertů. Na filmu v tomto smyslu považuji za podstatné právě i to, že Marta s Jiřím svým pronikáním do veřejných struktur, či spíš pokusem o to, obnažují povahu moci systému i aktivismu. Jde o moc, která podle stanovených pravidel rozhoduje o tom, kdo a s jakým tématem může do daného diskurzu proniknout. Stáváme se tady svědky jisté deziluze z otevřené společnosti, jež je ze všech stran tolik proklamovaná.

Nakažlivým, podnětným, vtipným, zaťatým a místy až otravným zosobněním planetárního vědomí se zde stává brněnský samorost, akademický kutil i analytický Don Quijote, který vyráží na světová fóra s ponožkami v sandálech.“

Podaří se, aby na něm Jiřího myšlenka oficiálně zazněla? Na podzim roku 2021 se chystáme na zásadní klimatický summit OSN v Glasgow! 

Věřím, že autentický příběh intenzivního, avšak idealisticky naivního snažení racionálně uvažujícího otce a jeho umělecky urputné dcery by mohl vytvořit přitažlivý rámec pro sdělení spasitelské ideje a rozvířit diskuzi v řadách odborné veřejnosti i mezi diváky, které ochrana klimatu nezajímá.

A kdy film uvidíte? Přála bych si, aby to bylo na podzim roku 2022.

---

Scénář, režie, hudba: Marta Kovářová
Producent: Jan Bodnár, Jan Hubáček (GNOMON Production)
Kamera: Petr Kačírek, Marta Kovářová
Střih: Varvara Šatunova
Dramaturg. Jan Gogola ml.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?Kateřina Hager
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka

starší články

2.21DOK.REVUE
31. 05. 2021


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTo, co zažíváme v politice, zažíváme i domaIntimní, a přitom politický snímek Rentgen rodiny íránské filmařky Fírúze Chosrováníové (Firouzeh Khosrovaniové) vypráví příběh režisérčiných rodičů, které spojilo manželství, ale posléze se následkem nepřekonatelných rozdílů mezi světskými a náboženskými hodnotami zcela odcizili. O filmu pro dok.revue debatují publicista, vysokoškolský pedagog a odborník na Blízký východ Břetislav Tureček (BT), dokumentaristka, básnířka a aktivistka Martina Malinová (MM) a studentka dokumentu Širín Nafariehová (ŠN).Kamila BoháčkováTémaNormální autistické dokumentyO lidech s poruchou autistického spektra panují zejména v hrané a seriálové tvorbě určité stereotypy. Každý autista však není jako hrdina filmu Rain Man. Nemusí žít v ústavu, ani oplývat genialitou. Jak autismus zobrazují dokumenty, které mohou pracovat se skutečnými, tedy sociálními herci?Martin ŠrajerBáseňBásněJan KačenaGlosaNové trendy tchajwanského dokumentuNedávno skončený švýcarský festival Visions du Réel představil průřez tím nejzajímavějším ze současného tchajwanského dokumentu. Sedm vybraných děl od tradičního dokumentu přes animaci po experimenty reprezentuje různorodost aktuální východoasijské produkce. Jaká nabízí témata?Sara SimićRozhovorNeobvyklý pohled na společenské stigmaRozhovor s Fridou a Lassem Barkforsovými, autory dokumentu Raising a School Shooter (2021), který měl světovou premiéru na letošním ročníku festivalu CPH:DOX.Jan KinzlNová knihaO řeholních sestrách a nasloucháníJak vnímají řeholnice současný svět? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? A lze porozumět bez naslouchání? Tyto a další otázky si klade literární dokumentaristka Kamila Hladká ve své nové knize Sestry, jež vychází 28. května v nakladatelství Dcera sestry. Rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester přinášejí autentický vhled do jejich výjimečných osudů.Kamila HladkáÚvodníkKaždý je jinýdok.revue 2.21Kamila Boháčková