Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací
DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Festivalová historie bez ideologie

Nová kniha, Speciál MFDF Ji.hlava

Festivalová historie bez ideologie

28. 10. 2021 / AUTOR: Jindřiška Bláhová

AKTUALIZACE Dnes od 16:30 prezentuje v ji.hlavském DIODu filmová historička a kritička Jindřiška Bláhová spolu s filmovou historičkou Lucií Česálkovou výzkumný projekt Karlovy Vary dokumentární rupturou Železné opony. V následujícím starším textu Bláhová přibližuje výzkumný projekt, který se zabývá historií karlovarského filmového festivalu před rokem 1989. Výstupem výzkumu by měla být rozsáhlá antologie, kterou plánuje vydat Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?

Emoce prý do akademické práce nepatří. Někdy ale mohou sehrát klíčovou roli. Jedna konkrétní stála i na začátku projektu, který se aktuálně blíží do finále a jehož výsledkem by měla být rozsáhlá antologie věnovaná transnacionálním dějinám Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před rokem 1989 – s přesahem do transformace a roku 1992 jako dozvuku tendencí a vývoje v poslední dekádě státního socialismu.

Vždy mě dráždilo, že se jeden z největších podniků československého filmového monopolu a jedna z výrazných kulturních institucí předlistopadové kinematografie z odstupu scvrkávala nejčastěji do ideologických hesel. „Za mír, za nového člověka, za dokonalejší lidstvo“, tak zní festivalové heslo v poválečných letech. V roce 1956 ho střídá „Za ušlechtilé vztahy mezi lidmi, za trvalé přátelství mezi národy“.

Hesla měla jako historické zkratky okamžitě nést informaci o tom, o jakou přehlídku se jednalo, jaká byla její funkce pro československý film či vládnoucí komunistickou stranu a jaký byl její význam v kulturní (geo)politice. Hesla, jejichž obsah se z odstupu let vyprázdnil, znějí moderním uším jako důkaz, že MFF Karlovy Vary byla akce jednorozměrná a úslužná komunistickému režimu. Akce, která – jak praví vzpomínky pamětníků z normalizace – za moc nestála. Obsahově ani organizačně. Smysluplné dějiny festivalu začínají v tomto heslovitém historickém narativu až ve svobodné době, po roce 1989.

Dobová výzdoba výlohy z roku 1980 v Karlových Varech během filmového festivalu. Foto Národní filmový archiv

Za mír, za dokonalejší lidstvo?

Celý výzkumný projekt, završený připravovanou publikací, by tak mohl mít své vlastní heslo: dát Mezinárodnímu filmovému festivalu v Karlových Varech v letech 1946 až 1992 dostatečný, ideologicky nezatížený prostor. A s ním i odbornou, interdisciplinární pozornost, které se mu nedostává v existujících popularizačních nebo výčtových publikacích, soustředěných spíše na shromažďování statistických údajů či historické anekdoty. Nejde přitom o obhajobu festivalu v duchu elevace „malé, ale naší“ akce, která neprávem existovala ve stínu festivalů v Cannes a Benátkách. Analýza pohledů zvenčí – ať už z ostatních lidově demokratických států, nebo od západních aktérů –, které bude kniha také zahrnovat, naopak může festival nasvítit v osvěžující perspektivě.

Karlovarský festival představuje mnohovrstevnatý výzkumný fenomén, který zasahuje do dějin kulturních, průmyslových, institucionálních, organizačních, recepčních či (geo)politických. Do dějin znárodněné kinematografie, distribuce, zahraničního obchodu, manažerské kultury státního monopolu a pronikání tržních mechanismů. Ale i do dějin studené války a transnacionálních přeshraničních kulturních i ekonomických toků. Je institucí ovlivňovanou jak domácí politikou, tak tou nadnárodní ze strany Sovětského svazu v rámci východního bloku, i zájmy dalších partnerů jak filmově silných (Francie a Spojené státy), tak filmově slabých (rozvojové země). S tím souvisejí politické jevy jako amerikanizace kultury východního bloku, konstrukce hvězd v nehvězdném, egalitářském systému nebo vztah mezi sovětským a československým filmovým monopolem. Kniha tak systematicky přesahuje tradiční národní přístup k festivalům i dichotomii Východu a Západu, které do velké míry stále strukturují historie evropských kinematografií během studené války.

Reflexe karlovarské přehlídky se dotýká i dějin idejí i kulturní paměti nebo otázky, jak se utvářela podoba filmových festivalů a jak se proměňovala jejich funkce. Čím se festival za železnou oponou lišil od západních vzorů a co je možné z toho odvodit například o proměnách funkce umění ve společnosti či o vývojových fázích ideového komplexu socialismu? Tyto úvahy přenášejí i rámce teorie filmových festivalů (film festival studies) do českého kontextu.

Identita a funkce jedné přehlídky

I kdybych si dala stachanovské heslo výkonu na sto padesát osm procent, je zřejmé, že dané interdisciplinární rozkročení není v moci jednotlivce. Na výzkumu dějin karlovarského festivalu, podpořeném Grantovou agenturou České republiky, tak pracuje devítičlenný tým odborníků napříč disciplínami a obory z Akademie věd, Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity nebo FAMU. Kolegové a kolegyně se ponořili do amerických, francouzských, moskevských i českých archivů – od Národního filmového archivu po ministerstvo zahraničí i do dobového československého i zahraničního tisku. Vznikla řada orálních rozhovorů s klíčovými osobnostmi vedení a organizace festivalu, jako byl Ladislav Kachtík nebo Jiří Janoušek, které doplňují možná bílá místa. Jedním z obecných určujících principů je pak vytěžit existující archivní materiály, ale zároveň je nefetišizovat a dávat prostor erudované interpretaci pramenů v souladu s moderními historiografickými a metodologickými trendy. Určující není chronologický přístup, který svádí ke čtení dějin přes zavedené časové zlomy a milníky či vymezené etapy, ale tematické řezy, které mohou dekády přesahovat a inspirativně a organicky se protínat. A vytvářet tak historiografickou mapu identity a funkcí jedné instituce.

Karlovarský festival v roce 1980. Foto Národní filmový archiv

Žádná podobná kniha si nemůže nárokovat úplnost. Připravovaná antologie se jí ale snaží maximálně přiblížit a přes doširoka otevřený pohled na karlovarský filmový festival prohloubit chápání toho, jak fungoval československý filmový monopol před rokem 1989 či jak probíhaly kulturní a ekonomická výměna během studené války a globalizace kultury ve druhé polovině 20. století.