Experimenty i hledání vlastních kořenů

Které loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?

Summer Night by the Beach. Foto CPH:DOX

Letošní výběr filmů nominovaných na Doc Alliance Selection Award1) nabídl poprvé v dosavadní tradici ceny čtrnáct filmů namísto sedmi. Každý festival z evropské dokumentární aliance (CPH:DOX, Doclisboa, Millennium Docs Against Gravity, DOK Leipzig, FID Marseille, MFDF Ji.hlava a Visions du Réel) totiž letos nominoval nejen celovečerní film, ale také krátký snímek do třiceti minut. Porota, které jsem byl letos členem, tak vedla online diskusi nad dvěma skupinami filmů. Následující text příliš nereflektuje výsledky, které budou oznámeny až v průběhu canneského festivalu v červenci letošního roku, ale shrnuje mé vlastní postřehy nad soutěžními filmy.

Ve výběru krátkých filmů jasně převažuje experimentální přístup, snaha filmařů vyzkoušet s větším či menším úspěchem nový jazyk nebo vyprávěcí postupy, které by vyhovovaly úspornější stopáži. Výběr Doc Alliance se rozpíná od dánské galerijní práce Summer Night by the Beach (r. Kirsten Astrupová a Maria Bordorffová) a experimentování s nezaostřenou kamerou ve filmu Terraforming (r. Ricardo Moreira) přes titulky psané světlem na papír v palestinském příběhu autorky Mileny Desseové The Sun and the Looking Glass – for one easily forgets but the tree remembers až po divoký obrazový mashup od maďarského režiséra Pétera Lichtera ve snímku Barokní žena (č.7–11)

Mě osobně mnohem víc oslovil o něco prostší, ale působivý a dramaturgicky výborně zvládnutý koncept polsko-ruského dokumentárního filmu Bless you! (r. Tatiana Chistovová, Maciej Hamela). Sledujeme v něm záběry prázdných zákoutí ruského Petrohradu během jarních pandemických měsíců roku 2020 a zvuková stopa filmu je složená z telefonátů na linku důvěry a pomoci, určenou patrně hlavně seniorům. Z nich vyvstává tragický, ale i groteskní obraz lidské samoty, důsledků pandemie, vztahu lidí ke státu a možná i celé pandemické doby.

Hledání svého místa

V celovečerní kategorii byla hodně zastoupená témata rodiny a hledání vlastních nebo společných kořenů. Do řady filmů pronikala skrze komentář mimo obraz a osobní příběh esejistická ambice. Svědčí o tom poloinscenovaná madagaskarská úvaha nad prokletím života Zaho Zay (r. Maéva Ranaivojaonová, Georg Tiller),pátrání v osudu vlastní rodiny The Blunder of Love (r. Rocco Di Mento) anebo film zakotvený v geologii Menorky Native Rock (r. Macià Florit Campins), jenž podává příběh režiséra a jeho bratra přetavený do eseje o odcházení a prodlévání.
 

Zaho Zay. Foto MFDF JI.hlava
 

Divácky přístupným filmem na aktuálně vyznívající téma hledání (genderové) identity byl například švédsko-dánský film Gabi, Between Ages 8–13 (r. Engeli Brobergová), který se na několik let dostal pozoruhodně blízko k mladé a sdílné hrdince ve věku, kdy se sama orientuje v tom, jak naloží se svojí vizáží, preferencemi a životem. Vyrůstá s matkou a jejím přítelem, svého otce postrádá, obléká se jako kluk a rozdíly mezi muži a ženami jí připadají zbytečné. 

Itálie třikrát jinak

Obrazově i jinak nevyrovnaný, ale detailním poznáním konkrétních situací nepochybně zajímavý německý snímek Black Jesus (r. Luca Lucchesi) se opírá o konkrétní pozorování sicilského městečka Siculiana. V tamějším kostele je socha černého Ježíše, okolo které vznikl zvláštní kult. Socha tradičně putuje během procesí po celém městě. Jak se však v době přílivu migrantů do tamního azylového centra postaví místní lidé k tomu, že několik Afričanů by se rádo zúčastnilo rituálu a neslo sochu společně s „domácími“? Režisér pochází ze Siculiany, a tak se dostal blízko k místním autoritám, stařenkám či učiteli z azylového centra a zachytil střípek migračních příběhů i místního svérázu.

V Itálii se odehrává i film Petra Záruby Jan Jedlička: Stopy krajiny, který jsem osobně docenil pro jeho kontemplativní vyznění a schopnost naladit se na hlavní postavu. Snímek znovuobjevuje zajímavou postavu současného výtvarného umění, Jana Jedličku, který si vytvořil silný vztah k Toskánsku. Jeho životní rytmus a tvůrčí, fotografické i malířské snahy skvěle splynuly s místní krajinou. Síla promyšleného filmu tkví právě v jeho zdánlivé nenápadnosti.
 

Jan Jedlička: Stopy krajiny. Foto MFDF JI.hlava
 

A do třetice Itálie – mladý režisér Rocco Di Mento se ve filmu The Blunder of Love pouští do nerovného vztahu svých prarodičů, emoční historie a dědictví, které mu rodina zanechala. Využívá, jak je u rodinných filmů zvykem, dědečkových domácích snímků, archivu korespondence i ukázek z románu, které jeho předek psal. Postupně skládá nejednoznačný a v detailech překvapivý obrázek života své vlastní rodiny, v níž má místo láska a blízkost stejně jako nepřátelská odtažitost, traumata, úniky a tajemství.

Výběr Doc Alliance Selection Award nabídl podle mého reprezentativní průřez snahou sedmi předních evropských festivalů dokumentárního filmu – včetně toho jihlavského – o formování současné podoby autorské kinematografie i o podporu lokálních nadějných tvůrců. Diskuse poroty nad filmy se vydávala různými směry se snahou kriticky zohlednit různé aspekty filmů i divácké priority. Jako vždy nebudou vítězové výsledkem empirického „sportovního“ klání, ale hledání konsenzu v diskusi nad kvalitami i rezervami jednotlivých děl. Doufám hlavně, že nominované a oceněné filmy budou co možná nejvíc k vidění, aby úvahy a diskuse nad nimi mohly ještě pokračovat.

---

Poznámky

1) Projekt Doc Alliance vznikl v roce 2008 jako výsledek partnerství sedmi klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu: CPH:DOX, Doclisboa, Millennium Docs Against Gravity, DOK Leipzig, FID Marseille, MFDF Ji.hlava a Visions du Réel. Iniciativa usiluje o podporu a propagaci kvalitních autorských dokumentárních snímků a jejím hlavním projektem je internetový portál DAFilms.cz. Doc Alliance uděluje už 13 let vlastní dokumentární cenu, nazvanou Doc Alliance Selection Award. Každý ze sedmi dokumentárních festivalů nominuje jeden film, slavnostní ceremoniál předávání ceny probíhá během konání filmového festivalu v Cannes. Letošní novinkou těchto cen je krátkometrážní kategorie.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.21Jak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.
6.20Jak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin Svoboda
4.20Ozvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revue
1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavy Redakce
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda

starší články

3.21DOK.REVUE
28. 06. 2021


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková