Dream Steam

První projekce mého filmu se uskutečnila už před rokem - na svátek svatého Václava 2022. Jednalo se o site–specific promítání v rámci akce „Vypuštění páry“. Ta byla koncipovaná jako sousedské setkání se záměrem přitáhnout pozornost k hrozícímu zbourání jedinečného železničního mostu v Mokropsích a vyvolat zájem obyvatel o historii místa. 

Zachránit most 

Akci inicioval místní fotograf Petr Kubín. Ten mě oslovil na mé předchozí projekci „VJ Lipp“ v rámci projektu Umění pro město, která se konala v blízkých Lipencích pod záštitou Galerie Hl. M. Prahy. Šlo o dvoukanálovou projekci na budovu pošty na náměstí v ulici U Bambouzku. Petrovi se zamlouvala moje práce s archivními materiály obce i samotných občanů a oslovil mě s jasnou vizí, jak přispět k záchraně mokropeského železničního mostu. 

Právě díky Petrovi Kubínovi jsme získali mnoho různých materiálů od místních. Podařilo se nám shromáždit velké množství archivních nahrávek v podobě VHS, DVD, 8mm cívek nebo digitálních fotek a videí. Výsledkem bylo prolínání mediálních artefaktů, vzpomínek a časových rovin. 

Němý svědek lidského počínání

Mokropeský most je ve filmu jakýmsi němým svědkem lidského počínání v průběhu věků. Do kontemplativního, observativního “nedokumentu” jsem zpracovala paměť místa, zobrazení místního kulturního života i velký význam železnice pro celé Dolní Poberouní, včetně fenoménu lufťáctví, kdy se obce u Prahy díky lepší vlakové dostupnosti staly oblíbenými místy rekreace.

Voiceover, který videem provází, byl inspirován životem Gizely Šmidlíkové, která v Černošicích žila a působila v komunitních,, sportovních i pedagogických odvětvích. Řazení záběrů bylo volně koncipováno jako jaro-léto-podzim-zima, právě podle jejích pamětí, které vycházely v 90. letech 20. století v novinách Leviathan.

Zvuk, hudbu a voiceover zpracovali sound designéři Antonín Závodný a Max Stejskal z ateliéru Nových médií 1 na pražské AVU. Stojí za to zmínit, že hudební podkres hráli živě přímo na základě děje v obraze.

O minutové intro se postaral rovněž Antonín Závodný, který dokumentoval celou cestu z Prahy-Smíchova do Černošic-Mokropes. Je důležité, že nešlo o videozáznam, ale sekvenci fotek, takže může divák díky (i když krátkému) zastavování obrazu zaznamenat konkrétní místa po cestě.

Z promítání v Mokropsích. Zdroj archiv Magdalény Kašparové

Přijetí v Mokropsích

Na samotné akci “Vypuštění páry” kromě promítání filmu také vystoupil Masopustní spolek Mokropsy se svojí divadelní hrou týkající se železnice na motivy rodáka Břéti Slováčka, konala se tu vernisáž fotografií Petra Kubína, a nakonec se uskutečnila performance Antonína Závodného, ve které šlo o reprodukci již zaniklých znělek různých nádraží. Programem provázel Ladislav Čumba, známý moderátor a milovník umění, železnice a architektury. 

I díky této akci se skutečně podařilo na důležitý železniční most upozornit a podpořit tak zachování minimálně jeho části. Byla totiž vypsána architektonická soutěž, která má aspoň část mostu přenést na jiné místo a zpracovat ve formě skulptury, která bude zároveň určena k užívání - pravděpodobně ve formě rozhledny, podle posledních výsledků soutěže.

Velmi nás potěšilo diváctvo, kde nechyběli senioři, kteří tuto novomediální koláž obecně kladně přijímali, a po filmu vznikla zajímavá debata. Nejvíc nás potěšilo kladné přijetí snímku „hlavní hrdinkou“ velké části záběrů - paní Věrou Lešetickou. Na 8mm filmových cívkách ze 40. let se totiž objevovala jako malá dívka, společně se svým bratrem. Jejich tatínek se natáčení věnoval, a tak měl k dispozici různou techniku. S paní Věrou jsme dále v kontaktu. Jsem ráda za možnost zviditelňování vzpomínek a jejich digitalizaci, a tím prodlužování jejich životnosti.