Dokumentární etika v éře streamování

Text Patricie Aufderheide, jedné z nejvýznamnějších postav na poli etiky dokumentárního filmu, vyšel původně ve sborníku “Etika v dokumentárním filmu I: Moc a mocenské vztahy”.¹⁾ Celý sborník si můžete zdarma stáhnout na stránkách Vydavatelství Univerzity Palackého.

Úvod

V letech 2014–2022 došlo v USA k dosud nevídanému vývoji diskuze o etice a zodpovědnosti v oblasti dokumentaristiky napříč celým oborem. Dokumentaristé ve Spojených státech dosud nikdy neměli stanovena společná etická očekávání, i když někteří se při své práci řídí žurnalistickými standardy a postupy vysílacích společností, jako jsou NBC, CBS a PBS. Taková očekávání byla vypracována rovněž vizuálními antropology a dalšími akademickými pracovníky (Gross et al. 1988, 2003; MacDougall & Taylor 1998; Winston 2000), ovšem nikdy se nepromítla do komerční praxe. Konečně, také konzultanti a poradci vytvořili etické směrnice, které však rovněž nebyly zakomponovány do standardů v tomto oboru (Mobina et al. 2016).

Dokumentaristika se historicky aktivně vyhýbá etickým standardům, třebaže filmaři sami mluví o tom, jakou má moc přesvědčovat. Zakladatel britské dokumentaristiky John Grierson založil trvalou tradici strategického balancování mezi uměním a informacemi, aby získal vládní zakázky na propagandistické filmy (Aitken 1990).

Filmoví tvůrci vždy měli k obcházení etických standardů ekonomické důvody. Avšak až do nedávna se jejich chování jen zřídkakdy ocitlo pod drobnohledem veřejnosti. Ještě před dvaceti lety šlo o relativně malý obor, ze kterého sotva mohl plynout slušný příjem. Typicky se dokumentaristikou stále zabývají malé rodinné společnosti a jednotlivci, kteří si na živobytí vydělávají prací pro průmysl a reklamou (Chattoo 2016). Jsou to malí hráči, kteří pracují pro velké společnosti, jež jejich díla produkují a distribuují. Filmaři tudíž nebyli dosud nuceni nastavit standardy, které by jim mohly ztěžovat získání nové práce nebo vytvářet vysoká očekávání, jež by stála víc, než jsou ti, kteří projekty financují, ochotni zaplatit. 

Předchozí výzkum (Aufderheide 2012) ukázal velké znepokojení mezi filmaři ohledně etických výzev, kterým ve své každodenní praxi čelili, zvláště v tehdy rychle se rozvíjejícím odvětví dokumentárních pořadů v kabelové televizi. Jiný výzkum zase ukázal senzitivitu protagonistů filmů k etickým otázkám týkajících se toho, jak s nimi bylo během natáčení zacházeno (Sanders 2012). Ale i když byli přední členové komunity nezávislých dokumentaristů přímo osloveni, zdráhali se o své myšlenky na téma etiky v porotách na filmových festivalech podělit veřejně, a ještě méně byli ochotni zahájit proces přenastavování standardů.

Dokumentární film roste rychleji než jeho standardy

Absence výslovných etických norem stále nabývá na důležitosti, stejně jako dokumentaristika samotná. Dokumentární film nikdy nehrál v mediální spotřebě Američanů důležitější roli (Aufderheide and Woods 2021). Dokumentární produkce v posledních třech desetiletích dramaticky narostla, jak nám ukazuje produkce vznikající pro Discovery, National Geographic, Amazon, Netflix, Hulu a další poskytovatele specializovaného obsahu. Tržní data od společnosti Nash Information Services (2021) ukazují v posledních letech rychlý růst kasovních tržeb v dokumentaristice. Počet dokumentů uváděných ročně v kinech se od roku 2000 více než ztrojnásobil. Dokumentární pořady v televizi zaznamenávají podobně vzestupný trend. Stejně tak jsou dokumentární pořady stále důležitější obsahovou kategorií na streamovacích platformách. Pětinu nabídky Netflixu a celou třetinu nabídky Disney+ tvoří dokumenty. Pán tygrů (Tiger King, 2020) na Netflixu byl jedním z nejsledovanějších původních seriálů na streamovacích službách v roce 2020, jenž překonal i seriál Mandalorian (The Mandalorian, 2020) na platformě Disney+ (Nielsen 2020). Dokumentární žánr, který v letech 2019 až 2020 narostl o 120 %, byl nejrychleji rostoucím žánrem ve streamovacím odvětví v roce 2020 (Fischer, 2021). Společnost Parrot Analytics ve své zprávě odhadovala nárůst streamovaných dokumentů o 77 % v letech 2019–2022 (Galuppo & Kilkenny 2022). Sami filmaři, dokonce i ti v samotném srdci komerčního průmyslu, vyjadřují obavy nad požadavky streamovacích služeb na používání uměle vytvořených scénářů a jejich zaměření na témata, která mají představovat senzaci (Weideman 2023).

Společnosti zneužívají pověst dokumentu s cílem dosažení větší sledovanosti. Jak poznamenává jeden přední badatel v oblasti dokumentaristiky: „Dokumenty pomáhají studiím tvarovat architekturu značky, protože tím vzbuzují dojem, že jim záleží na otázkách klimatu, spravedlnosti, hnutí Me Too a Black Lives Matter, a budují image organizace, která se tak jeví transparentní, autentická a pravdivá“ (Glick 2021). A tak dokonce i pořady, které nejsou dokumenty, bývají přeřazovány do jiných kategorií, aby přitáhly pozornost. Podmáznuté přijímačky (Operation Varsity Blues, 2021), fiktivní dokudrama s Matthew Modinem v hlavní roli, je na stránce Netflixu označeno jako dokument. Pán tygrů na Netflixu měl mnoho aspektů reality show, ale byl rovněž propagován jako dokument. True crime seriály využívají efektních prvků vyšetřování, zatímco selektivně vybírají důkazy, což vede k přílišnému zjednodušování a vedení svaté války. Například seriál Netflixu Jak vyrobit vraha (Making a Murderer) zlehčoval důkazy proti ústředním postavám, což vedlo k tomu, že byl hodnocen jako „intelektuální spravedlnost občanského výboru bdělosti“ (Schulz 2016). Získal však obrovskou popularitu, která vyústila v celonárodní petici za zproštění viny.

S výjimkou veřejnoprávní televize se sponzorství stalo obecně nestřeženou oblastí plnou možných střetů zájmů. Problémy se závislostí dítěte Marie Schwarzenegger na adderallu ji vedly k poskytnutí financování z její nadace pro dokument společnosti Netflix Vem si prášky (Take Your Pills, 2018); přičemž vliv nadace není znám. Společnost Verizon plně financovala film Rory Kennedy Without a Net (Bez sítě, 2017) na téma problémů, které ovlivňují politiku fondu e-rate Federální komise pro komunikaci; film sice odhaluje plné financování ze strany Verizonu, ale nehovoří o zájmech Verizonu na fondu e-rate nebo protikladných názorech na to, jak je fond řízen. Způsob vyprávění efektivně buduje argumenty ve prospěch společnosti Verizon ohledně toho, jak jsou tyto finance alokovány. Nadace Billa a Melindy Gatesových poskytuje financování, jehož výsledkem je významné množství mediální produkce, u které není vliv financujícího subjektu nijak zkoumán. Odměny lidem za rozhovory, ke kterým dokonce dostávají témata – jak se zdá, že se to dělo v případě Pána tygrů – nejsou nijak kontrolovány. Seriál Six Degrees with Mike Rowe (Šest stupňů s Mikem Rowem) na Discovery+ je otevřeně financován korporátními zájmy v oblasti fosilních paliv, což se odráží v jejich konstantní propagaci (Aufderheide and Woods 2021; Ruwer 2020; Schwab 2019; Schwab 2020; Noor 2021).

Veřejné informace a dokument

Američtí diváci dokumentům nesmírně důvěřují, zatímco důvěra v mainstreamová média prudce klesá a dochází k úpadku tradičních žurnalistických kanálů, zvláště lokální žurnalistiky (Abernathy 2020). Studie z roku 2020 provedená organizací Pew Research Centre ukázala²⁾, že téměř polovina (44 %) dotázaných Američanů je přesvědčena, že zpravodajské společnosti záměrně vydávají zavádějící informace, a 38 % respondentů uvedlo, že nemá důvěru v přesnost faktů prezentovaných ve zprávách. Více než polovina (55 %) dotázaných vyjádřila svou touhu po větší transparentnosti ve vztahu k tomu, jestli jsou zprávy, které konzumují, založené na faktech, nebo názorech (Gottfried, Walker & Mitchell 2020). Více než polovina (52 %) Američanů vyslovila důvěru v pravdivost vědeckých informací v dokumentárních filmech a nonfikčních televizních pořadech. Toto procento pak pokleslo na 28 %, pokud byla zdrojem informací zpravodajská společnost (Funk, Gottfried and Mitchell 2017). Studie od American Press Institute z roku 2021 naznačuje, proč tato asymetrie vzniká. Zjistilo se, že lidé reagují na to, když jsou informace podány v rámci prezentujícím morální hodnoty, jako jsou férovost, loajalita, hrdinství a věrnost, a že běžné žurnalistické předpoklady o integritě a veřejném poslání žurnalistiky široká veřejnost nutně nesdílí (American Press Institute 2021).

Tato důvěra veřejnosti v dokument je cynicky – a v některých případech klamavě – zneužívána. Například prostřednictvím dokumentu Plandemic (Plandemie, 2020) docházelo k rozsáhlému šíření dezinformací o covidu-19. ShadowGate (Brána stínů, 2020) rozváděl myšlenku rozsáhlé a naprosto nepodložené konspirační teorie o globálních tajných spolcích. Na sociálních sítích zhlédly obě díla miliony diváků, než byla stažena (Brown 2020; Newton 2020).

Dokument bývá zneužíván také jako zbraň ideologů, zvláště pravicových; společnosti jako Citizens United a Dangerous Documentaries jich mají celou řadu. Steve Bannon obdržel financování od extrémně pravicové rodiny Mercerů k produkci pomlouvačných dokumentů, jako například Clinton Cash (Clintonovy peníze, 2016) (Goldstein 2017). Created Equal: Clarence Thomas in His Own Words (Stvořen jako rovný: Clarence Thomas vlastními slovy, 2020) od Michaela Packa byl podlézavým portrétem kontroverzního soudce Nejvyššího soudu vyprávěný jeho vlastními slovy. Packovo odborné sebevědomí v oblasti dokumentaristiky bylo využito za účelem ospravedlnění jeho katastrofického, třebaže krátkého působení v čele americké Agentury pro vládní média (Gold 2018).

Rasové vyrovnání

Zároveň probíhala celonárodní diskuze o rovnosti a spravedlnosti poháněná rasovým vyrovnáním v letech 2014 (policejní vražda Mikea Browna ve Fergusonu) až 2022. Z tohoto společenského hnutí se zrodila celá škála organizací, včetně Black Lives Matter, a akcí jako divoké a odbory organizované stávky. Stejné bouře zasáhly i dokumentární komunitu.

Na veřejnosti se rozpoutala nová, avšak dlouho pod povrchem bublající debata, často na filmových festivalech, kde typicky minoritizovaní filmaři otevřeně přicházeli s otázkami ohledně toho, co vnímají jako „vytěžující“ filmařinu – práci, při které privilegovaní a často bílí filmaři podnikali výsadky do komunit a příběhů příslušníků menšin, aby o nich vyprávěli příběhy typicky privilegovanému publiku.

Natalie Bullock Brown, afroamerická filmařka a profesorka, a Sonya Childress, afroamerická odbornice na sociální angažovanost v dokumentárním filmu a dlouholetá členka mediální skupiny Firelight Media, která produkuje a koprodukuje BIPOC³⁾ filmy, společně tuto vzniklou debatu popsaly jako společenské hnutí odporu proti kolonizující narativní tradici v dokumentaristice:

„Tato nová třída volá po nové koncepci nonfikčního filmařského étosu postavené na hodnotách, jako je zodpovědnost, souhlas a respekt k zastupování dokumentovaných komunit, a na vztahu mezi režisérem a protagonistou založeném na důvěře. Se závažím v podobě formy zakořeněné v eurocentrické ideologii na svých bedrech se tato novátřída snaží vzít si zpět nonfi kci a použít ji jako prostředek pro osobní vyjádření a nástroj k posilování hnutí, budování solidarity napříč vyloučenými komunitami, potvrzení zkušeností a historie lidí v jejich komunitách, léčení traumat a podněcování k radosti a politické akci. Nikoli nepodobně režisérům Third Cinema se tato nová třída zaměřuje na osvobození – od patriarchátu, třídních předsudků, nacionalismu, rasismu a kapitalistického vykořisťování.“ (Brown & Childress 2020)

Childress v jiném článku upozorňuje také na to, že absence formalizovaného etického kodexu v oblasti dokumentaristiky zanechává bez povšimnutí a nápravy hluboce zakořeněnou předpojatost:

„Chybí pravidla pro etiku a zodpovědnost napříč celým odvětvím, od filmové tvorby po služby poskytované umělci. Začíná to tím, že uznáme, že rasová, genderová a třídní předpojatost jsou zakořeněny jak v umělecké formě, tak celém odvětví. Z tohoto uznání musí vzejít rozvoj nových standardů a pravidel, které představují diverzitu všech v daném oboru a posun moci a výsadního postavení pryč od těch, kterým historicky náležely. Konečně musí být nastavena nová pravidla pro zajištění toho, aby filmaři a filmové instituce neubližovali komunitám a umělcům, kterým mají sloužit.“ (Childress 2020)

Zároveň začaly uvnitř dokumentaristické komunity vznikat organizované skupiny, podobně jako v jiných sektorech. Některé z těchto organizací se zaměřují na práva zaměstnanců; sdružují producenty (Documentary Producers Association), střihače (Alliance of Documentary Editors [ADE]) či tvůrce jako pracovníky (odbory včetně scenáristických organizací Writers Guilds East and West). Jiné organizace vznikají kolem demografických skupin, které usilují o větší přítomnost v médiích, například FWD-DOC (handicapovaní filmaři), Undocumented Filmmaker Collective (producenti z řad imigrantů bez oficiálních dokumentů), A-Docs (asijsko-američtí filmaři), Brown Girls Doc Mafia (ženské tvůrkyně z BIPOC komunity) a Beyond Inclusion (skupina producentů, kteří se zaměřují na větší etnickou diverzitu ve veřejnoprávním vysílání). Tato mobilizace, včetně doby pandemie, měla na tento obor jistý vliv. Například se uskutečnila setkání mezi PBS a Beyond Inclusion, načež jednotliví filmaři přijali určité návrhy FWD-DOC. To také změnilo tón diskuze, ať už na akcích, jako jsou festivaly a konference, nebo na stránkách jako D-Word – kde tvoří etika podstatnou součást diskuze – tak na listservech⁴⁾ jako D-Word. Nezávislí dokumentaristé si začali být vědomi svých společných možností a své potřeby jednat kolektivně. V letech 2020 až 2022 proběhlo několik diskuzí napříč celým oborem o zacházení s účastníky projektů, jako například Sabája (Sabaya) (Arraf & Khaleel, 2021), Roadrunner (Rosner, 2021) a Jihad Rehab (Rehabilitační centrum pro džihádisty) (Begum, 2022). Filmové festivaly začaly zařazovat veřejné debaty o neextraktivní či opečující filmařině.

Nové organizace začaly vytvářet dokumenty a zdroje pro zavedení standardů. Například ADE vytvořila směrnici o časech na střih pro vytváření rozpočtu v reakci na zrychlení, které zažívá celé odvětví. Organizace Undocumented Filmmakers Collective vytvořila směrnici pro práci s protagonisty, kteří nemají osobní dokumenty. FWD-DOC vytvořila pomůcku pro práci s handicapovanými členy týmu a protagonisty (FWD-DOC 2021).

Etické rámce: mediální společnosti

Snahy o vytvoření standardů pro filmovou produkci jsou reakcí jak na rychlé změny v odvětví související s překotným rozvojem dokumentaristiky, tak na rasové vyrovnání, které vede k hlubším debatám o rovnosti a spravedlnosti.

Na žurnalistiku orientované organizace jako PBS, NBC, The Atlantic a CNN mají silnou obchodní motivaci ke vstupu do dokumentární produkce, protože s tímto médiem je spojena prestiž, jeho popularita roste a spadá pod obecný mandát těchto mainstreamových producentů zpravodajství. Jako malí hráči na poli mediálního průmyslu se snaží o poutavé vyprávění, které jim potenciálně může přinést různá ocenění. Zároveň je pověst těchto společností spojována s integritou, což je pro jejich značku klíčové. Vlastně je PBS každoročně hodnocena jako nejdůvěryhodnější značka v Americe. Tato pověst těmto organizacím, které nemohou konkurovat megakorporacím, jako je Amazon nebo Netflix, umožňuje získat si své místo na trhu.

Obchodní tlaky nutí jejich vedení přehodnocovat svůj výklad standardů, které pro dané médium zatím nebyly vyvinuty, zatímco čelí konkurenci a usilují o expanzi vlastní značky do nového prostředí. Mezi tyto změny patří smělé rozhodnutí PBS publikovat své standardy a postupy a vyvinout zdroje, které z nich dělají základ pro tutoriály pro filmaře, na pbs.org/standards. To je poprvé, co společnost PBS takovýto podrobný zdroj otevřeně zpřístupnila pro všechny. Podle vedoucí odboru pro standardy Talie Rosen (osobní rozhovor, 17. říjen 2021) je jejím cílem mimo jiné zajistit, aby fi lmaři, kteří chtějí distribuovat svá díla prostřednictvím PBS, vyvinuli takové postupy, které PBS umožní je po dokončení díla přijmout. Částečným důvodem bylo také povzbudit mladší generaci producentů, aby PBS vnímali jako organizaci s posláním, která se zabývá problémy producentů v jinak nelítostně komerčním prostředí. Další změnou bylo rozhodnutí NBC News Studio vytvořit workshopy pro školení filmařů, pomocí kterých mohou kultivovat nové talenty a podporovat produkci v souladu se standardy a postupy NBC. Organizace BIPOC Doc Editors vytvořila databázi, která usnadňuje vyhledávání BIPOC střihačů.

Pracovní skupina pro zodpovědnost v dokumentaristice a etický rámec

V návaznosti na konverzaci o rasovém vyrovnání a související debaty v nezávislé dokumentaristické komunitě organicky vznikla ad hoc pracovní skupina tvořená sedmi členy – Documentary Accountability Working Group (DAWG). Tato skupina je převážně BIPOC, přičemž každý z jejích členů má nejméně 20 let zkušeností v oboru, pocházejí z několika regionů USA, a já jsem hrdá a vděčná, že mohu být jejím členem. Jsme dobře zapojeni do mnoha jiných organizací, které se v posledních několika letech vyrojily kolem otázek rovnosti. Stejně jako mnoho dalších filmařů, kteří pracují na dokumentech o společenských tématech, jež často vypráví příběhy nedostatečně zastoupených skupin, i tato skupina byla zděšena implikacemi pro postupy přímo v terénu, zrychlením celého odvětví a novými penězi, které do tohoto sektoru přitékají. V letech 2020–2022 vytvořila skupina normotvorný dokument „From Reflection to Release: A Framework for Values, Ethics and Accountability in Nonfiction Filmmaking“ („Od poznámek k vydání: rámec pro hodnoty, etiku a zodpovědnost v nonfi kčním fi lmu“) (Aufderheide et al. 2022).

Výzkum předcházející vytvoření koncepce v tomto rámcovém dokumentu byl rozsáhlý a trval přes dva roky. Primárně byly využívány konzultace se členy komunity nezávislých dokumentaristů. Výběr se řídil dvěma kritérii: důraz byl kladen na BIPOC, ženy a minoritizované filmaře a na filmové projekty zaměřené na BIPOC témata, ženy a menšiny. Skupina uspořádala šest setkání za zavřenými dveřmi s filmaři, kteří takové filmy natáčejí, přičemž do projektu bylo zapojeno přes 100 dokumentaristů. Dále proběhla dvě setkání za zavřenými dveřmi se 40 lidmi, o kterých dokumentární filmy pojednávaly. Na závěr proběhlo pět setkání mezi zaměstnanci PBS a 45 různými filmaři, kde proběhla diskuze o aktuální nejlepší praxi při práci s minoritizovanými protagonisty. Pracovníci organizací na podporu filmu a financování včetně Chicken & Egg, POV, a Black Public Media, programoví tvůrci z Ford Foundation, Perspective Fund a MacArthur Foundation a profesoři z univerzit, jako jsou Spelman University, University of California Berkeley, American University a University of Southern California, pomohli skupině sestavit seznamy účastníků.

Skupina uspořádala panelové diskuze a workshopy ke sdílení výsledků a získání zpětné vazby na akcích v rámci odvětví, včetně například Getting Real 2020, Double Exposure Film Festival a Symposium 2021 a 2022, konference Based on a True Story, která byla součástí filmového festivalu True/False Film Festival 2022, Gotham Week a Gotham Documentary Features Lab, filmových festivalů New Orleans Film Festival, BlackStar Film Festival 2021 a 2022, každoroční konference University Film and Video 2022.

Poznatky získané z konverzací

Tento výzkumný proces odhalil logiku za rozhodováním filmařů, když čelí etickým rozhodnutím. Režiséři, kteří pracují s minoritami a zachycují jejich zkušenost, obvykle nedodržují běžně předepisované standardy, protože jsou silně přesvědčeni, že by to bylo neetické. Standardy často vznikaly proto, aby byl zachován odstup mezi tvůrcem a subjekty či respondenty, aby finální produkt byl důvěryhodný a nebyl nevhodně ovlivňován těmi, kteří mají na příběhu nějaký zájem. Tito filmaři naopak v mnoha případech vnímají požadavek na odstup mezi subjektem/respondentem a tvůrcem jako nelidský. Například:

• Žurnalistické standardy vyžadují objektivní a vyvážený přístup. Nezávislí filmaři se naopak málokdy pouštějí do projektů na zadání redakce nebo z objektivního pohledu, které by se mohly protáhnout na léta. Otevřeně přiznávají, že jsou přesvědčeni, že příběhy, které vyprávějí, jsou důležité, a že je hledisko lidí, na které se zaměřují, upozaďováno. Sdílejí se svými protagonisty v tomto ohledu angažovanost.
• Žurnalistické standardy a současné vysílací standardy plošně zakazují jakékoli platby subjektům/respondentům. Autoři filmů jsou přesvědčeni, že mají povinnost nezatěžovat lidi, s nimiž pracují, více, než jsou již zatíženi, a proto jim chtějí uhradit jejich finanční náklady.
• Chtějí minimalizovat bezpečnostní rizika pro tyto lidi, a proto někdy přijímají opatření, kdy například změní dějiště; například v případě filmu Always in Season (Vždy zralý) o nedávném případu lynčování natáčela filmařka Jacqueline Olive matku oběti v jiném městě, aby ji nevystavila většímu riziku nepřátelství ze strany bělošských sousedů.
• Žurnalistické standardy kategoricky vyžadují, aby protagonistům nebyl materiál před premiérou filmu ukázán, aby tím nebyla ovlivňována rozhodnutí reportéra. Tito filmaři naopak chtějí protagonistům vysvětlit celý proces a často jim ho ukazují, včetně průběžných střihů. Například Bhawin Suchak a jeho tým ve filmu Outta the Muck (Z bláta ven) běžně připravovali malé, již sestříhané balíčky aktuální práce, aby postavám jednoduše ukázali proces přeměny natočeného materiálu v dokument.
• Filmaři také obvykle chtějí ukázat dokončenou práci lidem, jejichž příběhy dokumentují, než je uvidí veřejnost, protože jim záleží na přesnosti, respektují názor těchto lidí a nechtějí je rozrušit nebo šokovat, až dílo vyjde.

Tvůrci jsou silně přesvědčeni, že takováto opatření a udržování důvěry ze strany protagonistů vedou k přesnějšímu, důvěrnějšímu filmu s větší výpovědní hodnotou. Zároveň se v situaci neexistence obecně formulovaných standardů a postupů, kromě těch novinářských, tvůrci obávají veřejně hovořit o svých postupech. Mohli by si potenciálně zablokovat distribuční možnosti a také budoucí práci a představovalo by to riziko pro jejich pověst, pokud by se setkali s nesouhlasem. To se ukázalo, mimo jiné, na rozdíle mezi důvěrnými rozhovory a veřejnými akcemi. Filmaři i protagonisté byli při důvěrných rozhovorech výrazně otevřenější.

Také kvůli taktickým postupům, kterými maskují svou podporu účastníkům, diváci často nedostávají transparentní informace o jejich vztazích a protagonistům nejsou přiznávány zásluhy za to, čím k filmu přispěli, ať už z redakčního, anebo kreativního hlediska. Jeden krok na podporu protagonistů tak může vést k dalším, které oni sami považují za neetické.

Filmaři také kvůli nedostatečné transparentnosti celého procesu často nejsou schopni získat odpovídající finanční prostředky na podporu svých protagonistů. Zvykem je například pozvat protagonistu filmu na festivaly a případně mu zaplatit cestu. Mnoho minoritizovaných protagonistů si však účast nemůže dovolit bez vážné újmy na jejich měsíčním rozpočtu. Navíc, jak se skupina od protagonistů dozvěděla, v některých případech to některé z těch, kteří se festivalů zúčastnili a vystoupili na nich, rozrušilo, protože museli znovu prožívat těžké nebo stigmatizující chvíle. Zjistili, že jejich traumatizující zkušenost lidé nevidí, často dokonce ani tvůrci filmů. Není však zvykem mít v rozpočtu položku na podporu duševního zdraví, např. zapojení terapeuta buď při produkci, nebo po ní.

Etický rámec

Tyto debaty se pak staly základem procesu, který vedla skupina DAWG a jehož cílem bylo vypracovat etický rámec pro tvorbu filmů o minoritizovaných protagonistech a s nimi. Tento dokument stanovuje šest základních hodnot a zdůrazňuje potřebu přístupu zaměřeného na péči o filmařský tým, protagonisty a uživatele/diváky. Zkoumá implementaci v pěti fázích produkce: reflexe (proč tento projekt dělat), výzkum a vývoj; předprodukce; produkce a postprodukce. Místo toho, aby něco předepisoval, poskytuje typické otázky, které v těchto fázích přicházejí, a u každé z nich nabízí příklad, jak ji některý filmař řešil. Tato struktura vytváří příležitosti pro evoluci nových norem, celý proces probíhá veřejně a na základě sdíleného souboru minimálních očekávání.

Toto úsilí v jistém smyslu odráží zájmy etické komise (Institutional Review Board) na ochranu účastníků studie před újmou. Jde však ještě dál, protože rozšiřuje pojem péče jak na samotný filmařský tým, tak na uživatele/diváky.

Snaha o konzultaci s lidmi z oboru a vypracování dokumentu o standardech je prvním krokem a zásadní podmínkou pro změnu norem, ale sama o sobě toho moc nezmůže. Mezi další kroky patří získání institucionální podpory, publicita, veřejná diskuze o tomto posunu a dále konzultace s institucemi, jejichž standardy a oficiální postupy se v současnosti různí. Mezi současné podporovatele patří hlavní nezávislá koprodukční jednotka pro dokumentární filmy veřejnoprávní televize v USA – Independent Television Service (ITVS); přední profesní sdružení profesorů filmové produkce – University Film and Video Association (UFVA), aliance Alliance for Media Arts + Culture a nadace John D. and Catherine T. MacArthur Foundation. Tento etický rámec má být v průběhu celého příštího roku prezentován na filmových festivalech.

DAWG také navázal partnerství s tvůrci dokumentárního filmu Subject (Subjekt, 2022) pro pořádání diskuzí o filmové etice. Film Subject od Jennifer Tiexiera a Camilly Hall ukazuje celoživotní následky účasti na natáčení a zaměřuje se na šest postav, které popisují svou cestu. Arthur Agee, hlavní protagonista filmu Hoop Dreams (Basketbalové sny), byl žákem základní školy, když začal spolupracovat s týmem Kartemquin Film. Pozornost, kterou mu film přinesl, využil k vybudování své kariéry. Na opačném konci spektra se pro Margie Ratliff stal její život utrpením poté, co se filmový tým zabýval vraždou její matky, pravděpodobně rukou jejího nevlastního otce. Seriál The Staircase (Schodiště) získal v rámci truecrime žánru popularitu a Margie Ratliff se ocitla v nekonečném koloběhu zpráv, kvůli kterým byla nucena neustále prožívat nejhorší okamžiky svého života. Jesse Friedman byl hlavní postavou filmu Vše o Friedmanových (Capturing the Friedmans), který pojednává o jeho otci, jenž byl zatčen za pedofilii, a jeho vlastním namáhavém vyvracení těch samých obvinění, která proti němu byla vznesena. Friedman byl filmem nejprve nadšen a považoval ho za zásadní pro to, aby byl konečně propuštěn z vězení, ale následovalo rozčarování nad tím, že byl kvůli popularitě filmu navždy s tímto obviněním spojován.

Režiséři filmu z protagonistů, se kterými pracovali, udělali producenty a zapojovali je do celého procesu. Platili jim účast na promítáních a nechali na nich, jak moc chtějí být do takových akcí zapojeni. Subject je tedy jedna případová studie přístupu k dokumentární filmové tvorbě založené na péči, ačkoli svá rozhodnutí filmaři dělají v kontextu svých okolností a vyprávění příběhu. Jinými slovy, nevzniká zde šablona, ale pouze jeden příklad toho, jak jsou hodnoty uváděny do praxe.

Práce skupiny DAWG si všímají i jiné organizace, které z ní čerpají inspiraci. Například jeden tvůrce dokumentů o vězních v USA vytvořil soubor standardů, které se opírají o rámec vytvořený pracovní skupinou DAWG (Chan 2023).

Závěr

Diskuze o etice je důležitá. Tyto konverzace jsou plné otázek týkajících se moci a privilegovanosti a toho, jak je zmírnit nebo využít ve prospěch nějakého poslání. Američtí tvůrci dokumentárních filmů se těmto otázkám obecně vyhýbají nebo se potýkají s interními standardy a postupy, jež nejsou vhodné pro jejich formu, médium a téma.

Právě teď vytvářejí komerční síly, které jsou motivovány hospodářským efektem streamovacích služeb, a společensko-politické síly – společenská hnutí, která požadují nápravu systémové nespravedlnosti a nerovnosti – podmínky pro střízlivou debatu o společných očekáváních ohledně zodpovědnosti v dokumentárním vyprávění příběhů. Dokumenty k těmto normám a výsledné projekty jsou ve stádiu zrodu a dosud nebyly otestovány. Také vycházejí z aktuálních postupů a problémů v rámci oboru. Zaslouží si tedy odbornou pozornost.