Děkuji ti, étere

Filmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?

Dokumentaristka Tereza Reichová (vpravo) a jedna ze tří spoluautorek jejího chystaného radiodokumentu, Katka Lenka Lorenzová. Foto archiv Terezy Reichové.

Mám druhý pokus. První se moc nepodařil. Má rozhlasová prvotina byla uzavřena do strachu. Do obav z toho, že nesmím mít moc materiálu, že je nutné mít vše předpřipraveno a že vše musí být dořečeno. Zalehla mne obava z toho, pracovat sama, nemít štáb. Nemít nikoho, kdo je zodpovědný za zvuk, nikoho, s kým bych sdílela střihový proces a odpoutávala se od strachu společně. Vzniklo dílo dělené na kapitoly, monotónně přerušované osobním příběhem, vždy krásně „podmáznuté“ hudbou v očekávatelných okamžicích. A tím pádem i pocitově nekonečně dlouhé. 

Proč to tak bylo, když mám letité zkušenosti s filmovým vyprávěním? Obava z hromady práce? Pocit, že u audiovizuálního díla jsou tekuté jen obrazy a zvuk to neumí? Školácký stres z „tenkrát poprvé“? Nevím, ač u druhé šance je výsledek hodně nejistý, mnoho se toho změnilo. Děkuji, Violo

Na začátku mé druhé šance byla představa o filmu o paralelách umírání a rození. O hledání institucionálních i přirozených průniků. A nešlo to. Obrazy nepřicházely, jakékoliv nápady dusila hrůza z natáčení tak citlivé látky se štábem. V tu chvíli mi došlo, že cestou je rozhlas. Intimita tématu, práce se „zvukovými obrazy“ prostředí, lehkost natáčení ve vztahu k etice a možnost s lidmi otevřeně hovořit. To jsem však ještě netušila, co toto rozhodnutí ponese.

Pod křídla mne vzala má dobrá přítelkyně a dramaturgyně Českého rozhlasu Vltava Viola Ježková a po první pracovní schůzce bylo jasno. Žádné cizí postavy, ale ryze vnitřní autorský proces. Asi hlavně důvěra a podpora mé kamarádky způsobily, že jsem tvorbu začala žít. Sama jsem putovala po místech paměti svého příběhu, propadala se do vírů prostoru a času. Nebyla jsem tam sama, byla jsem s nahrávadlem – posluchačem, který mi v tom samém okamžiku ve sluchátkách zrcadlil, co se se mnou během natáčení děje. Režisérka Tereza, která by přemýšlela, zda natočila vše, co chtěla, a měla by pod palcem celý tvůrčí proces, zůstala doma. Nešlo to, aby tam byla. A já, Tereza s nahrávadlem, jsem se z každého natáčení, trvajícího desítky minut, vracela jako z pouti po desetiletích a vždy ho ještě pár dní cítila v každé buňce těla.
 

Dramaturgyně Českého rozhlasu a dokumentaristka Viola Ježková při poslechu vznikajícího radiodokumentu Terezy Reichové. Foto archiv Terezy Reichové
 

No ale měla jsem plán! Ze čtyř míst, která jsem si pečlivě napsala na papír, bylo nakonec míst sedm, protože život a probuzená paměť přinášely nové výzvy. A čas dokončení se protahoval. Byla místa, kam jsem prostě nezvládla jet dřív než za tři měsíce, protože jsem se na to dřív necítila. A když bylo vše hotovo, otřela jsem si s úlevou čelo a přišla další otázka. Co s tak nekonzistentním, pocitovým materiálem? Rozumná filmařka Tereza by řekla, že to provážeme mým dovysvětlujícím komentářem. A to tahle rozumná filmařka také během prvních měsíců tvrdila a rozumná dramaturgyně Viola se tomu usmívala a říkala: „To se ještě uvidí.“ A vidělo se. Zachycený zvukový materiál opravdu nešlo zaplácnout „ratiem“. Pozvaly jsme tedy mou další přítelkyni, průvodkyni a pozornou posluchačku mých životní zvratů. Viola vystoupila z role dramaturgyně, nasadila nám mikroporty, vzala do rukou mikrofon a společně jsme se pustily do Poslechu. Neposlouchaly jsme však jen materiál, který jsem přinesla, ale měly jsme potřebu mu naslouchat na místech, která k tomu vyzývala. A reagovat na ně.

Tento proces ještě neskončil. Racionální filmařka Tereza by ráda napsala, že nás čeká poslední natáčení a pak budeme stříhat. Ale Tereza, která předala režii nejen Viole, ale hlavně procesu, který si vše řídí sám, říká: „Kdo ví, kdy a jak tohle skončí, ale je to krásný. Jako bych dodnes nevěděla, o čem tvorba je…“





výpis dalších článků rubriky:  Glosa

dok.revueOtázka pro SamuDne 12. března měl vstoupit do kinodistribuce snímek Pro Samu, jenž měl předpremiéru na právě přerušeném festivalu Jeden svět. Vzhledem k aktuálním bezpečnostním opatřením a uzavírce velké části kin byla kinopremiéra odložena na neurčito a snímek je od 12. března do 22. března ke zhlédnutí na portálu DAFilms v exkluzivní online premiéře. Na dok.revue přinášíme úvahu Janise Prášila, který tento film klade do souvislosti s knihou Otázka viny Karla Jasperse.Janis Prášil
F4.19KrizeDave Kehr
F2.19Odvrácená tvář Generace ZOsudy generace Z, lidí narozených po roce 1995, jsou všude kolem nás. Jak se jim žije a s čím se potýkají, to bylo tématem prvního diskuzního večera ji.hlavského Inspiračního fóra. Ten odhalil, že svět dnešních mladých dospělých nemusí být zdaleka tak pohodový, jak na první pohled vypadá.Alžběta Cutáková
F3.17 Solidarita s Olegem SencovemGlosa Oto Horáka pro Cinepur
3.17Hledání vztahu dokumentu, diváctví a České televizeJaká je situace dokumentární tvorby na České televizi a co nového do oblasti dokumentu přinesl kanál ČT Art po 4 letech od jeho založení?Martin Svoboda
1.17Za peníze ti dáme všechnoPostřehy ze studia na nejoblíbenější umělecké univerzitě ve Velké BritániiJitka Lanšperková
f5.15Uvnitř časového krystalu temnoty a světlaO etice, estetice a metodách filmového obrazuFred Kelemen
5.14Na hrane estetiky a politikyPolitická dimenzia dokumentu na 18. ročníku MFDF Ji.hlava a v jeho mediálnych ohlasochFilip Lucinkiewicz
1.12Proč Ji.hlava a co Ji.hlava?Předzimní tóny, spirála, snad jedlé kaštany, slévání, přátelé, noc, zmatky, rez, nic novýho?Martin Mareček
6.8Naše moderní dějiny v zrcadle filmových dokumentůKamil Činátl

starší články

1.20DOK.REVUE
09. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková