Co nejdál

Ukrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.

Z natáčení filmu As Far As Possible (Co nejdál). Foto archiv autorky

Nápad na film As Far As Possible (Co nejdál) se zrodil před čtyřmi lety, když jsem si na Facebooku přečetla post jednoho svého známého o jednom Němci, který žije v ukrajinských horách a zachraňuje před vyhynutím buvola indického. Působilo to na mě velmi exoticky. Především jsem nikdy předtím neslyšela o tom, že by tak velká a divoká zvířata žila na Ukrajině. Zadruhé mě překvapily fotky toho muže, Michela Jacobiho. Myslela jsem si, že jde o někoho staršího a zkušenějšího, ale tomuto muži bylo teprve 33 let, byl oblečený jako kovboj, žil na malé opuštěné farmě a staral se o více než 30 vzácných zvířat. Tehdy to bylo už osm let, co se Michel přestěhoval z Německa na Ukrajinu a opustil tak svůj předešlý život i svou rodinu. Nejprve se z něj stala svým způsobem místní atrakce, ale posléze se s místem i tamní kulturou sžil a dokonce se naučil ukrajinsky. Zaujalo mě to natolik, že jsem se sbalila a vyrazila do Karpat, abych se s Michelem setkala.

Na začátku jsem vyrazila pouze s kameramanem. Natáčeli jsme rok a půl Michelův život ve vesnici. Přijeli jsme vždy po půl roce, abychom s ním strávili týden či dva. Zachytili jsme jeho zvláštní citový vztah k buvolům. Vyrazili jsme také na náročný výlet do hor, to když se Michel rozhodl jít ve stopách staré pastevecké tradice, strávit v divočině celé léto a jen pást zvířata, dojit je a z mléka vyrábět sýr.
 

Z natáčení filmu As Far As Possible (Co nejdál). Foto archiv autorky

Zvolit si svobodu

Příběh nabral nečekaný zvrat, když se Michel vydal na svatbu svého bratra do Hamburgu a… potkal Veru. Láska vše změnila a Michel se odstěhoval zpět do Německa, aby mohl žít se svou novou přítelkyní a jejími dvěma dětmi z předchozího manželství. Obraz se dramaticky změnil. Náš malý filmový štáb cestoval do Německa a snažil se zachytit střet dvou světů – Ukrajiny a Německa. Michelův romantický život v horách v souladu s přírodou nahradil ruch města a kancelářská práce od rána do večera. Nevyzradím pointu filmu, když napíšu, že se Michel zpět v Německu necítil šťastný. Na konci si musel vybrat – buď zůstat v Německu se svou láskou, nebo jít za svým snem a žít „co nejdál“ a zachraňovat ohrožená zvířata na Ukrajině.

Svoboda je první slovo, které mě napadá, když se mě lidé ptají, o čem je můj film. Pro nás, kteří jsme se narodili a vyrostli jsme ve východní Evropě, byla vždy svoboda spojena se západním světem plným snů a možností. Je to zvláštní, ale u Michela to je naopak. Pochází sice z bohaté německé rodiny, ale štěstí našel v odlehlé ukrajinské vesnici. Jak sám prohlásil, v Německu se cítil chycený v pasti, jen jako součást systému. V Německu je jedním z mnoha, ale na Ukrajině dostal jeho život smysl, má poslání a především se cítí svobodný. Svoboda mu  umožňuje žít život, po němž touží, a projevit se tak, jak chce, a nebýt za to ostatními souzen.

Během doby, kdy jsem sledovala s kamerou Michelův příběh, se náš filmový štáb povážlivě rozrostl a nyní máme celý tým profesionálů a film je takřka hotový. Povedlo se nám rozjet úspěšnou crowfundingovou kampaň na Ukrajině, abychom zajistili peníze na střih. Nedávno film získal grant na mezinárodní propagaci z Ukrajinského Institutu. Když projekt vznikal, měli jsme příležitost ho představit na několika dokumentárních platformách jako Lisbon Docs, IDFA Academy, Beldocs, Duna DOCK a Docudays UA. Koncem října jsme se účastnili East Silver Marketu, který organizuje Institut dokumentárního filmu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. V listopadu máme tu čest být součástí Docs for Sale na IDFA.

Z natáčení filmu As Far As Possible (Co nejdál). Foto archiv autorky
 

Mám radost, že ačkoliv jde o můj celovečerní debut, podporují ho ostatní ukrajinští umělci. Soundtrack filmu tvoří hudba souboru Panivalkova, hrajícího ukrajinské lidové písně. Ilustrátor Alexandr Grechov nakreslil naše protagonisty Michela a buvoly. A ukrajinská firma vytvořila sadu tematických ponožek, z nichž každá nese název podle jednoho buvola, na podporu charitativní kampaně na záchranu těchto vzácných zvířat.

Naším největším cílem je v této nejisté době dostat film na festivaly, aby ho viděli diváci. Pandemie donutila řadu lidí přehodnotit jejich život a hodnoty a zvážit, jestli honba za úspěšnou kariérou a vysokými výdělky je opravdu tak důležitá. Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.
dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.Adéla Križovenská

starší články

.DOK.REVUE
09. 11. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.