Co je nového v počítačových hrách

Filmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text.

Kniha Co je nového v počítačových hrách, která vyšla letos v červnu, patří do popularizačně vědecké edice nakladatelství Nová beseda. Jednotlivé knihy v této edici se snaží na velmi malé ploše cca sedmdesáti normostran představit aktuální stav různých vědeckých oborů, od pedagogiky přes estetiku, filozofii, filmovou vědu až třeba po psychologii a biologii. Když jsem vloni kývla na nabídku přispět do této knižní řady monografií představující aktuální výzkumy v oblasti game studies, tedy herních studií, měla jsem poněkud naivní představy o tom, jak snadno a rychle lze takovou knihu napsat. 

Jak jsem záhy zjistila, krátkost knihy v tomto případě paradoxně prodlužuje a komplikuje přípravu a samotné psaní – oč kratší je text, o to promyšlenější musí být rozvaha, co do něj zařadit a co nikoli, aby nakonec podával ucelený a pravdivý obrázek o mapovaném vědním oboru. Někteří autoři zmiňované edice Co je nového se rozhodnou přiblížit jen jeden, sobě blízký, proud bádání, což je u enormně rozsáhlých vědních disciplín, jako je třeba biologie, samozřejmě pochopitelné. Herní studia, zkoumající z pohledu humanitních a společenských věd počítačové hry, jsou nicméně obor velmi mladý a prozatím relativně malý, co se týče vydaných publikací – herní studia vznikla teprve na začátku tisíciletí. I vzhledem k názvu knihy jsem proto usoudila, že není možné si cokoli zjednodušovat a musím na onu malou plochu sedmdesáti stran nějak dostat všechny hlavní proudy bádání, které se rozvíjely v rámci game studies v posledních zhruba pěti letech. Vzhledem k tomu, že se vskutku jedná o nový, začínající obor, bylo možné udělat během několika měsíců příprav rešerši víceméně všech hlavních konferencí, recenzovaných časopisů a knižních publikací za posledních pár let a na jejím základě vyčlenit nakonec čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se obor herních studií v současnosti ubírá. 

Pod proud bádání zabývající se specifiky her jsem zařadila nové estetické, filozofické a uměnovědné výzkumy zaměřené na definování her, jejich hlavních rysů, prvků a funkcí. V této široké kategorii se setkávají například výzkumy herního vyprávění a jeho specifik ve srovnání s vyprávěním ve filmu či literatuře s vědeckými studiemi zaměřenými na etické otázky, které nám hry a hraní kladou. Druhý silný proud herních studií se obecně zabývá historií herního média. Rozčlenit jsem se jej pokusila na několik dalších podsměrů – intenzivně se bádá například v takzvaných regionálních herních studiích osvětlujících, jaké pozoruhodné hry a herní komunity se během posledních desetiletí objevovaly v mnoha různých částech světa včetně Afriky a Latinské Ameriky, aniž by tomu herní veřejnost, konzumující primárně americké, evropské a japonské hry, věnovala dostatek pozornosti. Třetí výrazný směr bádání v game studies zkoumá vztah mezi hrami a společností. Výzkumy v této oblasti těží mimo jiné ze sociologie, genderových nebo kulturálních studií a mapují, jak hry ovlivňují hráče v jejich reálných životech, jakou roli sehrávají při konstrukci jejich identit anebo při přiklánění se k určitým názorům a hodnotám v reálném světě. Posledním, čtvrtým proudem, který se v knize snažím přiblížit, jsou pak výzkumy psychologické. Ty se v současnosti nezaměřují už jen na zkoumání (často v médiích zveličených) negativních efektů počítačových her, jako je například závislost na hraní, ale ohledávají i možné pozitivní dopady hraní, stejně jako vysvětlují, proč určité prvky a typy her fungují a jakým způsobem.
 

Problém, jak dostat na pouhých pár desítek stran vědecké myšlení ze stovek knih a tisíců článků a konferenčních příspěvků, nebyl nicméně jedinou potíží, která specificky komplikovala mé psaní knihy Co je nového v počítačových hrách. Druhá zásadní obtíž spočívala v tom, jak ji napsat srozumitelně pro laiky. Laiky přitom myslím nejen lidi, kteří nejsou obeznámeni s vědním oborem game studies, ale i ty, kdo dosud nepronikli do myšlení společenských a humanitních věd obecně, a v neposlední řadě lidi, kteří nehrají počítačové hry a neznají terminologii, jež je pro hráče běžná (slova jako levelování, game over, názvy žánrů typu RPG atd.). Modelovým čtenářem se stal v mé mysli nehrající fyzik – čtenář inteligentní a schopný použít Google, pokud bude chtít podrobnosti, ale přitom někdo, komu je třeba stručně osvětlit například principy gender studies aplikovaných na počítačové hry anebo herní žánr MMO. Protože předpokládám, že přece jen hráči počítačových her budou mezi čtenáři převažovat, snažila jsem se zároveň knihu nepřetížit vysvětlováním úplných základů herního pojmosloví, aby se čtenáři-hráči nenudili. Najít rovnováhu, aby byl text adekvátně pochopitelný a zároveň nezdržující pro různé typy čtenářů, bylo komplikované, ale za pomoci několika lidí, kteří knihu četli během vzniku, a díky pečlivé redakci ze strany nakladatelství se snad podařilo nalézt vcelku vyvážený kompromis. 

V České republice téměř neexistují odborné knihy zabývající se počítačovými hrami z hlediska jejich estetických, filozofických, sociologických či psychologických aspektů. Těch několik málo herních vědců, které máme, publikuje primárně v angličtině. Herní novináři píšou především na herní weby a do herních časopisů, které logicky čtou hráči, ale nikoli lidé, kteří hry nehrají. Přestože zhruba polovina české populace pravidelně hraje počítačové hry, druhá polovina Čechů se v důsledku této situace o tomto novém a progresivně se rozvíjejícím médiu takřka nic nedozvídá. V rámci periodik a webů určených hráčům, soustředěných primárně na novinky a recenze her, chybí zase informace o nových vědeckých výzkumech zaměřených na hry. Mojí velmi neskromnou ambicí s ohledem na tento specifický český kontext tak bylo, aby kniha byla užitečná a přinesla nové informace jak například rodičům hrajících dětí, učitelům mediální výchovy na základních a středních školách či lidem obávajícím se, že počítačové hry mají příliš negativní efekty na hráče, tak zároveň i samotným fanouškům počítačových her různých věkových kategorií a zájemcům o hlubší ponor do oboru herních studií obecně. V České republice se tato vědní disciplína během posledních let objevuje prozatím dosti sporadicky v ojedinělých kurzech na několika vysokých školách (na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě, Univerzitě Palackého a FAMU) a i studentům těchto kurzů může kniha, doufám, posloužit jako jakási základní osnova, co vše game studies obsahují, v čem jsou současné výzkumy her objevné a jaké různé nové knihy a články z oboru by mohlo být zajímavé si přečíst. 
 

Helena Bendová: Co je nového v počítačových hrách
Praha, Nová beseda, 2019, ISBN 978-80-906751-9-3, 100 stran





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman

starší články

3.19DOK.REVUE
24. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film