Česká škola neexistuje?

České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.

Obal knihy Česká škola neexistuje

S Goranem Markovićem jsem si poprvé psal v roce 2011, když jsem domlouval projekci jeho filmu Turné pro přehlídku Vsetínský filmový maraton, kterou pořádám s přáteli z Filmového klubu Vsetín. Již tehdy mne mile překvapila jeho vstřícnost, a hlavně to, že mi odpověděl pěknou češtinou. Z jeho reakce bylo zřejmé, že má z uvedení svého filmu v Česku radost. Věděl jsem, že studoval FAMU, ale ještě jsem neznal jeho knihu Češka škola ne postoji (Česká škola neexistuje) a netušil jsem, jak hluboký vztah k Česku má.

Během naší komunikace na jaře 2018, při které jsme se domlouvali na přehlídce jeho filmů v rámci Vsetínského filmového maratonu a také na organizaci české distribuční premiéry jeho filmu Falsifikátor, si režisér posteskl, že v Česku doposud nikdo nevydal jeho knihu Česká škola neexistuje. V té chvíli nás s kolegy z distribuční společnosti Balkanfilm napadlo, že pokud knihu nevydáme my, nevydá ji nikdo... A to by byla velká škoda, protože se nejedná jen o Markovićovy vzpomínky na studentská léta, ale také o pohled cizince na nás Čechy a na dramatické události roku 1968, kterých nebyl jen pozorovatelem, ale také přímým účastníkem. Ukázalo se ale, že v tom nezůstaneme sami. Oslovili jsme děkana FAMU Zdeňka Holého. Nadšeně s vydáním knihy souhlasil a dal nám doporučení pro ediční komisi FAMU, která svým rozhodnutím zařadila knihu do plánu Nakladatelství Akademie múzických umění (NAMU).

Goran Marković v době studií na FAMU v šedesátých letech. Foto archiv Gorana Markoviće
 

Při úvahách o názvu knihy jsme však trochu znejistěli. Můžeme vydat s podporou FAMU knihu, která svým názvem hlásá, že česká (filmová) škola neexistuje? Nakonec jsme se přece jen rozhodli pro jeho doslovný překlad, protože má své opodstatnění. Když si knihu přečtete, zjistíte, že nepopírá existenci školy jako instituce, ale poukazuje na něco úplně jiného. A pro Gorana Markoviće existuje právě ta jediná česká škola – FAMU. Na obálce knihu stručně přestavuje text filmové historičky Marie Barešové, v němž se mimo jiné píše: „Autor komentuje každodennost socialistické společnosti i důležitý a dramatický úsek našich dějin kulminující v roce 1968. Ve stejné době zažívala filmová fakulta období své největší slávy, vyučovali zde například spisovatel Milan Kundera nebo režisér Elmar Klos. Mimořádné ovzduší přineslo také zvýšení počtu zahraničních zájemců o studium. Mezi nimi tvořili významnou skupinu studenti a studentky z Jugoslávie. Jejich „podezřelá“ přítomnost vyvolávala řadu nečekaných situací. Popis těchto peripetií se v Markovićově podání mísí se zábavnými historkami ze života mladého muže...“

České vydání obohacené o rozhovory

Text knihy napsal Marković brzy poté, co dokončil svoje studium na FAMU. Kniha ale v Jugoslávii poprvé vyšla až v roce 1990. Druhé vydání, ze kterého vychází český překlad Silvie Matúšové, bylo publikováno v Srbsku v roce 2009. České vydání jsme opatřili doplňkovými texty, abychom jej pro domácí čtenáře zasadili do širších souvislostí. Text tak doprovází nejen biografie, ale také rozhovor s autorem. Ten byl sestaven pro potřeby knihy ze tří interview, které s Markovićem postupně v letech 2014, 2015 a 2019 vedla Marie Barešová. Rozhovory byly editovány tak, aby vhodně obohatily text autobiografické knihy. Markovićovy odpovědi nejen doplňují události popsané v knize a aktualizují ji pro české čtenáře, ale zároveň pomáhají překlenout dlouhou dobu, která uplynula od jejího prvního vydání. Marie Barešová si s Goranem Markovićem povídala česky. Kvůli autenticitě byl rozhovor upravován minimálně, aby byl zachován původní Markovićův český projev. Celou publikaci otevírá úvodní slovo Markovićova spolužáka z FAMU a významného chorvatského režiséra Rajka Grliće, napsané na autorovu žádost.

„Knížka vysvětluje každého z nás Jugoslávců, co jsme studovali v Praze, jednotlivě. V Jugoslávii bylo populární mluvit o nás jako o ‚české škole‘. Neviděli nás jako individuality, nechápali nás zvlášť, že každý z nás měl svůj styl, svůj osud, svoji biografii, a tak dále. Napsal jsem tu knížku se záměrem trochu demystifikovat výraz ‚česká škola‘, a proto má titul Česká škola neexistuje. Taky měla demystifikovat, že jsme se v Praze naučili všechno. Hodně studentů chtělo studovat v Praze, protože si mysleli, že je to nějaká magická škola. Jak ale víte, je to normální škola, jaké existují i jinde,“ přibližuje v rozhovoru v českém vydání knihy Marković důvod napsání své knihy a líčí také atmosféru roku 1968. „Kniha začíná rokem 1965, končí začátkem sedmdesátých let, ale v prostředku je rok 1968... Měl jsem pocit, že Praha a to prostředí měly nějakou magickou sílu. Ta anarchisticko-liberální atmosféra byla všude. Lidé přicházeli a cítili, že se tam děje něco důležitého. V roce 1968 byla revoluce na celé planetě, ale já jsem měl pocit, že to začalo v Praze...  V Jugoslávii byla knížka, vydaná v roce 1990, velmi populární. Když už se nedala koupit, lidé si ji mezi sebou půjčovali. V roce 2009 pak vyšlo její druhé vydání.“

V rozhovoru s Marií Barešovou se Marković svěřuje, jak je pro něj cenné, že kniha konečně nyní vychází česky: „Když přišla v Československu revoluce, Havel, myslel jsem si, že bude lidi zajímat, jak vidí jejich zemi cizinec, který se k nim dostal vlastně náhodou. Ale nikdo nechtěl tu knihu přeložit... Tak teď konečně, téměř po třiceti letech. Jsem velice rád... Z pohledu někoho, kdo je ve vaší zemi cizinec, můžete vidět strašně moc věcí nově, jinak.“
 

Goran Marković v době studií na FAMU v šedesátých letech. Foto archiv Gorana Markoviće
 

Ve zmíněném rozhovoru Marković zároveň glosuje, jak se situace obou zemí za třicet let proměnila: „V době, kdy jsem knihu psal, byla situace proti dnešku obrácená. My jsme žili velmi dobře, já jsem točil filmy a v Čechách byla strašná krize, depresivní situace. Kniha vznikla před revolucí, před Havlem. Dneska je to obráceně. My už nemáme naši zemi, ve které jsme se narodili. Naše země je rozdělená na několik fašistických států... To znamená, že my teď žijeme v takových malých státech, žijeme psychicky i ekonomicky velmi špatně. U vás se žije mnohem líp... Já jsem v jednom životě zažil tolik změn, že je to nepochopitelné. Když byla v Československu okupace, když převzal moc Husák, všichni si mysleli, že je to konec, že se nikdy nic nezmění. Ale ono se to změnilo. To je určitá naděje pro nás... Nevím, jestli se toho dožiju, ale přijde to.“

Kniha Česká škola neexistuje je druhou publikací, na jejímž vydání se podílel Filmový klub Vsetín. Jeho prvním vydavatelským počinem byla kniha Slovinský film a František Čáp, která vyšla v nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov. Jedná se o výbor textů slovinských autorů o významném českém režisérovi Františku Čápovi, který v Československu natočil filmy jako Noční motýl, Babička, Děvčica z Beskyd, Mlhy na blatech a mnoho dalších. V roce 1949 Čáp emigroval nejprve do Západního Německa a později se usadil v Jugoslávii, konkrétně ve Slovinsku, kde se stal spoluzakladatelem tamější kinematografie. Jeho význam pro slovinskou kinematografii dokumentuje i to, že po jeho prvním slovinském filmu Vesna je pojmenovaná nejprestižnější slovinská filmová cena. Tento sborník textů je unikátní v tom, že mapuje druhou, u nás takřka neznámou, část Čápovy kariéry.

Vydání knihy Česká škola neexistuje souvisí jak s aktivitami Filmového klubu Vsetín, který již 12 let pořádá filmové přehlídky zaměřené na kinematografie zemí bývalé Jugoslávie, tak s činností distribuční společnosti Balkanfilm, která uvedla do kin nejnovější Markovićův film Delirium tremens. Kniha vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kinematografie. 





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueArmádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80. Alice Lovejoy
4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard

starší články

1.20DOK.REVUE
09. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextDebata o snímku Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze, do níž jsme přizvali odborníka na Blízký východ Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaMuž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David ČeněkTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue