Česká škola neexistuje?

České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.

Obal knihy Česká škola neexistuje

S Goranem Markovićem jsem si poprvé psal v roce 2011, když jsem domlouval projekci jeho filmu Turné pro přehlídku Vsetínský filmový maraton, kterou pořádám s přáteli z Filmového klubu Vsetín. Již tehdy mne mile překvapila jeho vstřícnost, a hlavně to, že mi odpověděl pěknou češtinou. Z jeho reakce bylo zřejmé, že má z uvedení svého filmu v Česku radost. Věděl jsem, že studoval FAMU, ale ještě jsem neznal jeho knihu Češka škola ne postoji (Česká škola neexistuje) a netušil jsem, jak hluboký vztah k Česku má.

Během naší komunikace na jaře 2018, při které jsme se domlouvali na přehlídce jeho filmů v rámci Vsetínského filmového maratonu a také na organizaci české distribuční premiéry jeho filmu Falsifikátor, si režisér posteskl, že v Česku doposud nikdo nevydal jeho knihu Česká škola neexistuje. V té chvíli nás s kolegy z distribuční společnosti Balkanfilm napadlo, že pokud knihu nevydáme my, nevydá ji nikdo... A to by byla velká škoda, protože se nejedná jen o Markovićovy vzpomínky na studentská léta, ale také o pohled cizince na nás Čechy a na dramatické události roku 1968, kterých nebyl jen pozorovatelem, ale také přímým účastníkem. Ukázalo se ale, že v tom nezůstaneme sami. Oslovili jsme děkana FAMU Zdeňka Holého. Nadšeně s vydáním knihy souhlasil a dal nám doporučení pro ediční komisi FAMU, která svým rozhodnutím zařadila knihu do plánu Nakladatelství Akademie múzických umění (NAMU).

Goran Marković v době studií na FAMU v šedesátých letech. Foto archiv Gorana Markoviće
 

Při úvahách o názvu knihy jsme však trochu znejistěli. Můžeme vydat s podporou FAMU knihu, která svým názvem hlásá, že česká (filmová) škola neexistuje? Nakonec jsme se přece jen rozhodli pro jeho doslovný překlad, protože má své opodstatnění. Když si knihu přečtete, zjistíte, že nepopírá existenci školy jako instituce, ale poukazuje na něco úplně jiného. A pro Gorana Markoviće existuje právě ta jediná česká škola – FAMU. Na obálce knihu stručně přestavuje text filmové historičky Marie Barešové, v němž se mimo jiné píše: „Autor komentuje každodennost socialistické společnosti i důležitý a dramatický úsek našich dějin kulminující v roce 1968. Ve stejné době zažívala filmová fakulta období své největší slávy, vyučovali zde například spisovatel Milan Kundera nebo režisér Elmar Klos. Mimořádné ovzduší přineslo také zvýšení počtu zahraničních zájemců o studium. Mezi nimi tvořili významnou skupinu studenti a studentky z Jugoslávie. Jejich „podezřelá“ přítomnost vyvolávala řadu nečekaných situací. Popis těchto peripetií se v Markovićově podání mísí se zábavnými historkami ze života mladého muže...“

České vydání obohacené o rozhovory

Text knihy napsal Marković brzy poté, co dokončil svoje studium na FAMU. Kniha ale v Jugoslávii poprvé vyšla až v roce 1990. Druhé vydání, ze kterého vychází český překlad Silvie Matúšové, bylo publikováno v Srbsku v roce 2009. České vydání jsme opatřili doplňkovými texty, abychom jej pro domácí čtenáře zasadili do širších souvislostí. Text tak doprovází nejen biografie, ale také rozhovor s autorem. Ten byl sestaven pro potřeby knihy ze tří interview, které s Markovićem postupně v letech 2014, 2015 a 2019 vedla Marie Barešová. Rozhovory byly editovány tak, aby vhodně obohatily text autobiografické knihy. Markovićovy odpovědi nejen doplňují události popsané v knize a aktualizují ji pro české čtenáře, ale zároveň pomáhají překlenout dlouhou dobu, která uplynula od jejího prvního vydání. Marie Barešová si s Goranem Markovićem povídala česky. Kvůli autenticitě byl rozhovor upravován minimálně, aby byl zachován původní Markovićův český projev. Celou publikaci otevírá úvodní slovo Markovićova spolužáka z FAMU a významného chorvatského režiséra Rajka Grliće, napsané na autorovu žádost.

„Knížka vysvětluje každého z nás Jugoslávců, co jsme studovali v Praze, jednotlivě. V Jugoslávii bylo populární mluvit o nás jako o ‚české škole‘. Neviděli nás jako individuality, nechápali nás zvlášť, že každý z nás měl svůj styl, svůj osud, svoji biografii, a tak dále. Napsal jsem tu knížku se záměrem trochu demystifikovat výraz ‚česká škola‘, a proto má titul Česká škola neexistuje. Taky měla demystifikovat, že jsme se v Praze naučili všechno. Hodně studentů chtělo studovat v Praze, protože si mysleli, že je to nějaká magická škola. Jak ale víte, je to normální škola, jaké existují i jinde,“ přibližuje v rozhovoru v českém vydání knihy Marković důvod napsání své knihy a líčí také atmosféru roku 1968. „Kniha začíná rokem 1965, končí začátkem sedmdesátých let, ale v prostředku je rok 1968... Měl jsem pocit, že Praha a to prostředí měly nějakou magickou sílu. Ta anarchisticko-liberální atmosféra byla všude. Lidé přicházeli a cítili, že se tam děje něco důležitého. V roce 1968 byla revoluce na celé planetě, ale já jsem měl pocit, že to začalo v Praze...  V Jugoslávii byla knížka, vydaná v roce 1990, velmi populární. Když už se nedala koupit, lidé si ji mezi sebou půjčovali. V roce 2009 pak vyšlo její druhé vydání.“

V rozhovoru s Marií Barešovou se Marković svěřuje, jak je pro něj cenné, že kniha konečně nyní vychází česky: „Když přišla v Československu revoluce, Havel, myslel jsem si, že bude lidi zajímat, jak vidí jejich zemi cizinec, který se k nim dostal vlastně náhodou. Ale nikdo nechtěl tu knihu přeložit... Tak teď konečně, téměř po třiceti letech. Jsem velice rád... Z pohledu někoho, kdo je ve vaší zemi cizinec, můžete vidět strašně moc věcí nově, jinak.“
 

Goran Marković v době studií na FAMU v šedesátých letech. Foto archiv Gorana Markoviće
 

Ve zmíněném rozhovoru Marković zároveň glosuje, jak se situace obou zemí za třicet let proměnila: „V době, kdy jsem knihu psal, byla situace proti dnešku obrácená. My jsme žili velmi dobře, já jsem točil filmy a v Čechách byla strašná krize, depresivní situace. Kniha vznikla před revolucí, před Havlem. Dneska je to obráceně. My už nemáme naši zemi, ve které jsme se narodili. Naše země je rozdělená na několik fašistických států... To znamená, že my teď žijeme v takových malých státech, žijeme psychicky i ekonomicky velmi špatně. U vás se žije mnohem líp... Já jsem v jednom životě zažil tolik změn, že je to nepochopitelné. Když byla v Československu okupace, když převzal moc Husák, všichni si mysleli, že je to konec, že se nikdy nic nezmění. Ale ono se to změnilo. To je určitá naděje pro nás... Nevím, jestli se toho dožiju, ale přijde to.“

Kniha Česká škola neexistuje je druhou publikací, na jejímž vydání se podílel Filmový klub Vsetín. Jeho prvním vydavatelským počinem byla kniha Slovinský film a František Čáp, která vyšla v nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov. Jedná se o výbor textů slovinských autorů o významném českém režisérovi Františku Čápovi, který v Československu natočil filmy jako Noční motýl, Babička, Děvčica z Beskyd, Mlhy na blatech a mnoho dalších. V roce 1949 Čáp emigroval nejprve do Západního Německa a později se usadil v Jugoslávii, konkrétně ve Slovinsku, kde se stal spoluzakladatelem tamější kinematografie. Jeho význam pro slovinskou kinematografii dokumentuje i to, že po jeho prvním slovinském filmu Vesna je pojmenovaná nejprestižnější slovinská filmová cena. Tento sborník textů je unikátní v tom, že mapuje druhou, u nás takřka neznámou, část Čápovy kariéry.

Vydání knihy Česká škola neexistuje souvisí jak s aktivitami Filmového klubu Vsetín, který již 12 let pořádá filmové přehlídky zaměřené na kinematografie zemí bývalé Jugoslávie, tak s činností distribuční společnosti Balkanfilm, která uvedla do kin nejnovější Markovićův film Delirium tremens. Kniha vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kinematografie. 





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová

starší články

1.20DOK.REVUE
09. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue