DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

AnimotAnimot

Nový film, Speciál MFDF Ji.hlava

Animot

2. 11. 2021 / AUTOR: Juliana Moska

Studentka FAMU Juliana Moska představuje svůj film Animot, který soutěží v České radosti. "Vydali jsme se na cestu za divokými zvířaty ve snaze lépe je poznat, pochopit a chránit. Později jsme zjistili, že nejrozumnější cesta vede směrem od zvířete, nikoli k němu. Jedině tím mu poskytneme absolutní svobodu." Jak toho ve filmu docílili? 

Během vývoje námětu bakalářského dokumentárního filmu na FAMU jsem se opakovaně zabývala otázkou, zda lze ve filmu převzít hlas zvířete. Osobně totiž nesouzním s přírodovědeckými dokumenty, které „objektivně“ pozorují život zvířat kolem nás. Našim cílem proto bylo vyhnout se antropomorfnímu nebo příliš koncipovanému zobrazování: chtěli jsme spolu s kolegy natočit film, který se vymezí vůči těmto „klasickým“ dokumentům o zvířatech a pokusí se najít jiný úhel pohledu.

Domnívám se, že některé dokumenty zvířata neustále konzervují. Vytvářejí zdání absolutní pravdy. Tuto pravdu však autor filmu často nezpochybňuje, pouze v ní diváky utvrzuje. Záměry filmařů vytvářejí náhled, který se vyhýbá skutečnému porozumění.

Foto z natáčení filmu <b><i>Animot</i></b>Foto z natáčení filmu <b><i>Animot</i></b>

Je dobré si uvědomit, že takové filmy zobrazují pouze dočasný stav. Sama docházím k tomu, jak se zvířaty my lidé ve filmu vlastně manipulujeme, ohýbáme jejich podstatu, chování, jazyk, pohledy, dokonce i čas. V tomto ohledu jsem v průběhu natáčení nejen přemýšlela, jakým způsobem se na zvířata díváme my lidé, ale i jakým způsobem se ona dívají na nás. Jak do obrazu dostat ono sepětí, blízkost a porozumění?

Naším původním záměrem bylo nás, kteří natáčejí, zcela skrýt a v obrazu nekomponovat. Skrze to jsme na každé natáčení (celkem 26 dní) přicházeli s jinými nápady a kamerami. Po neustálých změnách technologie záznamu a stylu natáčení jsme právě čtrnáctý den začali umisťovat na záchranáře GoPro kamery. Tím jsme docílili záměru formálně absolutně nejednat, nechat záznam bez naší kontroly plynout, a do vztahu se záchranáři tím vnesli pocit, že jejich práce skutečně něco znamená a je námi oceňovaná. Ta chvíle nás, myslím, velmi sblížila, což je zvláštní, až paradoxní. Zatímco jsme hledali způsob, jak se přiblížit ke zvířatům, přiblížili jsme se naopak k lidem. Od té doby jsme ve středu světa filmu (v předmětné stanici) stáli s nimi.

Foto z natáčení filmu <b><i>Animot</i></b>

Film jsme se rozhodli natáčet ve dvou záchranných stanicích: v Praze, kde jsme trávili většinu času, a poté ve Vlašimi. Během natáčení jsme se často do oné záchrany divokých zvířat zapojovali a snažili se pomoci. Nejtěžší pro nás bylo časté setkání se smrtí jednotlivých zvířat. Vůbec první záchrana sražené srny autem nedaleko Chodova pro mě byla jednou z nejtěžších a do filmu jsem se ji rozhodla nedávat. Námět filmu vychází z mé úplně první zkušeností s eutanazií. Až po smrti svého milovaného psa jsem si uvědomila absurditu vlastnění a pojmenovávání zvířat. Absurditu zakořeněných rozdílů mezi jednotlivými druhy a s tím souvisejícího  z mého pohledu naprosto úchylného vztahu k domácím zvířatům a toho hegemonního k těm ostatním. Osobní setkání se smrtí léčil během natáčení čas a ústup k neformálnosti.

Termín „animot“ si vypůjčujeme od francouzského filozofa a dekonstruktivisty Jacquese Derridy, podle něhož skutečnost, že existuje jedno slovo pro pojmenování všech zvířat, zdůrazňuje propast mezi člověkem a ostatními živočichy. Pojí proto jednotné číslo „l’animal“ (francouzsky „zvíře“) s množným „animaux“ (francouzsky „zvířata“). Vzniká tím tak novotvar, který ponechává tradiční i netradiční pojetí slova. Na jedné straně tedy přijímáme a na straně druhé ve stejném čase stále pochybujeme.

<b><i>Animot</i></b>

Vydali jsme se na cestu za divokými zvířaty ve snaze lépe je poznat, pochopit a chránit. Později jsme zjistili, že nejrozumnější cesta vede směrem od zvířete, nikoli k němu. Jedině tím mu poskytneme absolutní svobodu.