15 x 15 x 5

Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.

Natáčení s Joskou Skalníkem, organizátorem chystané výstavy Minisalon v roce 1984. Foto NOMAD

„Plasticita minulosti je ústřední zásadou Angsocu. Minulost je to, na čem se shodnou záznamy a paměť.“ George Orwell, 1984
 

Nestačím valit oči. Boštík, Šimotová, Válovky, Gebauer, Nepraš… A tady Kolíbal, Kafka, Palla, Laubert, Baron, Kokolia, Pištěk, Demartini… A dalších 230 (!!!) miniskvostů z rukou autorů československé „neoficiální“ výtvarné scény normalizačních osmdesátých let. Uměleckých děl zapomenutých a spících tiše ve sklepě, ve kterém se jimi roku 2020 probíráme. Jsou to díla vzniklá v době, kdy jsem sám teprve rozum bral a rozhlížel se po světě, ale která ve mně silně a nepokojně rezonuje. Věřím, že v celé mojí generaci.
 

Vážení přátelé,

vyzýváme vás k účasti na souborné akci s názvem „MINISALON“. Jedná se o výtvarné pojetí čtvercového prostoru na volné téma. /Rozměr 150 x 150 x 50 mm/.

Materiálem je světlé, přírodní, nelakované dřevo.

Jestliže se chcete Minisalonu zúčastnit, odpovězte obratem do 27. června 1984 na přiloženém korespondenčním lístku svůj závazný souhlas.

Obratem obdržíte dřevěnou zásuvku a technické informace. Termín konečných realizací všech prací je 3. prosince 1984. Po uzávěrce uspořádáme výstavu a vydáme katalog s barevnými reprodukcemi 1:1 všech účastníků. Veškerou organizací Minisalonu je pověřen za Jazzovou sekci Joska Skalník.

S pozdravem

Jazzová sekce
 

Natáčení s Joskou Skalníkem, organizátorem chystané výstavy Minisalon v roce 1984. Foto NOMAD
 

Výstavu už neuspořádali, katalog nevydali. Minisalon se poprvé na veřejnosti mohl objevit až v roce 1992, objel svět a po dobu prezidentského mandátu Václava Havla visel na Pražském hradě. Od té doby je složený v už zmiňovaném sklepě.

Sochařina, malba, asambláže, koláže, fotka, radikální nebo úplně minimalistické zásahy; narace, abstrakce, koncept; díla existenciálně tísnivá, poetická, hravá, výtvarně minimalistická, sarkasticky vtipná. Všechna v jednotném formátu, který podle pravidel hry tvůrci nesměli přesáhnout. Čtverec – velkorysý a tísnivý zároveň. Podvědomě středový, symetrický, vyvážený. Komponovat do čtverce je výzva. Utajená a spiklenecká hra, do které se tehdy pustilo odvážně a bez nároku na odměny, slávu a „jistoty“ 244 československých umělkyň a umělců. Jedinečná výpověď o společnosti, která proklamovala „návrat k normě“, přičemž její normou byly přísně vymezené a režimem kontrolované ohrádky a králíkárny. Dost velké na to, aby vzbuzovaly v nenáročných lidech iluzi svobody, příliš malé na to, aby uspokojily skutečně svobodomyslného ducha.

Orwellovský rok

„Orwellovský“ rok 1984 je v mnohém pozoruhodný. Cosi se už ve společenském podloží mohutně sunulo k budoucím změnám, oficiální a neoficiální scény se pomalu ale jistě vůči sobě zároveň štěpily a prorůstaly. Rok, kdy Jaroslav Seifert obdržel Nobelovu cenu za literaturu a nesměl si ji ve Švédsku převzít. Socialistický tábor bojkotuje XXIII. Olympijské hry v Los Angeles a také českoslovenští sportovci zůstávají doma. V IKEMu poprvé ve východním bloku úspěšně transplantovali lidské srdce. Do roku 1984 se vrací expedice Adam’84, aby zachránila sešity Adama Bernaua. Do Los Angeles stejného roku se z budoucnosti vrací Terminátor, aby zabil Sarah Connorovou. Plasticita minulosti…

Teaser připravovaného dokumentu Janka Růžičky o Minisalonu

Banálním pohledem se zdá, že Orwell svým románem nějak „předpověděl“ konkrétní politické a společenské režimy. Ale taková interpretace vůbec není třeba. Kniha 1984 se dá číst prostě jako román o „kontrole a moci“, a proto se dá vztáhnout nejen na normalizační Československo, ale extrapolovat stejně dobře směrem k dnešku. Jiné nástroje, jiná dynamika, stejná vůle. Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak. Když můžeme propojit starší generaci výtvarných umělců se střední generací tvůrců filmu a mládím současných hudebníků a animátorů, které do konceptuální filmové hry zapojíme. Někde svobodně ve vzduchu nad hlavou mi v přísném rámu visí možný slogan: „Radikální formát a síla imaginace“, pnutí mezi kontrolou systému a svobodou vyjádření, jasně danými pravidly hry a rozmanitostí jejího obsahu a vývoje, pevným rámem a organickým růstem.

Detail obrazovky počítače, na které píšeme výzvu současným českým a slovenským autorům elektronické hudby k účasti na „hudebním Minisalonu“. Podmínky účasti jsou volná hudební/zvuková forma, téma „1984“ a délka skladby maximálně 1984 filmových políček (při standardní rychlosti 25fps). Dodané skladby pak volně použije v celkové hudební kompozici filmu skladatel Ivan Acher.

Úryvek ze scénáře chystaného filmu

Plasticita minulosti

S odkazem na úvodní ironicky použitý citát z Orwella, kterého Minisalon tehdy reflektoval v soudobém čtení, se film sice ve své dokumentární linii dovolává záznamů a paměti, zároveň je ale bude přesahovat linií výtvarnou, animační i skladebnou. Těmito tvůrčími zásahy překračujeme dokumentační kvalitu a dáváme si výzvy aktualizační a interpretační. Snažíme se relativizovat Orwellův pojem plasticity minulosti, tedy toho, odkud jsme vzešli, a filmovou řečí tak dát kontinuitě času, záznamů a paměti od minulosti přes současnost do budoucnosti myšlenkový a poetický přesah. Tato transcendentní rovina filmu slibuje být velmi živelná, hravá, organická, symbolická a… plastická.

Nejužší štáb (výtvarná režie Lukáš Fišárek, kamera Jiří Málek, hudba Ivan Acher) je sestaven z tvůrčích osobnosti, jejichž dosavadní práce vykazují talent k užití polyfonie, eklektičnosti a rozmanitosti výrazových prostředků a jazyků a mají také profesně nebo osobně blízko k výtvarnému umění. Zároveň jsou to všechno tvůrci, kteří jsou zvyklí pracovat s nelineárním a dejme tomu „experimentálním“ vyprávěním a je jim vlastní pečlivě promyšlený, ale zároveň umělecky razantní a intuitivní přístup k materiálu, na němž pracují.
 

Plakát k filmu 15 x 15 x 5 (Minisalon 1984). Foto NOMAD
 

Film vzniká rychle, organicky, od mého prvního seznámení s Minisalonem a náčrtu konceptu ještě zdaleka neuplynul rok. Ale čas kvapí, mnozí z původních autorů už nejsou mezi námi – ať to bolí sebevíc, patří k „odcházející“ generaci. Natáčení s nimi bychom rádi začali co nejdříve. I proto se producenti rozhodli podepřít první fázi crowdfundingovou výzvou na HitHitu. Film 15 x 15 x 5 (Minisalon 1984) neslibuje bourat kinosály a i když se samozřejmě budeme snažit o jeho otevřenost a přístupnost, má ve vínku spíš užší divácký profil.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.21Jak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera Lacková
2.21Globální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta Kovářová
dok.revueManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?Kateřina Hager
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer

starší články

.DOK.REVUE
07. 12. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková