Zaostřeno na Rusko

Filmař, spisovatel a pedagog Martin Ryšavý, jehož nejnovější snímek Slepý Gulliver vstoupil letos na jaře do českých kin, přichází s neobvyklou silně autorskou reflexí situace v současném Rusku a na Ukrajině. Jeho specifické vidění přesahuje popisnou faktografickou reflexi politické situace a postihuje dynamičnost střetu protichůdných společenských sil. Stejně jako Swiftův Gulliver, který na svých cestách po groteskních místech s fantaskními obyvateli odhaluje neduhy lidské společnosti, Ryšavý mezi lety 2013-15 na své cestě po transsibiřské magistrále, mezi barikádami na náměstí v době Majdanu v Doněcku, nebo na výjezdu se skupinkou Rusů do míst bývalého sovětského gulagu nashromáždil bohatý a různorodý materiál, který odhaluje složitou a paradoxní podstatu fungování vzdáleného a zároveň blízkého světa.

Zdánlivě nesourodý amalgám vjemů, témat, emocí, prožitků a situací propojil originálním a významotvorným leitmotivem v podobě záznamu vyšetření vlastního zraku. V tématu hledání vhodné optiky, vidění, perspektivy, či hlediska získal mocný nástroj a téma korekce zraku využil jako metaforický rámec pro zobrazení společenských procesů. Útržky ruské reality zachytil mimo jiné již ve své knize Cesta na Sibiř (2008), za niž získal cenu Magnesia Litera, nebo v cestopisných a etnografických dokumentech zaměřených především na oblast Sibiře.  Ať už jde o vítěze České radosti na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů  Ji.hlava Afoňka už nechce pást soby (2004), nebo například Medvědí ostrovy (2010) nominované na Českého lva, autor rozšiřuje svoje snímky o esejistický přesah. Krajina pro něj není pouze místem ke zkoumání života daného etnika nebo národa, ale svědkem, entitou nesoucí stopy minulosti, přítomnosti i možné budoucnosti.

O filozofický přesah obohacuje i Slepého Gullivera, v němž si klade otázku jak nahlížet na realitu skládající se z řady paralelně probíhajících a zdánlivě nelogických či protichůdných dějů. Zatímco optometrista hledá vhodné nástroje k nápravě autorova pokřiveného, rozostřeného a nejasného vidění, Ryšavý upozorňuje na nebezpečí a rizika pokusů uzavřít realitu do exaktních čísel a kategorií. Vymezení normy a korekce může paradoxně vést k deformaci mnohovrstevnaté skutečnosti. Na nemožnost spatřit svět v jeho celistvosti a úplnosti tvůrce upozorňuje v jednom ze svých rozhovorů právě v souvislosti s Ruskem, v němž se množství paralelních dějů při povrchním sledování odehrává zdánlivě bez přímé souvislosti.

Slepý Gulliver, 2016

Vhodnou metodou pro zachycení této unikavé a nespojité reality se pro Ryšavého stalo asociativní vrstvení jejích fragmentů. Mezi útržky skutečnosti vzniká interpretační prostor pro dotváření spojitostí. Takovýto obraz, který obsahuje spoustu mezer a prázdných míst získává dojem celistvosti díky prvku magična, jenž Ryšavý intenzivně prozkoumával již ve své předchozí dokumentární eseji Na vodě (2015), v níž se podkrušnohorská krajina stává podnětem a svědkem mystické cesty. Ve Slepém Gulliverovi potkáváme vykladače tarotových karet, senzibila hledajícího číselné vyjádření ducha a fotografujícího orby, světelné materializace mrtvých duší, nebo sledujeme skupinu meditujících žen, jež svým zpěvem vytvářejí harmonizující energii. Mystický či duchovní prvek tak představuje další instanci, interpretační model, díky němuž okolní dění získává smysl a řád.

Ryšavý, který je jednou z nejvýraznějších osobností současného českého dokumentu, svým unikátním režijním rukopisem ohmatává záhyby rozvětvené skutečnosti, prozkoumává její odbočky a alternativy. Daří se mu zachytit to, co se nachází mimo zorný úhel kamery, a postihnout tak paradoxy a rozpolcenost části bývalého sovětského impéria.