Vlak staví ve Stodolní

Vlak staví ve Stodolní (Číst krajinu, psát cestu)

Janu Gogolovi, Anežce, Lukášovi, Jiřímu – a ovšem Wandě

1

Slunce zas dosáhlo až ke stupňům vítězů
je neděle
tribuna ale dál není pro samotáře

Svah náměstí vlévá hluk láhví do hlaholu zvonů
Kolemjdoucí nese dál
a dál své „ani jste mne nepoznala“
(ať mluví do mobilu nebo jen jako by do něj mluvila
tak jako každý)

Pokud jde o poesii
není to ranní ptáče
jenom radost z chvíle

Černohor v žemli (za dvě ojra čtyřicet) je
   nejtajemnější
V Košicích čeká útlá vodní žíla v sevření horké
   dlažby
a šaty zčeřené větrem na figurině před krámem

Ve stinném zákulisí léta si lze do foroty
nakoupit bublifuky    Uf

Trváte-li na tom (jako že ano)
číslo mého OP je 114 407 260

Za oknem se otvírá vyhlídka na vypálený rybník
i na chodbičce vlaku to se ví
se lidé míjejí jako na ulici

Nemáme naštěstí jinou povinnost
než nepropást Vrútky

2

V Košicích se jich měl rozsypat celý úl
matka na nástupišti je ale sama
se svým parádním číslem

Flanel
a sníh
napoví tiše Stodolní
ulice uprostřed noční vřavy

Cesta prochází úvozy i obrazy
táhlost městských tříd a dlouhá čekání na zelenou
Nedomykavé chlopně na rozdíl od vrat muzea
za nás nikdo nedovře
(Zelená co gól
zelnou hlávkou
rovnou do jícnu tmy)

Pokud jde o města
jsou v jistých ránech plná výhružných zubařů

     (10. – 14. 7. 2011,
      Brno– Košice–Ostrava–Wroclaw)