Dveře v přítmí
Konec podzimu se tradičně pojí s Mezinárodním festivalem dokumentu v Jihlavě. Letos byla jeho součástí také audioprocházka propojující dějiny města s příběhem festivalu. Její součástí byl i útržek básně Suzanne Renaud Dveře v přítmí.
V jizby mé průsvitném šeře,
kde oheň záhy zahyne,
dveře jsou rudé a stinné,
živé jsou v listopadu dveře.
Jsou bledé jako dnové příští,
děs do mysli z nich procitá.
Stránka to, krví politá,
z níž slova – jaká slova – prýští?
Přízraku z popele a lávy,
smí na tě patřit bez obavy
jen kočky oči, žluté oči,
okénka jam a sklepení,
kde občas lucerna poskočí,
s níž bloudí zloději a šílení.
| Suzanne Renaud byla francouzská básnířka a překladatelka (1889 – 1964). Mezi její sbírky patří Čas kopretin, Chvála oběti, Dveře v přítmí nebo Dílo. Pracovala jako překladatelka do The Anglo-French Review a přednášela o moderní francouzské literatuře na filozofické fakultě grenobelské univerzity. Provdala se za českého básníka Bohuslava Reynka a střídavě žila ve Francii a Československu. |
---
Báseň přeložil Bohuslav Reynek, nakladatelství Pavel Maur, 1992. Redakci dok.revue se nepodařilo kontaktovat držiteli práv. Prosíme, aby se redakci ozval.
