Sdílení analogových sbírek v digitální době
Od neděle 22. do pátku 27. dubna se v Praze odehrál v pořadí již 74. ročník kongresu mezinárodní federace filmových archivů FIAF. Kongresu pořádaného domácím Národním filmovým archivem se zúčastnili odborníci v oboru filmového archivnictví z řady zemí celého světa – od České republiky přes Velkou Británii až po Severní Koreu. Tradiční součást kongresu tvoří odborné sympozium, které tentokrát v osmi tematicky zaměřených blocích probíralo problematiku označenou poněkud široce termínem „sdílení".
Celé sympozium zahájila sekce nazvaná History of sharing, obrácená z velké části do minulosti. Christophea Dupine z FIAF přednesl příspěvek o sdílení sbírek v průběhu osmdesátileté existence FIAF. Na něj navázala Beatriz Tadeo Fuica s příspěvkem o mapování dosavadních výměn filmů mezi evropskými a jihoamerickými archivy s ohledem na jejich celkový dopad na práci archivů. Zástupkyně Cinetecy di Bologna představila festival archivních filmů Il Cinema Ritrovato jako tradiční platformu pro sdílení přechovaných sbírek. Panel uzavřela prezentace Janneke van Dalen a Nadji Šičarov zacílená na sdílení vědomostí mezi staršími a mladšími generacemi archivářů.
Panel Sharing the field se vztahoval k tomu, jaké možnosti spolupráce se otevírají při účasti několika partnerů s různými oblastmi odborného zájmu. Jako první vystoupila Marion Grange s prezentací o evropském amatérském filmovém dědictví v rámci sítě INEDITS, jež sdružuje na čtyřicet členů z různých koutů Evropy. Kasandra O'Connell z Irish Film Institute (IFI) hovořila o získávání nonfikčních filmů natočených v Irsku na počátku 20. století od British Film Institute. Fredric Maire ze švýcarské Cinémathèque suisse s Alainem Boillatem z Univerzity v Lausanne přednesli příspěvek o vzájemné spolupráci na projektu o režiséru Claudu Autant-Larovi. V rámci panelu se představil i příspěvek Terezy Frodlové za NFA a Bohuše Získala za sdružení CESNET o výzkumném projektu zaměřeném na vývoj metodik popisu filmových materiálů promítaných při multimediálních představeních pražského divadla Laterna magika.
V třetí sekci Sharing knowledge se představily dva projekty – I-Media Cities a MIMEHIST. Oba dva se zaměřují na metodiky popisu filmových i nefilmových digitalizovaných archiválií, přičemž musejí nezbytně řešit podobné otázky. Pro popis všech materiálů je potřeba zvolit jednu strategii. Která je ale ta správná – nechat uživatele vytvářet samostatně klíčová slova, nebo vytvořit řízené slovníky, aby se udržoval jednotný formát zápisu a nevytvářely se chybové záznamy? Jak zajistit, aby data v jedné lokální databázi byla snadno převoditelná jinam? I-Media Cities kromě přiřazování materiálů ke konkrétním místům v různých dobách, přiřazování klíčových slov a dalšího pracuje i s automatickou detekcí objektů v obraze. Laicky řečeno – pokud například uživatel hledá filmy, ve kterých se objeví automobil, tak se nevyhledává jako dosud jen v názvu filmu a textových popisech, ale počítač sám vyhledá auto přítomné v obraze.
Poslední pondělní panel Sharing analogue knowledge and chemistry. Artist-Run and archival labs se dotýkal situace filmových laboratoří v době nástupu digitální technologie. Jejich počet rok od roku celosvětově klesá – na území ČR po uzavření barrandovských fungují už jen laboratoře Bonton ve Zlíně. Je pochopitelné, že taková situace představuje problém pro filmové archivy, které mají své sbírky převážně na filmovém pásu. Pro zachování laboratoří je ale nutné mít i proškolený personál, který by předával svoje profesní zkušenosti dalším generacím – kdo by jinak jednou opravoval technické vybavení, kdo by znal receptury pro chemické zpracování filmové suroviny? A musí se počítat i se stárnutím technického vybavení, u něhož v budoucnu nelze očekávat nějakou přílišnou modernizaci vzhledem k upozaďování klasického 35mm formátu. Problém v současnosti nemá řešení a stávajícím archivům nezbývá než doufat, že se stárnoucí vybavení podaří udržet v chodu co nejdéle.
Druhý den odstartoval panelem Open source tools for open source preservation. Jérôme Martinez konstatoval, že je vhodné používat open source software, vzhledem k tomu, že jeho provoz nezávisí na žádné komerční společnosti. Na druhou stranu jde o software poskytovaný zdarma a také je potřeba získávat finance na placení správců, jinak hrozí jejich časté vyhoření. Málokdo ale chce dobrovolně platit za něco, co může získat zadarmo. Kieran O'Leary z IFI navíc upozornil, že u open source jsou programátoři zastupitelní a lze je v případě nutnosti nahradit. Reto Kromer ve svém příspěvku zmiňoval, že u digitálních dat je jedním z palčivých problémů zastarávání formátů. Pro jejich uchování a zaručení schopnosti pozdějšího zpracování je nezbytné uchovávat povědomí o postupech použitých v minulosti. Panel uzavřel Bert Lemmens, který rozebíral vhodnost jednotlivých digitálních formátů pro použití ve filmovém archivnictví – u archivních dat nelze vzhledem ke ztrátám kvality používat formáty, při nichž dochází ke komprimaci obrazu.
Po přestávce následoval blok označený jako Sharing Metadata. Stephen McConnachie z BFI na příkladu databáze britských hraných filmů představil možnosti, jak využít metadata při online prezentaci a dalším sdílení. Na filmografickém webu BFI ukazoval, jak lze vizualizovat údaje o hraných filmech. Georg Eckes s Michaelem Freibergem mluvili o problému sdílení metadat mezi několika institucemi – Deutesches Filminstitut, Deutsche Kinemathek a Bundesarchiv. Datová struktura se může lišit archiv od archivu a před jakýmkoliv přenosem údajů je třeba eliminovat duplicitní data a zajistit, aby měly zápisy stejné schéma. Freiberg následně navázal další prezentací s Eleonore Emsbach o zkušenostech se sdílením metadat při tvorbě databáze Europeanfilmgateway. O sdílení metadat ve svých institucích a spolupráci tamějších archivů při sdílení metadat pak ještě promluvili Albino Álvarez Gómez z mexické filmotéky UNAM a Laurent Bismuth s Béatrice de Pastre z francouzského CNC.
Blok Sharing – Loans and exchange among FIAF affiliates se vracel k již dříve načatému tématu vzájemné výměny a zápůjček kopií. Mezi účastníky byli zástupci řady významných archivů – George Eastman Museum, BFI, EYE Filmmuseum, Deutsche Kinemathek, Cinémathèque francaise, National Film Archive of Japan nebo Cinemateca Portuguesa, a všichni se věnovali podobným tématům. Většina archivů přiznávala, že se snaží při výměnách mezi členy FIAF neúčtovat poplatky. Jedinou výjimku zde tvořilo BFI zastoupené kurátorem Robinem Bakerem, který ospravedlňoval rozhodnutí rostoucími náklady, k nimž se přidaly rozpočtové škrty. Jako všeobecně problematické téma se ale ukázaly dohody o tom, co archivy dostanou výměnou za zápůjčku unikátních materiálů pro restaurování. Téměř jednohlasně se všichni prezentující shodli na tom, že by sice mělo být samozřejmostí získat 35mm kopii, ne vždy se ale podaří takový cíl naplnit. Elif Rongen z EYE Filmmuseum se často musí spokojit jen s hrubým skenem materiálů, DCP nepředstavuje archivní médium, protože už mohlo projít úpravami. U archivů záleží na tom, v jaké zemi se nacházejí, o filmy malých kinematografií je menší zájem a takové archivy budou vyměňovat filmy méně než jiné.
Závěrečný panel Sharing with audiences otevřela Rebecca Elvy z novozélandského Ngā Taonga Sound & Vision. Zdůrazňovala, že je vlastně potřeba svoje publikum vychovávat a upozorňovat na svoje sbírky, bez toho po nich jen těžko vznikne poptávka. Marina Gallet ze Cinémathèque québécoise popisovala, jak se rozhodli využít pro prezentaci fotografií a videí platformu Wikimedia. Jejich přístup se setkal s velkým úspěchem, okolo sdílených dat začala vznikat komunita lidí, kteří se podílejí na rozvíjení obsahu. Ukazují se díky tomu možnosti, jaké skýtají nově vyvinuté platformy, pokud se je organizace rozhodnou plně využít. Tzutzumatzin Soto Cortés z mexické Cineteca Nacional přímo vyzývala k otevírání archivů veřejnosti, změně jejich role na kulturní centra a širokému přijetí politiky sdílení. Dva velmi podobné projekty představili Robin Baker za BFI a Thomas C. Christensen z Danish Film Institute. Obě dvě instituce se rozhodly vytvořit online server, jehož prostřednictvím uveřejňují krátké filmy ze svých sbírek. Filmy z různých let se na online mapě připínají k různým místům, což umožňuje sledovat proměny jednoho místa v různých časových obdobích.
Přednesené příspěvky se snažily přinést pohled na problém sdílení z několika různých perspektiv, které představovaly průřez problémy, jimž filmové archivy v současném světě musejí čelit. Z příspěvků samotných by se zdálo, že postoj k digitálním technologiím je pozitivní. Pro svět filmových archivů ale přináší radikální proměnu dosavadního způsobu práce se sbírkami a s tím spojenou nutnost revidovat dosavadní postupy a případně hledat úplně nové. U budoucích restaurátorů a kurátorů bude sice stále nezbytné uchovávat znalost vlastností filmového materiálu, zároveň se ale moderní archivy neobejdou bez odborníků, kteří by neměli alespoň základní znalosti z oblasti IT.
