DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Příběh tantry

Nový film

Příběh tantry

16. 7. 2018 / AUTOR: Viliam Poltikovič
Režisér Viliam Poltikovič o svém připravovaném filmu Příběh tantry

Zájem o Indii mě provází od dětství, o tantře jsem věděl dlouho, ale nikdy jsem se jí podrobněji nezabýval. Až setkání s mladou tantrickou a charismatickou umělkyní Papiou Ghoshal mě přimělo k filmovému uchopení tantry. Papia pochází z Kalkaty, z bráhmanské rodiny, zpívá, tančí, píše básně, hraje ve filmech, ale hlavně maluje obrazy s tantrickou tematikou a mimo malířských barev používá i svoji menstruační krev a sperma blízkých mužů. Menstruační krev a sperma jsou v indické tantře považovány za posvátné tekutiny, které se obětují během náročných rituálů. Papia se zabývá tantrou přes protesty rodičů odmalička (v Indii a často i na Západě nahlížejí na tantru jako na nebezpečnou černou magii), zná řadu tantriků i posvátných tantrických míst, tak jsme s ní do Indie vyrazili natáčet. 

Přestože jsem byl v Indii dvacetkrát a projel jsem ji křížem krážem, čekala mě řada překvapení. Nejbizarnějším místem byla Kamakya – chrám božské vaginy, která stvořila celý projevený svět. Božská vagina v Assámu má jednou za rok tři dny menstruaci. Tehdy tu probíhají jedinečné slavnosti a přichází sem dva a půl miliónu poutníků. Máme štěstí, že se nás ujímá starý učitel Papii, který je vážený a má respekt. Protože je zde spousta lidí, až na výjimky je zakázáno jezdit automobily. Kvůli natáčení se však potřebujeme dostat na místo, které bychom pěšky těžko zvládli. Papiin učitel svou autoritou zastavuje auto (menší než Fabia), ve kterém sedí již tři lidé, a volá na nás, ať rychle nastoupíme. Je nás celkem šest – Papia, její učitel a filmový štáb, jehož členové (mimo mě) jsou svými rozměry nepřehlédnutelní a s úsměvem výzvu k nástupu přehlížejí jako dobrý úlet. Sám nevěřím tomu, že se tam vejdeme, přesto všechny vybízím, ať honem nastoupíme. Po chvilce váhání začíná nastupování, já s Papiou usedám do otevřeného kufru, nohy nám visí dolů z auta a páté dveře máme jako stříšku. Je to neuvěřitelné, ale auto jede a je nás tam devět i s filmovou technikou… Indové jsou na podobné záležitosti zvyklí, přesto nás pobaveně pozorují, fotí, natáčejí, i policisté nás s úsměvem nechávají projet. Až těsně před cílem nás sice jeden zastavuje, že takto to prostě nejde, ale pokuta se nekoná.

Papiin učitel nám pak vypráví, že v rámci rituálních technik pije menstruační krev – díky tomu se těší velmi dobrému zdraví a vypadá výrazně  mladší. V jeho společenství pak nalézáme asketu, který má nepřetržitě sedm let stále zdviženou nataženou pravou ruku – tak i spí a řídí auto. Další tantrik pak má uštípnutý penis – jako projev oběti a znak nezávislosti na sexuálním pudu. Meditace na pohřebišti mezi lebkami pak po tom všem působí jako příjemné zklidnění…

Vznik filmu o tantře provázejí neustále nějaké těžkosti a komplikace, ale to co tantra může člověku dát, to mnohonásobně převýší.