Mých posledních 150 000 cigaret

Rozhodl jsem se natočit film, protože o cigaretách se mi dobře nemluví ani nepíše. Je to totiž léty propírané téma, které nikoho moc nezajímá. Platforma planého moralizování, otřepaná látka o tom, co je cool a co není, o stých narozeninách těžkých kuřáků, o inspiraci nebo dušení kouřem, o přirozenosti vzpoury neřestí nebo sterilitě zákazů. Všechno už se řeklo. Kuřákovi je to jedno, nekuřákovi teprve. Tím pádem se otázka kouření vrátila na svůj prapočátek – je to individuální rozhodnutí každého z nás.

Když jsem se po patnácti letech zodpovědného kouření dvou krabiček denně rozhodl přestat, už jsem po několika marných pokusech věděl, že to musí být navždy. A moje následná vlastní hysterie mě dovedla ke statistikám. A tak jsem zakrátko našel jedno moc zajímavé číslo – 70 procent kuřáků by chtělo přestat a zhruba pěti procentům se to dokonce povede.

Reportáž ČT věnovaná dokumentu původně nazvanému Mých posledních 14 000 cigaret

Cigareta jako metafora svobody, zodpovědného rozhodování a symbolu dospělosti mě tak začala moc zajímat. Jako vášnivý kuřák jsem nikdy svou milovanou závislost, vydávanou před sebou i druhými za přednost, za znak bohémství, za osobní libůstku, za výraz nezávislosti, nechtěl klást za vinu průmyslu, natož politikům. Až myšlenka na přestávání a život neživot, který bude následovat, mě přivedla na otázku, jak je možné, že je toto vůbec legální, takto dostupné, tak normální... a banální...

Ve filmu se sám stávám chodící cigaretou, kterou jsem skoro až doposud vlastně byl. V molitanovém převleku se coby cigareta nadživotní velikosti vydávám tam, kde mě zplodili – do Philip Morris v Kutné Hoře; snažím se dobrat svých kořenů v Imperial Tobacco nebo British American Tobacco. Zároveň děsím politiky, kteří předem netuší, že se utkají s přerostlým cigárem. Ve své civilní podobě zároveň podstupuji odvykání a chci ty peripetie ukázat tak, aby byly patrné i nekuřákovi, kterého to jinak nemusí zajímat.

Zvolil jsem formu jakéhosi podvratného infotainmentu. Jako režisér zároveň vystupuji jako chodící cigáro, film se opírá o animace, grafy, osobní videodeník. Udělal jsem to proto, že podle mě omleté téma cigaret – sféra vítězství průmyslové korupce a společenského sebeklamu – potřebuje být ztvárněno s nemoralizujícím nadhledem v kombinaci s tvrdými důkazy. Chci zaujmout diváky překvapivými souvislostmi opřenými o osobní příběh. Ten by byl banální, ale v souvislostech se stává obžalobou.

Mých posledních 150 000 cigaret, ČR 2013, režie a scénář Ivo Bystřičan.