Jsem špion

Když se probudím, nejsi tady.
Ztratil ses.
Ztratil na moři. Ztratil ve vesmíru. Netuším, co tato ztráta znamená.

A teď jsem tady, v době, kdy se můžeme pohybovat více a spatřit více, než kdokoli v jakémkoli jiném okamžiku v dějinách. Tak proč stojíme na místě? Proč jsme se stali tak ostražitými a máme tolik skrupulí?

Podívej se, co dělám. Dokážu se lehko zabavit. Je pro mě těžké prodlévat v přítomnosti skutečné ztráty.

Tohle se opravdu stalo. V Africe chytili agentku při činu, když překročila novou státní hranici do sousední země. Stala se špiónkou ze vznešených důvodů. To byly představy. Na realitu došlo, když byla zajata nepřítelem, který ji mučil a zabil. Její tělo hodili zpět na druhou stranu hranice. Mrtvá byla vyvržena oběma stranami.

Matka její tělo pohřbívala každý den a každou noc bylo zase vykopáno.

Není-li nám dopřáno území, kde potom můžeme žít? A kde ležet mrtví?

Jeptišky z nedalekého kláštera svolily, aby agentka byla pochována ve zdech jejich kláštera. Nebyl to sice domov, ale alespoň něco.

Přináší smrt vždy takovýto druh vyhnanství?

Země a vzduch.

Experimentální snímek Jsem špion pojednává o smrti a věčném nahlížení na svět z různých úhlů. Obrysy viditelného prozkoumávané v nalezených obrazech sceluje možnost úhlů nadhledu. Ptačí perspektiva je úběžníkem efektivního pozorování, sledování se jeví nevyhnutelné. Skutečnost, která se stává historií v okamžiku pojmenování či zobrazení, nad svými odrazy ztrácí kontrolu.

Britská umělkyně Sarah Wood (1967) se zabývá tvorbou found footage filmů. Pracuje zejména s dokumentárními materiály, zkoumá vztah mezi historií a individuální pamětí či význam archivních institucí. MFDF Ji.hlava uvedl už v roce 2010 její film Pouze pro kulturní účely (2009).