Báseň

psaní scénáře jako (podivného) textu kde výraz znamenající

obraz

je vyrovnáván výrazem představujícím zvuk He !

a má největší věc

film více méně nevyjadřoval osobnost     nějakou duši

režisér a kdokoliv vyráběl figury

přebíral je a vecpal je do příběhu

„to sem patří a takové a takové jsou souvislosti okolo toho“

autor se ztotožňuje s filmem

jen nějak přes rameno

a když má navíc divák nepatrné vědění o schvalování látek

a dohledu státu nad nejmasovějším uměním

film není nikdy pociťován jako k mínění lidí předkládané

vědění? Aby mohl být autor bit !

leden 1962

Karel Vachek, z knihy 3 ½ podruhé (Janoušek, Praha, 1969)