Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Režisér David Jařab o svém novém filmu

Na počátku cesty tohoto filmu byla jedna myšlenka a jedna výzva. Myšlenka na „portrét“ nejvýznamnější (minimálně z komplexního a integračního hlediska) osobnosti československého poválečného surrealismu a výzva Lucie Králové a Petra Kubicy „udělat si“ v České televizi kreativní dokument. Přestože to nebylo moje první setkání s formátem dokumentu, bylo mi jasné, že v celovečerní stopáži na toto téma mi bude blízké oscilovat mezi rovinami svých profesí a úhlů pohledu. Zabývám se především textovou, výtvarnou a režijní stránkou divadla a hranou filmovou režií. Zároveň se věnuji i scenáristice. Dokument, až na projekt Česká fotka, jehož koncept jsem dával dohromady, jsem více méně pozoroval vždy zpovzdálí. 

Přestože sám pocházím ze surrealistických řad a velká část účastníků natáčení jsou mí přátelé, věděl jsem zcela jistě, že nechci udělat adorativní portrét gurua Skupiny českých a slovenských surrealistů, ale postihnout jeho dvojlomnost. Z širokého díla tohoto teoretika, básníka a esejisty jsem vždy za sobě nejbližší považoval jeho nerealizované scénáře, které vyšly sebrané pod názvem Surovost života a cynismus fantazie. Vznikaly od čtyřicátých let až do počátku let osmdesátých a nesou v sobě něco, co mi bylo vždy blízké. Humor. Černý, sarkastický, perverzní i nehorázný. Všechny tyto polohy ale slouží vedle opulentní ironie zároveň i k pojmenování doby komunistické éry, se všemi jejími každodenními absurdnostmi i celkovým postupným rozkladem. Byl jsem si vědom, že přestože by Effenberger měl mít své místo vedle nejvýznamnějších osobností poválečné kultury, zná ho jen marginální množství čtenářů a nikdy vlastně nebyl žádnému režimu pohodlný. Zaživa ani po smrti. Byla tady jedinečná šance, zvláště když do filmu vstoupil producent Viktor Schwarcz, což umožnilo přemýšlet nad celým projektem trochu velkoryseji.

Pokusil jsem se vytvořit strukturu dokumentu, která by nejen podávala zprávu o jeho názorech, tvorbě či životě, ale tak nějak aby principy jeho tvorby i mého vidění jeho díla obsahovala i forma a jazyk. 


Rozhodl jsem se proto pro prolínání fragmentů scénářů s výpověďmi pamětníků či interpretátorů. Přišlo mi ale zábavné hranice mezi hranými částmi, improvizacemi a částmi dokumentárními poněkud mazat, ponechávat postavy ze scénářů „volně“ žít i v dokumentárních částech, stejně jako používat dokumentární postavy jako komparz v hraných fragmentech. Natáčení bylo velmi soustředěné a nakumulované do několika dní a rámovaly  jej hromadné situace. Vývoj řady detailů, jakož i filmových principů ale podléhal i řadě náhodných okolností. 

Hlavní alterego „černého žraloka“, autobus RTO, jsem našel úplně náhodou, když jsem projížděl obcí Psáry. Parkoval na dvoře jednoho z domů a jeho spolumajitel a řidič v jedné osobě se nakonec stal jednou z postav filmu. Autobus je hlavní dynamickou silou filmu, ale bohužel jeho jedinečný smrad se do filmu přenést nepodařilo. 

Natáčení ale provázely i náhlé změny. Měli jsme předjednáno zapůjčení původního bytu Vratislava Effenbergera, který je ve zcela vyklizeném domě, určeném k rekonstrukci, ale po výměně italského majitele za ruského, se nám dveře tohoto nábřežního činžáku definitivně zavřely. Bylo mi jasné, že o nějakou podobu Effenbergerovy pracovny nechci přijít, vždyť se v ní měli setkat představitelé surrealistického hnutí několika generací, a tak jsem nakonec nechal vystavět na jevišti divadla její kopii a dokonce si pořídil k tomuto dokumentárnímu záznamu i divadelní diváky. Ta zvláštní buňuelovská absurdita inscenovaného setkání, které je ale zároveň setkáním spontánním, torpédovaným z mé strany herecky ztvárněnými postavami z Effenbergerova života, jakož i jeho hrdiny z nerealizovaných scénářů, mi nakonec přišla pro úvahy nad Effenbergrem i snové vzpomínky nejzábavnější.


Ve filmu ovšem nedochází pouze k fluidnímu prolínání hraných částí a dokumentu, ale také k prolínání archivních filmů Ludvíka Švába s Effenbergerem v hlavní roli, s černobílými záběry z 8mm kamery v rukou Jakuba Halouska, které se pouštějí s původními archivy do zvláštního dialogu. 

V době natáčení a především během střihu s Honzou Daňhelem jsem si nakonec uvědomil, že určitý kritický odstup a selektivita v hodnocení Effenbergerova díla nám nakonec dovolily vykutat a očistit právě ta místa a polohy, které jsou v jeho tvorbě jedinečné a především, které promlouvají k realitě dneška a krizi euroatlantické civilizace, stejně tak jako jsou často neskutečně zábavné. Těch čtyřicet let československé historie je totiž v díle „černého žraloka“ reflektováno poněkud jinak, než jak jsme po roce 1989 zvyklí. Nikdo si nic neidealizuje, ale nikdo také ideologicky nesoudí. Jen nesmlouvavě a sžíravě zaznamenává postupný rozklad tehdejšího životního režimu, stejně tak jako si vůbec neidealizuje nic, co se dělo a děje na druhé straně tehdejší barikády. 


Film bude v předpremiéře uveden v rámci projektu Živé kino na utajené projekci s velmi omezenou kapacitou. Více na www.zivekino.cz.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který bude mít premiéru na festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

.DOK.REVUE
13. 08. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film