VR díla vztažená ke skutečnosti

Kurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu.

Foto z VR Re-animated

VR zóna se pomalu stává standardem všech filmových festivalů a ten jihlavský ji zařazuje do svého programu už čtvrtým rokem. Jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá její kurátorka Andrea Slováková inspiraci pro sestavování festivalového programu? 

Jak se profiluje vzhledem k ostatním VR zónám a festivalům? Co je typické v tomto ohledu pro Ji.hlavu?
Podoba VR zóny v Jihlavě odpovídá rozšířeným modelům z velkých festivalů anebo specializovaných přehlídek: máme tedy VR kino i interaktivní zážitky. Náš specifický profil je především ve výběru děl, v jejich obsahu a estetických strategiích. Díla, která se v Jihlavě prezentují, pracují se zjevnými referencemi k realitě, přičemž jejich výběr zkoumá a ukazuje, jakými postupy a způsoby se tvůrci VR děl ke skutečnosti vztahují. Podobně jako ve filmovém programu hledáme invenční, hybridní, odvážné, nové způsoby, jak realitu audiovizuálně ztvárnit. I ve VR programu jsou díla od „klasických“ dokumentů, které se však odehrávají ve 360° prostoru kolem diváka, přes sebereflexivní zkoumání uměleckých forem po rozjímavá či lyrická díla zabývající se abstraktnějšími otázkami. Podstatný důraz je kladen na stylistickou i stylovou různost – stylistickou, co se týče práce s výrazovými prostředky a budování světa díla či narace, a stylovou, pokud jde o rukopisy výrazných autorů. 

Diváci mají ve VR zóně dvojí možnost – buď se posadí do VR kina, kde běží čtyři komponované pořady, anebo mají možnost vstoupit do šesti interaktivních instalací v prostoru DKO vedle VR kina. Jak se liší tyto dva zážitky? Jakým způsobem může divák interaktivně proměňovat tato díla?
Podoby a možnosti interaktivity jsou opravdu velmi různorodé – od jednoduchých možností dotekem, pohybem či hlasem posouvat virtuální objekty nebo ovlivňovat podobu prostoru přes pohyb v různých větvích vyprávění až po vlastně herní postupy řešení „záhad“ či překonávání překážek za účelem vstupu do další části světa díla. Právě způsoby a podoby interaktivity jsou jednou z oblastí, v nichž se VR tvorba prudce vyvíjí, inovuje a kde experimentuje a objevuje. Další takovou zkoumanou a rozvíjenou oblastí je integrace VR zážitku do díla, které pracuje s architekturou a scénografií prostoru či živými divadelními, hudebními a tanečními prvky – což vede k velkým výpravným produkcím zahrnujícím konvence audiovizuální a performativní tvorby. Takováto díla zatím v Jihlavě, především kvůli náročnosti jejich realizace, a tedy obřím rozpočtovým nárokům, neuvádíme. Avšak i tento rozměr VR tvorby reflektujeme – vloni třeba dílem Unrest a letos zážitkem Re-Animated, v němž divákův prožitek přírodního prostředí, které prozkoumává, podporuje i upravená podlaha, kde stoupá po kůře stromů.
 

Foto z VR Pokoje
 

Přinášíte letos řadu VR děl, oceněných na filmovém festivalu v Benátkách. Je to klíčový festival, odkud čerpáte inspiraci při sestavování programu? Jaké další festivaly či přehlídky jsou pro vás jako pro kurátorku inspirací?
Zatímco festival v Cannes se ve vztahu k VR vydal především cestou prezentace a propagace technologií a jejich VR zóna je z velké části průmyslovým veletrhem, kde se návštěvníci dozvědí možnosti záznamové i prezentační techniky, festivaly v Benátkách, Sundance a Tribece sledují především tvůrčí vývoj obsahů vytvářených v médiu VR. Během roku sledujeme VR díla prezentovaná na prakticky všech festivalech, které takový program dnes nabízejí. Avšak většina těch technologicky i esteticky inovativních je prezentována i na těchto třech velkých festivalech. Benátky pak i na VR program uplatňují premiérovou politiku, a proto když chceme návštěvníkům jihlavského festivalu ukázat i nejnovější díla, je v našem programu také několik děl z posledního festivalu v Benátkách. 

Jak je to s českými VR díly, které jsou v přehlídce zastoupeny minimálně?
V ji.hlavském VR kině je 360° dílo, které vzniklo na brněnské FAVU. Diagnóza: enviromentální žal je konceptuální film, v němž studenti promýšlejí možné důsledky klimatické krize a zároveň svoje reakce na ni, své prožívání a vzájemnou komunikaci a pochopení úzkosti z ní plynoucí. Vloni jsme uvedli VR dílo z produkce českého rozhlasu s názvem Projekt ´68 a v minulosti třeba dílo Marie Joudové. V Česku je několik firem, které kromě komerčních VR prezentací spolupracují i na vzniku VR děl. A především tato díla vznikají i na filmových a výtvarných školách – nejvýrazněji se této tvorbě věnuje právě FAVU. 





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík

starší články

F4.19DOK.REVUE
28. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue