Volání divočiny

Karolina Peroutková o svém novém filmu

Jsme na maloměstě kousek za Prahou, na náměstí se potuluje malý kluk, kterému v kapse duní malý reprák. Poslouchám ta slova: „Povídám si sám se sebou, protože s tebou je to o hovně, poslouchám tě minutu a nechci tě znát osobně. Hledám typa, co tě přived, přijdu: ‚Jako o co jde? Seber si tu nulu a mazej, ty malej kokote.‘ Život, kterej žiju, není život, kterej pochopíš, to samý tvůj fella, ten na tom fakt není o moc líp. My si nejsme v ničem ani trochu podobný, kdybys o mně věděl víc, tak se ti prdel opotí.“

Pak si ten malý kluk – říkejme mu třeba Petr – pohazuje s pleteným míčkem, který se pokouší zapálit zapalovačem ukrytým v kapse mezi cigárama. „Kdyby měl být film o tobě, o čem by byl?“ zajímá mě. „O zabíjení,“ odpoví hned. A tak jsme spolu začali točit...

Jednoho dne mi Petr povídá: „Ale mně se nelíbí jenom rap. Mám rád ještě tohle...“ – a zanotoval Beethovenovu skladbu Pro Elišku.

„No, to je zajímavé,“ říkám na to, „od koho to je?“ „To právě nevím,“ odtuší Petr, byl to ale podle něj nějaký hluchý zpěvák. 

„Byl to Beethoven a píše se to B-e-e-t-h-o-v-e-n,“ hláskuju mu to jméno. „Hoven?“ odtuší hned Petr. Tak jsem to vzdala a pokračuju dál: „Je to vážná hudba.“ „Nesmysl,“ namítne, „raper Ektor je taky vážná věc.“

Tak jen dodávám na konec: „Jsou to různé styly hudby. Já nevím, ještě třeba máš pop, to určitě také něco znáš.“ „Jasně,“ zajásá hned ten kluk, „znám! – Voldemort Matuška!“

Rok a půl jsem Petra a jeho malého bratra sledovala na jejich maloměstě. Poznávala jsem jejich oblíbená místa, kamarády, rodinu. Prolézali jsme opuštěná zákoutí, zarostlé uličky, v zimě jsme chodili na led, když už skoro tál, v létě pytlačit na rybník, kluci mi ukázali svůj svět. 

Měla jsem to hlavní, co dokumentarista potřebuje – čas. Dala mi jej moje mladší dcera, která se zrovna narodila, a já tudíž na FAMU přešla do tříletého individuálního studijního plánu. Ze začátku nenápadný studentský projekt se tak rozrostl do poctivého časosběru, který je nyní už dva roky ve střižně.


Čím se tento film liší od stovky jiných, které se zaobírají dětmi na ulici?

Zaprvé Petr vypadá jako nadějné děcko, které by jen s trochu lepšími podmínkami pro život lehce prošlo základní školou s vyznamenáním. Na skejtparku si sám pro sebe počítal příklady, když měl chuť. Ve škole byl ale v trvalém vzdoru vůči každému a všem, tak nakonec skončil s pětkami. Zároveň má v sobě vůli a sílu vyškrábat se někam výš a dál. V řadě situací prokáže, že stačí jen podaná ruka... a on se jí chytne.

A zadruhé zhruba po půl roce mě Petr – v souladu se svou myšlenkou, že film by měl být hlavně o zabíjení – přijel zastřelit. Namířil zbraň přímo před můj obličej a stisknul spoušť. Ozvalo se duté nic a pak tu hračku odložil, protože u mě na zahradě brigádničil.

Po celou dobu našeho natáčení jsem si kladla jednu důležitou otázku: Je možné použít metodu čisté observace u dětí, které mají pověst místních sígrů, dělají přestupky, bordel na ulicích, řvou a přímo touží po dialogu s druhými lidmi? Je dokumentarista v tomto případě i větší dospělou autoritou, jakýmsi vychovatelem? Postupem času jsem dospěla k tomu, že ano. A tak začaly naše první rozhovory, vznikl vztah, který se stal druhým základním kamenem filmu. Nemohla jsem mlčet, když oni chtěli mluvit.

Jako odměnu za natáčení dostali kluci let balónem. Tak se jednoho dne vznesli, daleko nad místní, kteří je nenávidí, nad všechny policie a sociálky a do toho duní: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí. Jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí.
 

Film bude dokončen na podzim roku 2018.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská

starší články

.DOK.REVUE
23. 07. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková