Vnitřní svět Terezy Dočkalové


Provokativní herečka oceněná dvěma Tháliemi Tereza Dočkalová, známá také satirickým pořadem Branky, body, kokoti, v němž vystupuje v roli naštvané moderátorky, čtenářům dok.revue představuje deset svých největších inspirací, jak životních, tak hereckých. Návštěvníkům ji.hlavského festivalu pak představí 25. října od 10 hodin dopoledne deset žen, které ji inspirují v životě i v její tvorbě. Otevřený program proběhne v budově Horáckého divadla Jihlava. Vnitřní svět je komorní formát Inspiračního fóra, v němž každý festivalový den počínaje pátkem představuje jedna vybraná osobnost to, co ji v životě a v tvorbě inspiruje. Vnitřní světy se stávají po dobu ji.hlavského festivalu pravidelnou rubrikou festivalového speciálu dok.revue. 

1. Ulice

– „Ahoj, kam jedeš?“
– „Na Karlák.“
– „Přímo na Karlák?“
– „Jo, přímo.“
– „Jsi přibral.“
– „Jo přibral, přestal jsem fičet.”
– „Co žes přestal? Cvičit?“
– „Fičet říkám. Kdes vzal ty balónky?“
– „Jenom vyhodím ty flašky a hned ti to řeknu.“

Tak tohle je moje zatím nejoblíbenější vyposlechnutá konverzace v tramvaji. Na druhém místě je paní, která svému jezevčíkovi řekla: „Kdybych měla celý den štěkat na lidi, co se mi nelíbí, nedělám od rána nic jiného.“ Ulice je velká databanka, zvlášť pro herce. 

2. Jazyk

V angličtině zní banální věci mnohem závažněji. Když zavřete oči, nerozeznáte od sebe malou holku a padesátnici, když mluví tou nejprotáhlejší pražštinou, na jižní Moravě trvá vyslovit moje jméno šestkrát déle než v Ostravě. Te-réé-zeč-ka. Charakter jednotlivce, kraje i celých jazykových skupin je do naší verbální komunikace propsaný a mně se otevřela celá jedna velká skříň, plná herních vylepšení, když jsem si toho začala všímat. 

3. Čas. Jeho plasticita.

„Lidé drží svůj život pohromadě pomocí času. Když jej jen nepatrně pozmění, stane se obvykle něco pozoruhodného.“ (Peter Hoeg, Cit slečny Smilly pro sníh). Ještě o této knize bude řeč. Kdybyste se rozhodli celý svůj život trávit v posteli sledováním televize, váš život poběží jako sprinter. Hodina a půl špatného divadla je delší, než tři hodiny dobrého. Herec se pozná podle pauzy. Když tu stejnou udělá diletant, rozutečou se divákovi myšlenky. V mezeře mezi koncem představení a potleskem publika bych bez legrace chtěla bydlet.

4. Animované filmy

Animované postavičky jsou v timingu nedostižné. Jestli chcete umět dobře hrát, koukejte se na animáky. Ty starší, s orchestrem, kde hudba supportuje postavičkám emoce, řeknou člověku o temporytmu víc než jakákoliv herecká metoda.

5. Michail Čechov

Synovec Antona Pavloviče, herec, režisér, teoretik, emigrant. Mezi jeho žáky se řadí Gregory Peck, Elia Kazan, Gary Cooper, Ingrid Bergmanová nebo Clint Eastwood. Daleko víc než Stanislavského metoda je ta Michailova založená na fantazii a představivosti. Když jsem ji četla poprvé, měla jsem pocit, že držím v ruce spíš Příručku kouzelných formulí ze školy čar a kouzel v Bradavicích.

6. Zlý věci

„Umělec má svou smrt vždy při sobě.“ Fun fact. Z knížky Klaunovy názory. Zlé věci člověka vycentrují. Každý výlet za hranici snesitelnosti bude odměněn potleskem, to bude pro mě vždycky hodně divný, ale fascinující barter. 

7. Peter Hoeg

„Spousta lidí se domnívá, že děti jsou otevřené, že pravda o nejniternější podstatě jejich bytosti z nich jen crčí. To není pravda. Nikdo není utajenější než děti a nikdo to nemá zapotřebí víc než ony. Je to jejich odpověď světu, který za nimi pořád chodí s otvírákem, aby se podíval, co v nich je, a jestli by se to nemělo vyměnit za nějakou obyčejnější konzervu.“

8. Sen

Skládat si ze snů svou soukromou mytologii. Sen jako forma čehokoliv na jevišti nikdy nezklame a jeviště má se snem mnoho společného. „Jsme z téže látky jako naše sny a naše živobytí věnčí spánek.“  W. Shakespeare

9. Krajina

To je duševní nutnost, jít aspoň jednou za rok dřepět někam na mez a s posvátnou úctou k tabáku konzumovat cigarety. Jsem z Beskyd a má duše je otiskem té krajiny. Je to jako připojit se do nabíječky.

10. Drzost vs. pokora

To jsou dvě věci, které se nutně musejí prát o umělcovu duši. A z toho každodenního znemožňování oběma těm stranám zvítězit se rodí velký talent a špičkové řemeslo. Jenomže to není nijak zanedbatelný fight, spíš takové míchání koktejlu molotow.




F1.19DOK.REVUE
25. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film