Vnitřní svět Terezy Dočkalové


Provokativní herečka oceněná dvěma Tháliemi Tereza Dočkalová, známá také satirickým pořadem Branky, body, kokoti, v němž vystupuje v roli naštvané moderátorky, čtenářům dok.revue představuje deset svých největších inspirací, jak životních, tak hereckých. Návštěvníkům ji.hlavského festivalu pak představí 25. října od 10 hodin dopoledne deset žen, které ji inspirují v životě i v její tvorbě. Otevřený program proběhne v budově Horáckého divadla Jihlava. Vnitřní svět je komorní formát Inspiračního fóra, v němž každý festivalový den počínaje pátkem představuje jedna vybraná osobnost to, co ji v životě a v tvorbě inspiruje. Vnitřní světy se stávají po dobu ji.hlavského festivalu pravidelnou rubrikou festivalového speciálu dok.revue. 

1. Ulice

– „Ahoj, kam jedeš?“
– „Na Karlák.“
– „Přímo na Karlák?“
– „Jo, přímo.“
– „Jsi přibral.“
– „Jo přibral, přestal jsem fičet.”
– „Co žes přestal? Cvičit?“
– „Fičet říkám. Kdes vzal ty balónky?“
– „Jenom vyhodím ty flašky a hned ti to řeknu.“

Tak tohle je moje zatím nejoblíbenější vyposlechnutá konverzace v tramvaji. Na druhém místě je paní, která svému jezevčíkovi řekla: „Kdybych měla celý den štěkat na lidi, co se mi nelíbí, nedělám od rána nic jiného.“ Ulice je velká databanka, zvlášť pro herce. 

2. Jazyk

V angličtině zní banální věci mnohem závažněji. Když zavřete oči, nerozeznáte od sebe malou holku a padesátnici, když mluví tou nejprotáhlejší pražštinou, na jižní Moravě trvá vyslovit moje jméno šestkrát déle než v Ostravě. Te-réé-zeč-ka. Charakter jednotlivce, kraje i celých jazykových skupin je do naší verbální komunikace propsaný a mně se otevřela celá jedna velká skříň, plná herních vylepšení, když jsem si toho začala všímat. 

3. Čas. Jeho plasticita.

„Lidé drží svůj život pohromadě pomocí času. Když jej jen nepatrně pozmění, stane se obvykle něco pozoruhodného.“ (Peter Hoeg, Cit slečny Smilly pro sníh). Ještě o této knize bude řeč. Kdybyste se rozhodli celý svůj život trávit v posteli sledováním televize, váš život poběží jako sprinter. Hodina a půl špatného divadla je delší, než tři hodiny dobrého. Herec se pozná podle pauzy. Když tu stejnou udělá diletant, rozutečou se divákovi myšlenky. V mezeře mezi koncem představení a potleskem publika bych bez legrace chtěla bydlet.

4. Animované filmy

Animované postavičky jsou v timingu nedostižné. Jestli chcete umět dobře hrát, koukejte se na animáky. Ty starší, s orchestrem, kde hudba supportuje postavičkám emoce, řeknou člověku o temporytmu víc než jakákoliv herecká metoda.

5. Michail Čechov

Synovec Antona Pavloviče, herec, režisér, teoretik, emigrant. Mezi jeho žáky se řadí Gregory Peck, Elia Kazan, Gary Cooper, Ingrid Bergmanová nebo Clint Eastwood. Daleko víc než Stanislavského metoda je ta Michailova založená na fantazii a představivosti. Když jsem ji četla poprvé, měla jsem pocit, že držím v ruce spíš Příručku kouzelných formulí ze školy čar a kouzel v Bradavicích.

6. Zlý věci

„Umělec má svou smrt vždy při sobě.“ Fun fact. Z knížky Klaunovy názory. Zlé věci člověka vycentrují. Každý výlet za hranici snesitelnosti bude odměněn potleskem, to bude pro mě vždycky hodně divný, ale fascinující barter. 

7. Peter Hoeg

„Spousta lidí se domnívá, že děti jsou otevřené, že pravda o nejniternější podstatě jejich bytosti z nich jen crčí. To není pravda. Nikdo není utajenější než děti a nikdo to nemá zapotřebí víc než ony. Je to jejich odpověď světu, který za nimi pořád chodí s otvírákem, aby se podíval, co v nich je, a jestli by se to nemělo vyměnit za nějakou obyčejnější konzervu.“

8. Sen

Skládat si ze snů svou soukromou mytologii. Sen jako forma čehokoliv na jevišti nikdy nezklame a jeviště má se snem mnoho společného. „Jsme z téže látky jako naše sny a naše živobytí věnčí spánek.“  W. Shakespeare

9. Krajina

To je duševní nutnost, jít aspoň jednou za rok dřepět někam na mez a s posvátnou úctou k tabáku konzumovat cigarety. Jsem z Beskyd a má duše je otiskem té krajiny. Je to jako připojit se do nabíječky.

10. Drzost vs. pokora

To jsou dvě věci, které se nutně musejí prát o umělcovu duši. A z toho každodenního znemožňování oběma těm stranám zvítězit se rodí velký talent a špičkové řemeslo. Jenomže to není nijak zanedbatelný fight, spíš takové míchání koktejlu molotow.




F1.19DOK.REVUE
25. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextDebata o snímku Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze, do níž jsme přizvali odborníka na Blízký východ Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaMuž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David ČeněkTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue