Válka jako stav mysli

Esej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum.

Foto z filmu Průnik

Společný snímek italského tvůrčího dua Michele Manzolini a Federico Ferrone Průnik by mohl být dvojčetem dokumentu Doufám, že se máš dobře, filmové adaptace knihy Patrika Ouředníka Europeana. Obě díla, která spolu na letošním ji.hlavském festivalu soutěžila v hlavní sekci Opus Bonum, se prostřednictvím archivních materiálů vracejí k dějinám dvacátého století. Doufám, že se máš dobře francouzského dokumentaristy Arnauda de Mezamata však nahlíží na historické procesy z daleké budoucnosti, zatímco Průnik se dívá z bezprostřední blízkosti a místo velkých kolektivních dějin sleduje individuální lidskou zkušenost. 

Jako by autoři Průniku vyjmuli jeden z příběhů Mezamatovy adaptace, tak působí osud jejich hrdiny, italského vojáka Romana Ismaniho, jenž roku 1941 odjíždí na Ukrajinu, aby pomáhal jako tlumočník a válečný vyšetřovatel spojeneckému nacistickému Německu. Road movie, procházející Itálií, Rakouskem, Maďarskem, Rumunskem a Ukrajinou, ukazuje proměňující se válečnou krajinu. Zděné domy a známé prostředí evropských měst nahrazují vesnická stavení a chatrné přístřešky. Lidí ubývá, krajina chudne a mění se v pustinu rozlehlé ukrajinské stepi. Nastávající zimu přežije z vojáků jen málokdo.
 

Foto z filmu Průnik
 

Ismaniho pouť válečnou Evropou ukazuje nejen krajinu historickou, ale i psychologickou. Odborník na sémiotiku Manzolini a historik a politolog Ferrone se pouštějí do psychologické a sociologické studie, která ukazuje vnitřní rozklad člověka, ocitajícího se na hranici života a smrti. Jejich hrdina následuje podobnou trajektorii jako mise kapitána Willarda vietnamskou džunglí v Coppolově Apokalypse, nebo bloudění španělského konvistadora peruánským pralese v dramatu Wernera Herzoga Aguirre, hněv boží. Ukazují apokalyptickou vizi světa, v němž dochází k niternému střetu mezi fyzickou konkrétností a poetickou obrazností, mezi kolektivním a individuálním, nebo vnitřním a vnějším. 

Hlavní postava se v záběru nikdy neobjeví, přesto se dostáváme do jejího nitra a sledujeme, jak se člověk propadá sám do sebe. Lidská mysl utíká z drásavě konkrétní a hmatatelné reality do vzpomínek na milovanou ženu a domov. Obrazy rodinného štěstí nejdříve působí jako bezpečné útočiště před vnějším světem, postupně se však stávají přízrakem, bolestivou připomínkou toho, čeho se hrdina pravděpodobně již nedožije. Autenticitu osobního prožitku, která je pro Průnik charakteristická, nijak nenarušuje fakt, že je postava Ismaniho fiktivní. Je to kolektivní hrdina, který povstal z mnoha deníkových záznamů válečných veteránů, jejichž svědectví podkresluje střihová koláž z amatérských fimových záběrů z fronty.
 

Foto z filmu Průnik
 

Průnik tematizuje časoprostorovou kontinuitu ozbrojených konfliktů. Do archivních obrazů druhé světové války vstupují záblesky přítomnosti, které tvůrci natočili na témže místě, ale v jiné době, na současné Ukrajině. Války se opakovaně vracejí na stejná místa, jako by to byla prokletá území uvězněná v časové smyčce, v níž se ztrácí rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností. Manzolini a Ferrone dokonce sahají po postavě ďábla, který se objevuje jako pohádková bytost v úvodu, nebo se pomyslně vtěluje do těžké industriální zvukové koláže. Může jít o mýtickou postavu, nebo o zosobnění abstraktních, cyklicky se opakujících historických procesů. Postava Ismaniho, kterého tvůrci obohatili o předchozí válečnou zkušenost v Africe, však dokládá, že ten, kdo si v sobě nese válku napříč časem a místem, je člověk. 

Adaptace Europeany Doufám, že se máš dobře, založená na diskontinuitě jednotlivých obrazů, záměrně zviditelňuje časoprostorové švy. Průnik tyto švy naopak zakrývá a simuluje jednotu času a prostoru ve snaze vystavět lineární příběh. Tato fikcionalizace historie však funguje i druhým směrem. Zatímco Průnik vyplňuje švy konkrétním lidským příběhem a dává hlas mnoha anonymním padlým životům, historický narativ, který se v současnosti šíří italskou veřejností a vzdělávacími institucemi, dělá opak. Vylepšuje obraz Itálie za druhé světové války, nebo o nelichotivé kapitole národních dějin mlčí. Manzolini a Ferrone probouzejí svědomí současné společnosti a doplňují mezery v kolektivní paměti.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

3.20Politika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin Mišúr
2.20Není jeden feminismusZamyšlení nad dokumentaristkami inspirované knihou Barbory Baronové Ženy o ženách.Martin Šrajer
1.20Jak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila Boháčková
5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F4.19Doba lithiová aneb Čas vyhynoutJedním z témat prolínajících se letošním festivalem je ekologie, klimatická krize i otázka, jak může jedinec i celá společnost zabránit hrozícímu kolapsu, případně jak čelit pocitu strachu a environmentální úzkosti. V programu ji.hlavského festivalu najdeme i několik filmů s ekologickou tematikou. Přinášíme zamyšlení o několika snímcích ze sekce Svědectví o přírodě.Pavel Bednařík
F2.19Reality TV – seznamte seKurátor každoroční ji.hlavské programové sekce Reality TV Milan Kruml pojmenovává tři převažující kategorie těchto televizních formátů: seznamky, pořady zaměřené na komunální problémy a aktuální publicistiku na téma přesahující běžné politické dění. Do poslední jmenované kategorie můžeme řadit rakouský dokument Heinz-Christian Strache – Ibizza video, který zachycuje jednu z největších politických afér posledních let u našich sousedů a navozuje téma, jak se bránit proti populistům. Rakouský dokument uvádí MFDF Ji.hlava dnes od 17:30 v DKO II.Milan Kruml
4.19Felix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Dnes bude k vidění v kině Dukla - Reform od 22:30. Felix Sobolev
4.19Virtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině (v DKO) i v podobě instalací.Andrea Slováková
4.19Podoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky. První blok Fascinace - Erotika je k vidění dnes od 19:30 v kině Dukla-Edison. Andrea Slováková
3.19Filmág Man RayNázory slavného experimentátora na filmové uměníMan Ray

starší články

F5.19DOK.REVUE
29. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue