Umění musí být reakcí na nedostatek svobody

Rozhovor s režisérem nejlepšího debutu na MFDF Ji.hlava Joaquínem Maitem

Argentinský režisér Joaquín Maito získal se svým filmem Portrét domácích na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v sekci První světla cenu za nejlepší debut. V rozhovoru jsme kromě jeho prvního režijního počinu probírali i roli umělce v současném světě nebo možnost budoucnosti mimo kapitalistický systém společnosti.

Celý váš film se odehrává mimo konkrétní čas a prostor. Kde jste našli vhodné lokace k jeho natáčení?
Tento film jsem točil mnoho let. Když jsem začal točit první obrazy, chtěl jsem vytvořit globální místo. Protože svoboda a její protiklad, kapitalistické vykořisťování, jsou scénáře, které jsou k nalezení vždy a ve všech koutech světa. Proto natáčení postupovalo velmi pomalu. Neustále jsem hledal unikátní situace, které mi svět poskytne. Jde o film, který byl vytvořen bez konkrétního cíle, jeho účelem je ztratit se a následně nalézt v realitě svou představivost. Takže když jsem uviděl obraz, který pro mě film reprezentoval, automaticky jsem jej natočil. Zároveň kamkoliv jsem jel, bral jsem s sebou různé kamery, abych natáčel vizuální svět Portrétu domácích. Po několika letech natáčení jsem začal pracovat s Rominou Beraldi, abych získal prostředky k dokončení filmu. Jakmile jsme dostali peníze, rozhodl jsem se točit na dvou lokacích. Jednou z nich byla oblast jihoamerického kontinentu, Ohňová země, které se říká Konec světa. Tam jsme natáčeli, protože je tam velká populace psů a zároveň jde o jedno z největších průmyslových center v Argentině. Mohl jsem tak vygenerovat perfektní dichotomii mezi vykořisťovanými dělníky a svobodnými psy. Druhou lokací bylo Japonsko. Doslechl jsem se o ostrově, kde žilo více než sto koček a jen několik málo lidí. Ostrov Aoshima se zdál být perfektním místem pro to, aby se stal srdcem filmu. Dokumentární zachycení komunity koček obývajících domy opuštěné jejich lidskými majiteli nám poskytlo možnost vytvořit liberální utopii. Orientální lokace zároveň vytváří pocit, že film se odehrává po celém světě.

Staré filmařské přísloví říká, že nejproblematičtější natáčení je s dětmi a zvířaty. Jak jste zvládli natáčení s tolika zvířaty najednou? Měl jste promyšlenou kompozici záběrů, nebo jste spíše improvizovali?
Myslím si, že to je ošidná fráze. Problematické věci se dějí v reklamách, případně v komerčních filmech. Občas se někdo snaží přinutit zvíře, aby „zahrálo“ akci od scenáristy, který vůbec nepřemýšlel nad reálným kontextem natáčení. A ještě méně se pak staral o živou bytost, která má akci provést. V mém filmu jsou všechny záběry se zvířaty dokumentární, do žádné situace jsem je nenutil. Prostě jsem trpělivě čekal, až se věci stanou. Jediný zvířecí herec ve filmu je ten, který reprezentuje „Munda“. Ale to je pes, který mi dělal společnost po celé dětství. Točit spolu pro nás bylo potěšením. Těsně předtím, než jsme film dostříhali, zemřel. Myslím, že dokončit tento film byl zvláštní způsob, jak říct sbohem.

Zvuk je v případě Portrétu domácích často více významotvorný než obraz. Z jakého důvodu jste kladl na zvukovou složku tak velký důraz?
Jako filmař máte dva úžasné nástroje: obrazy a zvuky. Myslím si, že je důležité neopomíjet ani jeden z těchto aspektů média a snažit se je využít naplno. Fakt, že se ve filmu nemluví, nám dal příležitost pracovat se zvukem hodně volně a expresivně. Když jsme s Tatianou Mazú a Manuelem Embalsem stříhali, celou dobu jsme zkoušeli s každým obrazem kombinovat různé zvuky, konotující v audiovizuálním spojení rozmanité významy. Bylo velkou otázkou, jak bude po zvukové stránce znít ona zpráva o svobodě, kterou zvířata vysílají skrze antény světu. Při zkoušení různých věcí nás napadlo, že bychom mohli využít theremin (elektronický hudební nástroj, pozn. autora), protože se nejvíc blížil zvukům ze science fiction. Navíc má široké rozpětí tónů a možností, které jsme postupně objevovali. Nahuel Palacios potom nahrál zvuky thereminu a Catriel Vildosola se přidal k filmu coby zvukař. Jde o velmi kreativní osobnost se spoustou zkušeností, která přidala spoustu skvělých nápadů a magie do výsledné podoby zvuku.

Ve světě vašeho filmu lidé působí jako mechanizované figury předprogramované k určitým činnostem. Co by podle vás mělo lidstvo změnit, aby z okovů mechanizovaného kapitalismu uniklo?
Přál bych si, abych měl k této otázce nějaké řešení. Jelikož v tuto chvíli nemám přesnou odpověď, předložím jen několik věcí, které by nás mohly dovést k představě nového světa. Na jednu stranu jsou dnešní rozdíly mezi třídami a dostupnými zdroji až nepředstavitelné. Nechápu, jak je možné, že někdo má víc peněz, než je vůbec možné utratit, zatímco jiní lidé si nemohou dovolit ani skleničku vody. To je obrovský problém, který je třeba vyřešit. A myslím si, že jediný způsob, jakým můžeme tohle napravit, je vytvořit svět bez soukromého majetku, bez hranic a vlajek. Dosažení těchto věcí by bylo velkým krokem k možnému řešení. Zároveň momentálně zažíváme opětovný vzestup fašistických tendencí, které působí velmi nebezpečně. Jde o homofobní, misogynní a rasistické myšlenky, které má na rtech řada světových vůdců. Tato situace mi dělá velké starosti. Jako umělci bychom si tyto problémy měli uvědomovat a naše umění musí být reakcí na nedostatek svobody.

Co si na nás chystáte pro příště? Pracujete už na svém dalším projektu?
Momentálně pracuji na kolektivním filmu spolu se dvěma jinými režiséry (Ignacio Losada a Tatiana Mazú). Je to film o víře, náboženských institucích, dekonstrukci vizuality a legitimizaci náboženských obrazů. Zároveň naše produkční společnost Antes muerto cine dokončila film Little Red Riding Hood od Tatiany Mazú, kde jsem dělal kameramana. Snímek je o několika generacích žen procházejících historií a o feministické současnosti, kterou prožíváme po celé planetě. Doufám, že film brzy přivezeme na ty největší světové filmové festivaly. Tak zůstaňte na příjmu!


Joaquín Maito (1987) je nezávislý filmař z Argentiny. Spolu s Tatianou Mazúovou natočil roku 2012 dokument The State of Things (2012), který byl vybrán k uvedení na argentinském Mar del Plata International Film Festival. Zaměřuje se na aukce věcí z pozůstalosti – proces zvěcňování hodnoty statků, které pro původní majitele byly vším, pro kupce však mají jen hodnotu vyjádřitelnou v pojmech nákup a prodej.  





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda

starší články

5.18DOK.REVUE
26. 11. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film