Svazek nezlomíte. Město odborů ukazuje naději na renesanci amerických odborů

„Get up, get down, New York is a union town!“ („Ať to slyší celé město, New York patří odborům!“), skandují odboráři na počátku nejnovějšího snímku americké dokumentaristky Barbary Kopple Město odborů. Její film mapuje snahu o renesanci odborářského hnutí ve Spojených státech po půlstoletí jeho oslabování.

Ve svém domovském městě sleduje Kopple boj řidičů UPS, pracovníků Amazonu i kurýrů doručovacích platforem, jako jsou DoorDash nebo Uber Eats. Zejména mezi posledně jmenovanými převažují migranti a film v pasážích o nich sleduje i strasti ještě hůře vykořisťovaných uklízeček.

Kopple není v tématu žádným začátečníkem. Naopak, ve Spojených státech byste momentálně těžko hledali povolanější filmařku pro dokument o odborech. Režisérka má za sebou desítky filmů, ale mezi její nejceněnější díla patří volná série snímků právě o odborech.

Okres Harlan, USA z roku 1976 sleduje bolestivou, ale úspěšnou stávku horníků v Kentucky. Jednalo se o průkopnický snímek, který mimo jiné zdůrazňoval roli žen v příběhu stávky a širšího odborářského hnutí.

Stávku provázelo násilí, které ohrožovalo i samotné filmaře. Těžařská společnost najala proti odborářům ozbrojence, kterými je zastrašovala. Jeden z nich během natáčení namířil zbraň přímo na režisérku. Po natáčení se dozvěděla, že na její hlavu měla být vypsána odměna 5 000 dolarů.

Není tak divu, že dění v Harlan County nebylo vyčerpávající jen pro horníky, ale i pro filmaře. K celovečernímu dokumentu o amerických odborech se Kopple vrátila snímkem American Dream z roku 1990. Ten je navzdory svému názvu temnější než předchozí Okres Harlan, USA. Zaznamenává poraženou stávku zaměstnanců masozpracujícího závodu v Minnesotě, která se táhla v letech 1985 a 1986.

Film Okres Harlan, USA zobrazoval náročnou, byť energizující výhru. American Dream zaznamenal propad síly amerických odborů uprostřed dekády, která jim rozhodně nesvědčila. Prezident Ronald Reagan ji zahájil propuštěním více než 11 tisíc stávkujících leteckých dispečerů – krokem, který se stal symbolem nové protiodborové éry.

“Podobně jako režisérčiny předchozí snímky je Město odborů osvěžující v tom, že z něj dýchá přímý kontakt s jednotlivými řadovými pracujícími”

Půl století po uvedení Okresu Harlan, USA se Kopple rozhodla svou sérii završit třetím snímkem, zmíněným Městem odborů. Volná trilogie má překvapivě symetrickou stavbu: od nepravděpodobného vítězství v době slábnoucích odborů přes reaganovské dno až k naději na obrodu. Nesměřuje ovšem k nekomplikovanému happy endu.

Klacky pod nohy? Raději do svazku

Podobně jako režisérčiny předchozí snímky je Město odborů osvěžující v tom, že z něj dýchá přímý kontakt s jednotlivými řadovými pracujícími. Mnoho jiných dokumentů s podobnou tematikou má tendenci zaměřovat se na odborářské lídry a předáky. Kopple je v tomto ohledu dlouhodobě, konzistentně a obdivuhodně nehierarchická.

Jedním z protagonistů je dlouholetý pracovník UPS a odborový organizátor Antonio „Tony“ Rosario, kterého v mnoha scénách provázejí jeho synové. Rosario je zasvěcuje do toho, proč je odborářský boj důležitý, a na synech je mnohdy vidět nadšení z toho, že jejich otec bojuje za svá práva.

Sílu odborů se jim pokouší vysvětlit velmi přímočaře. V jednu chvíli si na pomoc vezme svazek klacíků. „Pokud se je pokusím zlomit, nepodaří se mi to. Ale když vezmu jen jeden…“ říká Rosario a lehce láme tenkou větvičku. „Rozumíte?“ ptá se synů, kteří s úsměvem přikyvují.

Největší událostí, kterou Město odborů zaznamenává, je hrozba stávky svazu Teamsters při vyjednávání nové kolektivní smlouvy pro zaměstnance UPS v roce 2023. Pro evropského diváka je dobré znát líp politický kontext, do kterého se Kopple pro domácí publikum nemusí pouštět.

Vyjednávání neprobíhalo ve vzduchoprázdnu. Právě odezněla pandemie koronaviru, která mnohé americké pracující přiměla přehodnotit, v jakých podmínkách pracují. Ekonomiku sice zatěžovala vysoká inflace, která později přispěla k porážce demokratů. Nízká nezaměstnanost ale zároveň dávala pracujícím větší možnost vybírat si zaměstnání – a tlačit na lepší podmínky.

Jedním z projevů této situace byla takzvaná velká výpověď, anglicky The Great Resignation. Dostatek pracovních nabídek znamenal, že spousta Američanů opouštěla mizerně placená zaměstnání a odcházela za lepším.

“Část americké levice se proto obává, že se odborářské hnutí nemůže vrátit ke své někdejší síle a je nutné hledat paralelní řešení.”

Na to zareagovalo odborářské hnutí. Bývalý zaměstnanec Amazonu Chris Smalls pomohl založit Amazon Labor Union a v roce 2022 vybojovat první odborové vítězství v americkém skladu této firmy. Jeho argument se dá shrnout jednoduše: nedávejte výpověď, organizujte se. 

Logika je zřejmá. Ano, spousta z nás může odejít za lepším, ale nebude dlouhodobě smysluplnější, když mizerné práce nebudeme opouštět, ale kolektivně se zasadíme o jejich zlepšení?

Každý jinde, přesto spolu

To samozřejmě není tak jednoduché. Američtí odboroví organizátoři v posledních letech řeší palčivý problém. Ani na vrcholu síly odborového hnutí nebylo snadné pracující zorganizovat – i proto, že čelili mnohdy vyloženě násilnému odporu, jak ostatně ukazuje dokument o Harlanu.

V té době ale práci odborářů usnadňovala fyzická koncentrace pracujících ve velkých továrnách, dolech a podobně. Realita zaměstnání v dnešních značně deindustrializovaných Spojených státech je mnohem rozdrobenější a atomizovanější.

Část americké levice se proto obává, že se odborářské hnutí nemůže vrátit ke své někdejší síle a je nutné hledat paralelní řešení – například v podobě nájemnických odborů. Jiní se nevzdávají tak snadno.

Eric Blanc z Rutgers University v New Jersey se dlouhodobě zaměřuje na snahy o oživení amerického odborářského hnutí. Ve své loňské knize We Are the Union popisuje například povzbudivé snahy zaměstnanců nadnárodního řetězce kaváren Starbucks zorganizovat se navzdory rozdrobenosti do drobných poboček napříč Spojenými státy.

Jejich úspěchy při zakládání odborových organizací mohou být do jisté míry modelem například pro ještě izolovanější kurýry doručovacích platforem, jejichž strasti podrobně ukazuje právě Město odborů. Vítězství v hlasování o odborovém zastoupení ovšem ještě neznamená získání kolektivní smlouvy. I po něm zbývá vybojovat konkrétní podmínky.

Vlastní předáci, cizí zájmy

Blanc ve svých knihách často popisuje další faktor, který Kopple ve Městě odborů velmi barvitě ilustruje. Staré velké odborové svazy, jako jsou právě Teamsters, mnohdy nepatří mezi ty, které za posílení odborů v dnešní době bojují nejsrdnatěji.

Film ukazuje newyorskou pracovnici UPS Audrey, která se během příprav na možnou stávku snaží dotlačit vedení Teamsters k ambicióznějším požadavkům. Vedení svazu její požadavky opakovaně odmítá a v jednu chvíli dokonce nasadí jednoho člena odborů, aby stál u jejího stánku a odrazoval ostatní členy.

Je to vzorec, který se opakuje napříč různými svazy nejen v USA. Od učitelských stávek v různých amerických státech v druhé polovině minulé dekády po současné boje v United Auto Workers: nezávislé frakce řadových odborářů tlačí zkostnatělé a zpohodlnělé vedení k radikálnějšímu přístupu.

“Jakékoli iluze o tom, že by Trumpova administrativa mohla být pro odborářské hnutí alespoň tolerovatelná, rychle berou za své.”

Právě šéf Teamsters je přes úspěchy svého svazu v boji za lepší podmínky pro zaměstnance UPS velmi jasným příkladem problematického vedení. Sean O’Brien během prezidentské kampaně v roce 2024 čelil velké kritice za to, že vystoupil na nominačním sjezdu Republikánské strany navzdory silně protiodborové politice, kterou praktikoval Donald Trump.

O’Brien se tehdy hájil tím, že členové jeho svazu z velké části Trumpa podporují a odborářské hnutí se nemůže spoléhat jen na spojenectví s Demokratickou stranou, která pro něj v posledních dekádách ostatně také mnohdy nebyla spolehlivou oporou. Město odborů velmi jasně ilustruje problémy tohoto přístupu.

O tom, zda vedení mohlo při vyjednávání smlouvy v roce 2023 dosáhnout ještě většího vítězství, se dá spekulovat. O’Brienovo pozdější sbližování s Trumpem ale otevírá jiný problém: co mohou odbory čekat od politiky, která jde na ruku jejich zaměstnavatelům?

Odpověď naznačuje zásadní změna atmosféry mezi odboráři, která vystihuje druhou půlku filmu a návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Jakékoli iluze o tom, že by jeho administrativa mohla být pro odborářské hnutí alespoň tolerovatelná, rychle berou za své.

Kopple ukazuje, jak Trump vychází vstříc technologickým miliardářům včetně zakladatele Amazonu Jeffa Bezose, zatímco pracovníci jeho firmy dál čelí tvrdému odporu vůči odborovému organizování.

Je možné, že když se v roce 2023 Kopple vrhala do natáčení, doufala v optimističtější závěr své volné trilogie, než jaký nakonec kvůli znovuzvolení Trumpa mohla natočit. Opatrné naděje je ve Městě odborů i tak víc než v American Dream. Její aktuální film především barvitě ukazuje, že bez neúnavného boje se americké odborářské hnutí skutečné renesance nedočká.