Substance. Empatií proti černobílému vidění světa

Mohla by společnost existovat bez drog? A co si pod tímto pojmem představíte? Pervitin, kokain, heroin, cukr nebo alkohol? Kde leží hranice mezi návykovým chováním a závislostí? Nejen těchto otázek se s citem, ale přitom naléhavě dotýká pětidílná podcastová série Radia Wave Substance, která vznikla v rámci autorského dokumentárního cyklu Normy a zpracovala ji dokumentaristka a novinářka Apolena Rychlíková.

Není to poprvé, co se autorka tématem zabývá. V roce 2022 jí společně s Pavlem Šplíchalem v nakladatelství Alarm vyšla kniha PIKO: na životech feťáků záleží, v níž mapují užívání pervitinu od dob komunistického Československa do současnosti. V roce 2023 byla na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava vyhlášena nejlepší dokumentární knihou roku, rozhodnutí porota komentovala slovy: „PIKO patří k tomu nejzajímavějšímu, co v knižní produkci podobného typu v posledních měsících vyšlo. Je to překvapivě poctivý pokus o zmapování tématu, kterého se zbytek Česka štítí.“ Recenze často vyzdvihují empatické pojetí, při němž nedochází ke stigmatizaci, ale také věcnost a profesionální práci s fakty. Lze podobně charakterizovat i podcastovou sérii Substance? Ta na PIKO navazuje, tentokrát ale Rychlíková rozšiřuje záběr na celou drogovou scénu.

Česko na substancích

Minulý rok odvysílala Česká televize šestidílnou dokumentární sérii s dráždivým názvem Česko na drogách Iva Bystřičana, která se věnuje podobné problematice. Obě série mají mnoho společného – především se snaží spíše o reflexi než o didaktické varování před drogami. A ptají se: Dá se návykovým látkám skutečně vyhnout? Zároveň ukazují, že nejde o problém jednotlivců, ale společnosti, ve které chybí komunikace o nepříjemných aspektech lidského bytí.

Zatímco v Česku na drogách vystupují nejrůznější odborníci a úvahovou část představuje komentář v podání herce Cyrila Dobrého, v Substanci se setkáváme se samotnými uživateli drog. Audio formát jim nabízí anonymitu a vytváří pomyslnou lékařskou zástěnu, za níž se mohou obnažit ve své zranitelnosti. Jejich výpovědi se tak vyznačují upřímností, často totiž popisují své stavy po požití substancí a odkrývají motivace, které je k nim přivedli. V případě vyléčených jedinců dochází i k reflexi jejich drogové zkušenosti a důraz kladou především na otázku rodinného zázemí a vztahů. 

„Rychlíková demytizuje černobílé rozdělení světa na ten lepší bez drog a horší s drogami. Ukazuje, že se problém může týkat každého z nás, včetně jí.“

Televizní série představuje spíše vhled do historie užívání drog a teprve závěrem přechází k příčinám závislosti. Rychlíková motivace k užívání drog v sérii zkoumá od začátku, stejně jako možnosti léčby a prevence. Ke každému dílu totiž přidává bonus, kde odborníci do hloubky analyzují daný problém, případně prezentují organizace poskytující poradenství.

Demytizace dvojepizodami

Epizody nejsou rozděleny podle jednotlivých substancí, ale  podle místa: V hlavě, Na ulici, Na párty a Doma. Poukazují na to, jak se chování uživatele návykových látek liší podle podmínek, ve kterých se ocitá. Dvojí zpracování každého dílu – tedy anonymní rozhovory a odborné debaty – nabízí možnost poslechnout si přímo lidi s drogovou zkušeností a zároveń jim pak skrze bonusové díly lépe porozumět.

Hlavní epizody Substance lze rozdělit do dvou kategorií: v terénu (2. díl Na ulici a 4. díl Na párty) a ve své duši (1. díl V hlavě a 3. díl Na terapii), na jejichž pomezí stojí poslední díl Doma. První skupina se vyznačuje nápaditým  sound designem, díky kterému slyšíme autentické zvuky daného prostředí, a drásavost výpovědí respondentů, kteří se se závislostí v současnosti potýkají. Ve druhém případě jde o jednotlivce, kteří se již úspěšně vymanili ze závislosti a obsah jejich výpovědí se nezvýrazňuje žádným zvukovým podkresem, což však může oslabovat posluchačovu pozornost.

V prvním díle V hlavě se Rychlíková otevřeně ptá respondentů, kdy si uvědomili, že jsou drogově závislí. Tento motiv se stává leitmotivem celé série. Režisérce se daří získat jejich důvěru, výpovědi působí upřímně a vyznačují se schopností sebereflexe, k níž jim dopomohla psychoterapie.

Autorka svědectvím trpělivě naslouchá, do odpovědí nevstupuje a nikomu nic nepodsouvá. Z jejího vystupování je cítit respekt vůči protagonistům. Díky tomu s ní v terénu komunikují lidé, kteří přišli navštívit aplikační místnost. Rychlíkové se tak daří získat cenné postřehy a podněty, které pak rozebírá v bonusových epizodách. Stejně jako Bystřičan demytizuje černobílé rozdělení světa na “ten lepší” bez drog a “horší” s drogami. Ukazuje, že se problém může týkat každého z nás, včetně jí.

Série zároveń odhaluje překážky dané společenskými vlivy v podobě tabuizování drog, omezování prevence, odmítání diskuze o nepříjemných tématech či legitimizace požívání alkoholu, na kterou několikrát upozorňuje i Bystřičanova série. 

Otočit zrcadlo na sebe

V závěrečném dílu, v němž si pozve přátele k sobě domů a diskutuje s nimi nejen o alkoholu, ale i o dalších typech substancí. Rychlíková vystupuje z role „pouhé“ novinářky a sama se staví do pozice respondentky, která reflektuje svoji zkušenost s alkoholem, protože vyrůstala v prostředí, kde byla konzumace alkoholu normou. Tímto empatickým gestem se režisérka nepřímo ptá, jestli se nás nebo někoho blízkého užívání drog také netýká.

„Žádná společnost zkrátka neumí bez drog existovat.“

Česko představuje alkoholovou velmoc, která sice bojuje proti nelegálním substancím, ale alkohol před odsudky pokrytecky  chrání. A to i přesto, že například dle Zprávy o alkoholu v České republice 2024 se jedná v oblasti adiktologie o o jeden z nejvíce závažných problémů. K podobnému závěru dochází i Česko na drogách, které se tématu věnuje ještě hlouběji, čímž oproti podcastu vyniká. Zdůrazňuje se zde totiž, že za závislostí často stojí trauma, a drogy mohou fungovat jako analgetikum pro duši, a proto je potřeba o nich mluvit nahlas a bez stigmatizace. Jak průvodce pořadu Cyril Dobrý na závěr trefně glosuje, možná by místo represe postačilo více prevence a přijetí faktu, že žádná společnost zkrátka neumí bez drog existovat. A tomu je třeba uzpůsobit zdravotní péči.

Substance je součástí dokumentárního cyklu Normy. Předchozí série Kérky, jizvy, lovestory se zaměřila na proměny lidského zevnějšku a tělesné modifikace. Substance pohled obrací dovnitř. Rychlíková se v ní tématem zabývá mnohem erudovaněji a profesionálněji, ke spolupráci přizývá nejen respondenty, ale především odborníky z oblasti adiktologie a na svou vlastní zkušenost s danou problematikou nedává takový zřetel jako Vojtěch Petřina, autor předešlé série. Substance tak působí mnohem více objektivně a zdařile se v ní rozvíjí její vzdělávací a prevenční funkce. unguje jako nástroj společenského dialogu, ve kterém nedochází ke stigmatizaci drogově závislých, ale naopak k jejich přijetí.