Sonet jako koníček

[56]

Z natáčení filmu Accatone Piera Paola Pasoliniho z roku 1961. Foto outnow.ch

Pier Paolo Pasolini

V temných a vzdálených vodách se plavíte,
někdy jste vidět, jindy se v hlubině černoty
ztrácíte. Je to jen pár týdnů, co naděje
pozbyl jste a minulosti jste se vydal naproti,
až za tu ulici, kde jsou nevěstince.

Neviděl jsem vás zmizet. Je dosud nejisté,
že se věci mají tak, jak si myslím. Ale duše
má náskok. A zatímco já vás hledám,
už na vás vzpomíná: Ninettův smích se
rozléhá, s veselím, alespoň takovým, jež paměti je
vyhrazeno, a rázem dotýkat se by se mi chtělo
jeho těla otce chlapeckého.
Jenže kde jsou ty večery,
kdy mi bylo jakoby navěky blízké jeho tělo.
 

-----

Tato báseň číslo 56 ze sbírky Sonet jako koníček vyšla ve výboru z poezie světoznámého italského filmového režiséra Piera Paola Pasoliniho, jenž v překladu Alice Flemrové a Tomáše Matrase vydalo v letošním roce nakladatelství H&H pod názvem Poesie/Básně. Tomáš Matras opatřil výbor doslovem, v němž Pasoliniho poezii charakterizuje takto: „Významovým centrem jeho básnického světa je posedlý, mystický až posvátný vztah ke skutečnosti. V autorově podání je největším tajemstvím a úsilím pravé poznání každodenní reality, kdy postupuje z jejích okrajů do jejího středu. Pokud přítomnost a skutečnost jsou základními skladebnými prvky Pasoliniho básní, pak poznání hluboké paradoxní rozporuplnosti a jednoty protikladů obou je vstupní branou do jeho Pekla.“ Totéž by se dalo říct i o Pasoliniho filmové tvorbě.




3.20DOK.REVUE
29. 06. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue