DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Sonda do světa prvovoličůZ natáčení filmu. Foto archiv autorky

Nový film, Speciál Jednoho světa

Sonda do světa prvovoličů

23. 3. 2022

Jakou roli hraje politika v životě lidí, kteří právě dosáhli plnoletosti a měli vloni na podzim poprvé možnost volit? Na tuto otázku se snaží zodpovědět režisérka Markéta Ekrt Válková ve svém dokumentu Prvovoliči 2021, který má premiéru 24. března v pražském Světozoru v rámci festivalu Jeden svět. Text o vzniku filmu napsala pro dok.revue jeho autorka.

V době covidu bylo velmi složité oslovit prvovoliče v jejich přirozeném prostředí a získat je ke spolupráci. Školy fungovaly on-line a kolektivy se prakticky nepotkávaly. Podařilo se mi stihnout obhlídky na několika školách, než byly zavřeny, vedení škol bylo vesměs velmi vstřícné. Než ovšem námět prošel schvalovacím kolečkem v ČT, uplynulo několik měsíců a já jsem začínala znova – někteří vybraní studenti mezitím změnili názor, už se jim do natáčení nechtělo. Mnohým se blížily závěrečné zkoušky, a měli tudíž jiné starosti. Navíc téma voleb mezi nimi úplně nerezonovalo, politika je mezi nimi vnímána jako přítomný, nicméně nepostižitelný a velmi obecný termín.

Bylo to jedno z nejtěžších natáčení, co jsem zažila. Baví mě filmové kritiky, které analyzují dokumentární filmy. Fascinuje mě, jak v jednotlivých scénách nacházejí skryté významy či naopak absenci podstaty. Režisér je často rád, že se mu realita (či pokus o ni) podaří vůbec nějak zachytit. Plánování významů, koncentrované situace, odkrývání vrstev – to vše bylo s hrdiny této věkové kategorie z říše snů. Plány a nálady se jim často měnily, kamarádi neměli čas, rodiče nejevili zájem o aktivity svých dětí a nedovolovali natáčet doma.

A když už se tohle všechno zázrakem podařilo skloubit a já měla jistotu, že v ten a ten den budou mít dva hrdinové čas na natáčení, změnilo se cosi na druhé straně – ve volebních štábech politických stran… Mítink odpadl nebo se na něj dostavil zcela jiný politik. Politické strany byly vůbec velmi skoupé na informace, hodně tajemné a taktizovaly do poslední chvíle…Byla to prostě „bojovka“.

Z natáčení filmu. Foto archiv autorkyZ natáčení filmu. Foto archiv autorky

Kladu si samozřejmě často otázku, zda to, že se mi hrdinové sami nenabízejí a musím projevit určitou neústupnost a dávku kreativity a diplomacie, aby se mnou točili, přináší cennější a kvalitnější výsledek. Vím, že to tak není, ale stejně mi stále znovu připadá, že jen tak mohu získat něco vzácného.

A vybírám si hrdiny, kteří mi za tu práci stojí. Jsem přesvědčená, že mladí lidé, kteří se před kamerou objevili, jsou hodni mé i divácké pozornosti. Jsou křehcí a nejistí, jsou upřímní a důvěřiví. Jsou ve fázi vývoje, kdy je pro ně extrémně důležité vytvořit si svůj svět a z něj pak podnikat exkurze do veřejného prostoru. Jejich prioritou je vytvoření sítě jistot.

Pokud se jim člověk do tohoto prostoru vloupává moc vehementně a necitlivě, pohoří. Asi neříkám nic objevného, pro mnohé rodiče, učitele či trenéry jde o známou věc. Jenže ti všichni mají nesrovnatelně větší plochu, na které se mohou potkávat. Já jsem měla na pět lidí cca patnáct natáčecích dní v průběhu půlroku. Nemohlo a nemůže dojít k hlubšímu napojení. Celý projekt je jen sonda do jejich světů.

Nakonec jsou ve filmu hrdinové čtyři. S jedním hrdinou se nepodařilo projít celou cestu až k volbám. Snažila jsem se obsadit prvovoliče pestré v názorech i sociálních skupinách. Často dávám přednost většímu množství hrdinů před zaměřením se pouze na jednoho. Daří se mi tak lépe analyzovat zvolené téma.

Z natáčení filmu. Foto archiv autorkyZ natáčení filmu. Foto archiv autorky

Základním rámcem natáčení byl půl rok života před říjnovými volbami. Jednalo se zároveň o dobu, kdy mnozí studenti končili školu a vstupovali do pracovního procesu. Zajímalo mne, jak mladí reflektují rok s covidem, který poznamenal závěr jejich studia, a jak se reflexe rozhodnutí vlády, která se jich týkala, projeví na jejich první volbě do Parlamentu ČR. Film sice sleduje mladé lidi, ale určen je dospělým. Nastavuje zrcadlo společnosti. Z chování a postojů čerstvě plnoletých je totiž jasné, jak se do lesa volá.

Mám štěstí, že se při realizaci dokumentárních filmů mohu opírat o spolehlivý štáb. Bez nich by to nešlo. V tomto případě děkuji dramaturgovi Jakubu Režnému, kameramanům Matěji Piňosovi a Davidu Ticháčkovi, zvukaři Miroslavu Chaloupkovi a střihači Jakubu Jelínkovi.