Slunce živých mrtvých

Anna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.

Archivní fotografie z chystaného filmu Slunce živých mrtvých

Věřím, že společným jmenovatelem vesmíru není harmonie,
ale chaos, nepřátelství a vražda.

Werner Herzog
 

Tento film je o soucitu. O soucitu k lidem, přírodě a o kulturní paměti. Ale co je vlastně soucit? Jak dlouho něco zůstane v naší paměti? Stačí podepsat petici, a už máme pocit, že je to vyřešeno. Udělal jsem všechno, co jsem mohl, a teď si můžu objednat boty na dalších webových stránkách. Nejde o moralizování. Otázka zní jinak – proč se některá témata neobjevují v našem zorném poli, i když jsou jinde na světě velice aktuální? Nezačínáme náhodou žít jako v ruletě, kde přeskakujeme z informace na informaci? Proč se soucit stává skoro nadávkou? Film Slunce živých mrtvých je zároveň o pseudosoucitu, záměně pojmů a jejich významů.

Váleční zajatci v heroické minulosti, jimž stavíme pomníky, i zajatci současní, pro něž si změníme obrázek na Facebooku. Lidé odsouzení k trestu smrti za zločiny, které opravdu spáchali, nebo v rámci politické pomsty. Novodobá „místa paměti“ poté, co zmizely ze zpráv. Demonstrace, jež nás zajímají na sociálních sítích, a petice, jež zůstávají jen v digitálním prostředí. To jsou tematické okruhy, které film Slunce živých mrtvých zkoumá z několika stran. Z té mediální, antropologické, etické i vizuální. Velké množství otázek a témat, které budou spojené v různorodou audiovizuální koláž. Hlavní osou, na niž se všechny tyto okruhy otázek nabalují prostřednictvím porovnání a analýz, bude příběh francouzského pilota, který tematizuje sebe sama i náš divácký pohled na něj.
 

Archivní fotografie z chystaného filmu Slunce živých mrtvých
 

Okruhy otázek, jimž se snažíme v našem novém filmu věnovat, spolu na první pohled nesouvisejí, ale spojuje je to, jak na ně reagujeme, naše percepce. Jelikož žijeme v době postmediální (jak nám donekonečna připomínají média), ukazujeme ve filmu, že dnešní doba je chaotická. Srozumitelnost v tomto případě neznamená pravdivost. Už dávno se nemluví jen o tom, co je objektivně špatné, a všichni víme, že média mohou být nástrojem propagandy, nebo naopak mohou pomoci lidi spojit a iniciovat změnu. Zajímá mě na tom jak vizuální stránka, tak i ta emoční – co a proč nás zaujme, ovlivňuje a co už naopak přestává vzbuzovat naši pozornost.

Téma, které z výše řečeného vyplývá, je etika zobrazování utrpení ve filmu a v médiích. Jaké záběry, záznamy nebo dokumenty si můžeme dovolit ukazovat a jaké ne. Stačí, když vyretušujeme něco, co je objektivně kruté a nepříjemné? Zareagujeme jinak na fotografii ze začátku století, na níž je vyobrazen člověk před popravou, než na fotografii, která má stejný obsah, ale byla vyfocena vloni?

Pravě proto, že je v našem filmu tolik témat a otázek, ačkoliv jsou všechny navzájem propojené, dávám přednost formě dokumentárního nelineárního eseje. Zdá se mi, že v ideálním případě umožňuje odpovědět na otázky, které budou položeny ve filmu. Tento film by neměl vyprávět příběhy lidí, ale upozorňovat na kulturní a společenské jevy.
 

Archivní fotografie z chystaného filmu Slunce živých mrtvých

Film se bude skládat, jak je u mě už zvykem, z velkého množství archivních záznamů, jako jsou například moderní zpravodajské nahrávky, internetové vysílání, archivy ze začátku století, záběry z první a druhé světové války, rozhovory, záběry z filmů, televizních seriálů či pořadů. Některé části budou nepřiměřeně dlouhé, jiné naopak krátké. Samotné sledování filmu by mělo způsobit nepohodlí z neustálé nejistoty ohledně toho, co se děje a jaký další zvrat přijde.

Nyní jsem ve fázi přípravy filmu, takže se od rána do večera dívám na archivy různých zpravodajství a snažím se neumřít smutkem, zkoncentrovaným do minutových reportáží o nejstrašnějších událostech posledních dvaceti let. Samozřejmě řešíme také organizační komplikace či přístup k archivním materiálům. Nejvíc mě ale v posledních pěti letech trápí ztráta citlivosti. Když se díváme na nekonečné záznamy utrpení lidí, které neznáme (a občas i lidí, které známe a máme rádi), tak začínáme mít pocit, že se hranice naší citlivosti posouvá, a nastupuje profesionální deformace. Záznam smrti nebo umírání člověka se stává jen vizuálním materiálem, jenž je nebo není „zajímavý“. To je dilema, na které se snažím upozornit svým novým filmem. Jen doufám, že tento boj „s chaosem a nepřátelstvím vesmíru“ překonám s minimální ztrátou.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová

starší články

1.20DOK.REVUE
25. 09. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FudžiokováTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyováTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková