Slovenský dokument 60

Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.

Z filmu Spoveď (režie Pavol Sýkora, 1968)

Výber zachytáva najvýraznejšie stopy experimentovania v slovenskej krátkometrážnej tvorbe „zlatého obdobia“ 60. rokov. Ide o obdobie charakteristické oslabením politického zasahovania a byrokratického riadenia umeleckej tvorby v znárodnenej československej kinematografii. Prvýkrát od povojnového reštartu slovenského filmu v roku 1945 sa najmä u mladých filmových tvorcov začali prejavovať isté experimentálne tendencie, ktoré sa dajú sledovať najmä v dielach Dušana Hanáka, Juraja Jakubiska a Dušana Trančíka. Ale aj tvorcovia staršej generácie, dokumentaristi Vlado Kubenko, Ladislav Kudelka či Martin Slivka, začali hľadať iné možnosti práce s filmovým obrazom, hudbou či zvukom, začali objavovať možnosti ako sa vyhýbať popisnému komentáru či ilustratívnosti.

Odvahu inovovať filmové rozprávanie prejavila v druhej polovici päťdesiatych rokov už prvá generácia absolventov FAMU, tvorcovia ako Štefan Uher, Peter Solan alebo Martin Hollý. Podobne ako všetci ostatní filmári, aj oni začínali, a teda boli profesijne aj politicky preskúšaní v Štúdiu dokumentárnych filmov. Jednou z výhod tejto praxe bola štýlová i osobnostná diferenciácia tvorby štúdia.

Až rok 1963 (aj pod vplyvom zmien v politike, spoločnosti, kultúre) však predstavuje bod zlomu, rok reštartu a modernizácie dokumentárneho myslenia a tvorby. Kľúčovým znakom dokumentarizmu sa stalo odmietnutie jednorozmernosti obrazu spoločnosti a človeka, otváranie aktuálnych spoločenských problémov (napr. delikvencia mladých, pracovná morálka, kríza rodiny) či príklon k civilnosti a všednosti. Filmy sa opierali o rôzne podoby ankety a reportáže, nevyhýbali sa skrytej kamere. Podstatná bola rezignácia na príbeh a na inscenovanie a naopak snaha divákom čo najviac priblížiť udalosť, situáciu človeka, atmosféru voľby alebo autentickosť okamihu.

Z filmu Voda a práca (režie Martin Slivka, 1963)

Predpokladom rozmachu dokumentárnej tvorby v tomto období bolo aj otvorenie sa novým podnetom: spomínaní režiséri, dramaturgovia (Miroslav Horňák, Rudolf Urc) a kritici (Pavel Branko, Agneša Kalinová) v šesťdesiatych rokoch pravidelne navštevovali festivaly krátkych filmov v Krakove, Lipsku i Oberhausene. Najbližšie mali, pochopiteľne okrem českej, aj k poľskej filmovej škole – dôležitú úlohu mediátora tu od konca päťdesiatych rokov zohrával predovšetkým Martin Slivka. Dialogickú rezonanciu vyvolávala v našej dokumentaristike tvorba Jana Łomnického, Kazimierza Karabasza, ale aj Jana Lenicu či Waleriana Borowczyka.

K premene uvažovania o filmovom tvare podnecovala tvorcov aj súdobá experimentálna, elektroakustická hudba – na filmoch vtedy začali spolupracovať najvýznamnejší hudobní skladatelia ako Ilja Zeljenka, Roman Berger, Pavol Šimai alebo Ladislav Kupkovič. Jednou z najpríznačnejších čŕt krátkych dokumentárnych a animovaných filmov daného obdobia bol nový prístup k zvuku a hudbe, ktoré nahradili slovo. Mladí skladatelia narušili dominanciu mohutných orchestrálnych kompozícií, popisných symfonických skladieb. Hudba sa stala komornejšou a nezriedka pôsobila vo filme ako ten najprogresívnejší, najexperimentálnejší element.

Z filmu Fotografovanie obyvateľov domu (režie Dušan Trančík, 1968)

Najvýraznejšou postavou modernizácie filmovej hudby, tzv. novej hudby sa stal Ilja Zeljenka. Vo filme začínal s filmami Štefana Uhra. Základom jeho prístupu sa stala úspornosť, práca s hudobným leitmotívom, ktorý neilustruje, len tvorí náladu. Minimalizoval počet nástrojov, dôležité bolo napojenie na rytmus obrazov, prepojenie s reálnymi zvukmi.  Novú hudbu určovalo najmä odmietnutie tradičnej melodiky, princípu tonality, dôraz na zvukovú stránku hudby, nové rytmické princípy. Nová hudba bola esteticky vnímateľná najmä vďaka mimohudobným asociáciám, teda vďaka prepojeniu s filmovými obrazmi.

DVD Slovenský dokumentárny film 60 nadväzuje na knihu Rudolfa Urca Neviditeľné dejiny dokumentaristov vydanú v roku 2017. Výber obsahuje 21 krátkych filmov od 17 režisérov a predstavuje tak prierez dokumentárnou tvorbou tejto dekády, pričom zachytáva rozmanitosť prístupov jednotlivých autorov k médiu dokumentu. V prvom rade však ponúka možnosť vidieť filmy, ktoré doteraz neboli širšej verejnosti dostupné. Slovami jedného zo zostavovateľov DVD Pavla Branka: „Účelom tohto súboru bolo aj vytiahnuť zo zabudnutia predovšetkým hodnoty, na ktoré rokmi už napadal prach.“1)


Poznámky

1) Bernát, Daniel: Filmové stopy košatej doby. In Film.sk, č. 7-8/2019, s. 49.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

6.20Jak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin Svoboda
4.20Ozvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revue
1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce

starší články

4.19DOK.REVUE
14. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.