Slovenský dokument 60

Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.

Z filmu Spoveď (režie Pavol Sýkora, 1968)

Výber zachytáva najvýraznejšie stopy experimentovania v slovenskej krátkometrážnej tvorbe „zlatého obdobia“ 60. rokov. Ide o obdobie charakteristické oslabením politického zasahovania a byrokratického riadenia umeleckej tvorby v znárodnenej československej kinematografii. Prvýkrát od povojnového reštartu slovenského filmu v roku 1945 sa najmä u mladých filmových tvorcov začali prejavovať isté experimentálne tendencie, ktoré sa dajú sledovať najmä v dielach Dušana Hanáka, Juraja Jakubiska a Dušana Trančíka. Ale aj tvorcovia staršej generácie, dokumentaristi Vlado Kubenko, Ladislav Kudelka či Martin Slivka, začali hľadať iné možnosti práce s filmovým obrazom, hudbou či zvukom, začali objavovať možnosti ako sa vyhýbať popisnému komentáru či ilustratívnosti.

Odvahu inovovať filmové rozprávanie prejavila v druhej polovici päťdesiatych rokov už prvá generácia absolventov FAMU, tvorcovia ako Štefan Uher, Peter Solan alebo Martin Hollý. Podobne ako všetci ostatní filmári, aj oni začínali, a teda boli profesijne aj politicky preskúšaní v Štúdiu dokumentárnych filmov. Jednou z výhod tejto praxe bola štýlová i osobnostná diferenciácia tvorby štúdia.

Až rok 1963 (aj pod vplyvom zmien v politike, spoločnosti, kultúre) však predstavuje bod zlomu, rok reštartu a modernizácie dokumentárneho myslenia a tvorby. Kľúčovým znakom dokumentarizmu sa stalo odmietnutie jednorozmernosti obrazu spoločnosti a človeka, otváranie aktuálnych spoločenských problémov (napr. delikvencia mladých, pracovná morálka, kríza rodiny) či príklon k civilnosti a všednosti. Filmy sa opierali o rôzne podoby ankety a reportáže, nevyhýbali sa skrytej kamere. Podstatná bola rezignácia na príbeh a na inscenovanie a naopak snaha divákom čo najviac priblížiť udalosť, situáciu človeka, atmosféru voľby alebo autentickosť okamihu.

Z filmu Voda a práca (režie Martin Slivka, 1963)

Predpokladom rozmachu dokumentárnej tvorby v tomto období bolo aj otvorenie sa novým podnetom: spomínaní režiséri, dramaturgovia (Miroslav Horňák, Rudolf Urc) a kritici (Pavel Branko, Agneša Kalinová) v šesťdesiatych rokoch pravidelne navštevovali festivaly krátkych filmov v Krakove, Lipsku i Oberhausene. Najbližšie mali, pochopiteľne okrem českej, aj k poľskej filmovej škole – dôležitú úlohu mediátora tu od konca päťdesiatych rokov zohrával predovšetkým Martin Slivka. Dialogickú rezonanciu vyvolávala v našej dokumentaristike tvorba Jana Łomnického, Kazimierza Karabasza, ale aj Jana Lenicu či Waleriana Borowczyka.

K premene uvažovania o filmovom tvare podnecovala tvorcov aj súdobá experimentálna, elektroakustická hudba – na filmoch vtedy začali spolupracovať najvýznamnejší hudobní skladatelia ako Ilja Zeljenka, Roman Berger, Pavol Šimai alebo Ladislav Kupkovič. Jednou z najpríznačnejších čŕt krátkych dokumentárnych a animovaných filmov daného obdobia bol nový prístup k zvuku a hudbe, ktoré nahradili slovo. Mladí skladatelia narušili dominanciu mohutných orchestrálnych kompozícií, popisných symfonických skladieb. Hudba sa stala komornejšou a nezriedka pôsobila vo filme ako ten najprogresívnejší, najexperimentálnejší element.

Z filmu Fotografovanie obyvateľov domu (režie Dušan Trančík, 1968)

Najvýraznejšou postavou modernizácie filmovej hudby, tzv. novej hudby sa stal Ilja Zeljenka. Vo filme začínal s filmami Štefana Uhra. Základom jeho prístupu sa stala úspornosť, práca s hudobným leitmotívom, ktorý neilustruje, len tvorí náladu. Minimalizoval počet nástrojov, dôležité bolo napojenie na rytmus obrazov, prepojenie s reálnymi zvukmi.  Novú hudbu určovalo najmä odmietnutie tradičnej melodiky, princípu tonality, dôraz na zvukovú stránku hudby, nové rytmické princípy. Nová hudba bola esteticky vnímateľná najmä vďaka mimohudobným asociáciám, teda vďaka prepojeniu s filmovými obrazmi.

DVD Slovenský dokumentárny film 60 nadväzuje na knihu Rudolfa Urca Neviditeľné dejiny dokumentaristov vydanú v roku 2017. Výber obsahuje 21 krátkych filmov od 17 režisérov a predstavuje tak prierez dokumentárnou tvorbou tejto dekády, pričom zachytáva rozmanitosť prístupov jednotlivých autorov k médiu dokumentu. V prvom rade však ponúka možnosť vidieť filmy, ktoré doteraz neboli širšej verejnosti dostupné. Slovami jedného zo zostavovateľov DVD Pavla Branka: „Účelom tohto súboru bolo aj vytiahnuť zo zabudnutia predovšetkým hodnoty, na ktoré rokmi už napadal prach.“1)


Poznámky

1) Bernát, Daniel: Filmové stopy košatej doby. In Film.sk, č. 7-8/2019, s. 49.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková
1.18Aktualizace Jednoho světaCo připravuje jubilejní 20. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden světJitka Lanšperková

starší články

4.19DOK.REVUE
14. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue