Poznámka režiséra

Vemte si, že si někdo jede spáchat sebevraždu na vrchol Sněžky. Film o současné české architektuře v extrémních podmínkách, nejen klimatických, ale i drsných vztahů v bývalých Sudetech, se nám trochu zvrtnul. Sněžka si jede po svym!

Hora státotvorná, spodními proudy propojená se zvláštní verzí národní hrdosti. Poláci svou půlku osadili kapličkou a obří meteorologickou stanicí ve tvaru UFO. Naši starou českou boudu sežrala dřevomorka. Strhla se bitva o novou podobu vrcholu.

Paní Skrbková, bývalá poštmistrová, se stala investorkou nové české poštovny na Sněžce. Má ráda startky, háčkované panenky a velké pravdy (Socani lezou na Říp a Sněžka je baštou ODS, pravicová). Taky je hluboce věřící katolička. Experimentální minimalistický dům architektů Rajniše a Hoffmana, který se umí svlékat a oblékat podle počasí, přijala možná právě proto, že na jeho věžičce bude růžová svatozář a uvnitř malé boží oko.

Jakoby to nestačilo, mizí ze Sněžky vzácní ptáci. Třeba kulík hnědej. Ti ptáci tady sídlili před válkou a je to druh, vo kterým se dá říct, že ho Krkonošáci vyjedli. Polská pěvuška podhorní bydlí v kamenech pod vrcholem, zatímco česká si staví hnízdo ze zbytků skelné vaty, která se odchlípla z polské boudy. Ročně milion lidí. Záchodky nedostačují. Kopec je prý zcela pročůrán.

Ve střižně se cokoli normálního vzpouzelo zařazení do filmu, zatímco to obskurní se organicky spojovalo v živlové panoptikum, zprávu o dnešní podobě fenoménu Sněžka. Nacházeli jsme nečekané paralely mezi paní S. a Krakonošem.

Když jsme se tomu konečně před pár týdny přestali bránit, ukázalo se, že film je hotov.