Poznámka režiséra

Ze života Aléna Diviše

Alén Diviš: Cirkus

S Alénem Divišem sdílím od konce osmdesátých let minulého století jeden prostor, což nepochybně byl podstatný moment, proč jsem jeho život a dílo začal, poprvé někdy v polovině devadesátých let, mapovat objektivem filmové kamery. V jeho ateliéru jsem řadu let bydlel a máme tam stále střižnu-ateliér. Vždy, když tam na mě z ničeho nic padla tíha, říkal jsem si, že Alén přišel na návštěvu.

Smějící se kostlivci ve Svatebních košilích nebo vězeňské zdi La Santé, kde Diviš strávil rok života. Již někdy od konce osmdesátých let, kdy jsem se s jeho dílem poprvé setkal, mě Diviš fascinuje. Existencialismus, humor, něha, syrovost. Film jsme stříhali s Milošem Málkem právě v Divišově ateliéru, došlo tak k tomu, že jsme do tohoto prostoru na filmovém pásu vlastně vrátili dílo, které zde bylo naposledy ještě někdy před malířovou smrtí v roce 1956. Diviš, odmítající tančit dobové tance, ke konci života v ateliéru maloval a vlastně již ani moc nevycházel, „zalezlý jak škvor pod kamenem“, často měl prý i hlad. Ateliér také ve filmu hraje, jeho světelná atmosféra, ale především jeho okno, okno do nebe, průhled do věčnosti.

Momentem, zásadním pro vznik filmu a pozoruhodným pro diváka, je ale samotný složitý malířův osud, v němž je zároveň obsažena celá jedna epocha – předválečná Paříž, Maroko, New York, poválečná Praha – vše uzavřeno jeho předčasnou smrtí v roce 1956, uprostřed temnoty radostného budování komunismu.

V této celovečerní verzi filmu Alén vyprávějí o Divišově podivuhodných a málo známých životních cestách a kolizích všichni žijící pamětníci, které jsme v běhu posledního desetiletí byli schopni nalézt. Další postavou filmu je Divišovo dílo, ve kterém nás Alén, schopný reflektovat svoji dobu, provází ve svých uhlech, kvaších a olejích svým vlastním osudem.




1.9DOK.REVUE
16. 03. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue