Pornfluenceři bez předsudků

Vizuální stránce dokumentu dominuje „porn video player“ formát, který simuluje chování uživatelů pornostránek. Proč jste šli touhle cestou?

Pro své filmy vždy hledám ten správný formát. Nápad, že by byl celý film snímaný skrze něčí obrazovku, jsme dostali poměrně brzy a pomohl nám vypořádat se s objemem nasbíraného materiálu. Také nám dal možnost více se do filmu otisknout. Díky videopřehrávači jsme mohli skákat mezi jednotlivými segmenty, přetáčet dopředu i dozadu a zahrnout tak fenomén internetu v podobě, ve které se s ním běžně potkáváme. Naším hlavním cílem ale bylo nastavit diváctvu zrcadlo, v němž by vidělo svou vlastní roli ve světě pornoobsahu, či obecně internetu.

Na rozdíl od těch, kteří pornografii otevřeně kritizují, film Pornfluenceři předkládá smířlivější pohled. Jaký je váš osobní názor na pornografii? Změnil se během natáčení?

Pornografie je tu s námi pěkně dlouho a jsem si jistý, že nikdy zcela nezmizí. Je důležité mluvit o sexualitě otevřeně. Jen takový přístup má sílu věci měnit. Sex bohužel je stále z velké části o hrubé síle. Ta by měla být zpochybněna, abychom byli jako společnost schopni se přenést přes patriarchální uspořádání, ve kterém žijeme. Pornografie ale jen nastavuje zrcadlo společnosti – proto ji z ničeho neobviňuju. Neříkám ale, že by si takzvaný pornografický mainstream nezasloužil revoluci v oblasti etiky. Ta cesta ke změně začíná s každým uživatelem.

Jak jste protagonisty vašeho snímku našli?

Na Nica a Jamie jsem narazil na Pornhubu, když jsem dělal rešerše ke svému budoucímu projektu. Napsal jsem jim na Instagramu a tím to celé začalo. Tehdy patřili na Pornhubu k největším hvězdám. Po dlouhém vzájemném oťukávání přes chat jsme s nimi strávili dva intenzivní týdny na Kypru. 

Jaká byla mezi štábem a protagonisty atmosféra? Při sledování filmu jsem měl dojem, že se s vámi Nico a Jamie cítili uvolněně a poskytli vám tak dost hluboký vhled do svého světa. Hrálo roli i to, že jste s kameramanem stejně staří jako oni?

Když natáčíte dokumentární film, je důležité být k protagonistům absolutně otevřený. Určitě nám hodně pomohlo i to, že jsme stejná generace. Film by asi dopadl jinak, kdyby mi bylo padesát. Roli hrálo i to, že jsme byli s kameramanem Jakobem Sinselem jen dva. Pomohlo to odlehčit atmosféru na place a vybudovat vzájemnou důvěru.

I tak se ale protagonisté, když došlo na natáčení sexuálně explicitních scén, cítili nervózní. Jak jste zvládli situaci, kdy jste se dostali téměř do pozice pornoštábu?

O natáčení sexuální scény jsme se bavili hodně, i během naší úplně první konverzace. Snažili jsme se vytvořit co nejuvolněnější atmosféru a rozhodli jsme se, že celou scénu natočíme zpovzdálí. Když se nad tím zpětně zamyslím, měli jsme se o této scéně předem bavit ještě více. I když si myslím, že jsme ve finálním střihu dostatečně citliví a že jsme se scénou naložili tak opatrně, jak jsme mohli. Nikdy jsem se necítil jako člen pornoštábu, protože jsme stále byli primárně v roli dokumentaristů. Vzhledem k tomu, že celý projekt začal s cílem být co nejvíce sex pozitivní, bylo pro nás důležité destigmatizovat akt natáčení pornografie. A ukázat ho tak, jak ho vidí i naši protagonisté – jako součást jejich pracovních životů.

Jamie a Nico se na konci filmu stěhují do Prahy. Vnímají Prahu jako hlavní město pornoprůmyslu? 

Jsem s nimi v kontaktu spíš sporadicky před WhatsApp. Nedávno ale v Praze natočili vlog, ve kterém to rozebírali, a mám dojem, že to tak skutečně vnímají. 

Už viděli film? Co na něj říkali?

Těsně před premiérou jsem za nimi přicestoval do Prahy a pustili jsme si náš film v malém kině. Líbil se jim!