Podoby filmové fascinace

Kurátorka filmu a fotografie Národního muzea vypráví o třech ročnících Konference Fascinace, jež se koná při Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Konference Fascinace 2017

V roce 2015 Andrea Slováková v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava iniciovala a prosadila zcela novou debatní platformu věnovanou experimentálnímu filmu Konferenci Fascinace, která doplňuje již dlouhodobě uváděnou stejnojmennou experimentální projekční sekci také pod supervizí Andrey Slovákové. Jak je patrné z již tří realizovaných ročníků konference v letech 2015–2017, o tvorbu a produkci okrajových, experimentálních, alternativních filmových žánrů se vedle autorů, tvůrců, umělců aktivně zajímá celá řada dalších domácích i zahraničních distribučních, sběratelských, kurátorských či festivalových subjektů. Proč je důležité, podnětné a perspektivní se v praktické i teoretické rovině okrajovými žánry filmového média zabývat?

Dnešní svět je obecně zahlcen obrazovým smogem. Televize, internet, multimediální reklamy se staly lacinou obrazovou džunglí každodennosti. Experimentální film, podobně jako jiné filmové žánry, má schopnost reflektovat, atakovat, problematizovat stavy, jevy života a společnosti, a to jak z perspektivy minulosti, tak současnosti. Experimentální film má však ještě jednu zcela zásadní přidanou hodnotu. Svým specifickým uchopením obrazu zcela bourá jakékoliv zaběhnuté šablony, systémy. Vymyká se běžné filmové produkci. Těží z originality, vlastní hry s obrazem, barvou, zvukem, střihem a rytmem. Vždy byl a je iniciátorem, hledačem nových výrazových možností, kombinací a variací způsobů zacházení s ukazateli časoprostoru prostřednictvím nedefinovaného a nedefinovatelného referenčního rámce uchopení obrazu. Ve většině případů vychází tyto snímky z dílen výtvarníků, experimentátorů či multimediálních tvůrců. Vsázejí na svou vlastní vizi, přirozenost, fantazii s výtvarným i technickým pojetím. Experimentální filmy nejsou samoúčelným komentářem technických či historických praktik, ale reagují na signály lhostejnosti, burcují k interakci, vyrušují člověka z monotónních zajetých, uniformních vzorců každodennosti v sociálních a kulturních rovinách. Mnohdy se jedná o velmi originální pojetí pohyblivého obrazu a životnost snímku nelze nikdy odhadnout. Z tohoto hlediska, v perspektivách současné sociální a mediální akcelerace, mají tito tvůrci experimentálních filmů poměrně omezený prezentační i propagační prostor, obtížně hledají cestu k publiku. Vzpírají se totiž komerčním efektům a módním vlnám. O to cennější jsou příležitosti, které těmto žánrům nabízejí některé festivaly, distribuční společnosti, specializované archivy, muzea a galerie nebo nadační fondy. Je to právě experiment, který skrze emoční hru a vizuální katarzi umožňuje jít za hranice klasických filmových přístupů. Nové výrazové prvky a kombinace stylizací upozorňují na akutní potřebu neustále posilovat vizuální gramotnost, citlivost a schopnost rozlišovat balast a amatérismus od vytříbeného a věcného obrazového sdělení. A to není málo.

K autorskému dílu bezesporu náleží i odezva, podmíněná hledáním cesty k publiku. Konference Fascinace je jedinečnou příležitostí nahlédnout do zákulisního spektra možností uplatnění, využití, uchovávání i způsobů finanční podpory pro realizaci experimentálního filmu. První ročník Konference Fascinace v roce 2015 byl cíleně zaměřený na distribuční společnosti a jejich přístupy k experimentálnímu filmovému obrazu. Andrea Slováková zde poskytla české experimentální filmové scéně výjimečnou příležitost, když pozvala ředitele a zástupce významných mezinárodních distribučních společností zabývajících se experimentálním, alternativním filmem a představila jim ve svém kurátorském výběru současnou domácí experimentální tvorbu.

Konference Fascinace 2017: Andrea Slováková

V případě hostujících distribučních společností se většinou jedná o nezávislé, neziskové organizace, asociace, nadace otevřené filmovým umělcům. Spravují mediatéky, archivy, poskytují servis kurátorům a dramaturgům, stejně tak představují nové perspektivní platformy pro metodologické a teoretické uchopení studia pohyblivého obrazu ze strany teoretiků i praktiků experimentálního obrazu. Jak konference dokládá, z distribučních společností jsou ke spolupráci otevřeni například AV-ARKKI (Finsko), Canadian Filmmakers Distribution Centre a V-tape (Kanada), Collectif Jeune Cinéma nebo Light Cone (Francie), The Filmmakers Cooperative a The Electronic Arts Intermix EAI (New York), Eye Experimental (Nizozemí), LUX (Londýn) nebo Sixpack film (Rakousko). První ročník konference propojil vlastní prezentace jednotlivých zástupců distribučních společností s diskuzními bloky pro výměny zkušeností a přístupů zúčastněných distributorů. Závěrečná část pak umožnila to nejcennější – přímé, osobní setkání filmařů s distributory s možností prezentace vlastních autorských filmových počinů. 

Diskuzní rámec konference v roce 2016 a následně i v roce 2017 se od čistě distribuční profilace formátu prvního ročníku posunul do dialogu širšího spektra filmových profesionálů. Přizvaní hosté opět z řad distributorů,  nově Image Forum z Japonska a české zastoupení ze strany iNFINITY, spolu se společnostmi Light Cone, LUX, Canadian Filmmakers Distribution Centre a Sixpack film z předcházejícího ročníku, byli posíleni o zástupce významných muzeí a galerií Centre Pompidou (Francie), The Museum of Moderna RT – MoMA (USA), National Gallery of Iceland (Island) nebo Tate Modern (Velká Británie). Nechybělo zastoupení zahraničních festivalů jako Bergen IFF (Norsko), Northern Wave IFF (Island), Ann Arbor Film Festival (USA), Image Forum (Japonsko) či Light Cone (Francie). Srbsko prezentovaly nadace Stiftelsen 3,14; DKSG archive, Balkanima and Alternative Film / Video festivals a Akademski filmski centar. Sestavu doplnil ještě archiv ICA z Velké Británie. Různorodá skladba diskutujících výrazně oživila jednotlivé debaty. Z různých úhlů pohledu rozebírali témata na podporu experimentálního obrazu. Hlavní témata se věnovala zájmu o vyhledávání talentů a inspirativní různorodosti přístupů k experimentální filmové tvorbě ze strany festivalů, muzeí a galerií. Vzájemně konfrontovali vlastní potřeby, zájmy a představy možných realizací. Řešila se kvalitativní kritéria při výběru děl a podpora nového tvůrčího potenciálu, nabídky filmů pro prezentaci, formáty akcí a jejich četnost, vybavení, technické otázky ve vztahu k ukládání, ochraně, funkčnosti a přístupnosti archivů. Vstřícné tendence ze strany distributorů pomáhají významně chránit autorský vklad, ekonomické aspekty, stejně tak podporu a zájem o výzkum a publikační výstupy.

Konference Fascinace 2017

Všichni zúčastnění, tj. distributoři, pořadatelé festivalů, zástupci muzeí, galerií a archivů, společně otevírají diskuze a každý po svém řeší problematiku zázemí pro úzce profilovanou sekci experimentálního filmu. Konference Fascinace, pořádaná jako součást ji.hlavského festivalu, je cennou platformou jak pro autory, tak pro distributory, kurátory, dramaturgy i archiváře, kteří si vzájemně nechávají nahlédnout do spektra možností uchopení filmu a podávají této tvorbě nápomocnou ruku. Stejně tak je tato konference silným impulzem a výzvou k obecné podpoře těchto okrajových, nicméně důležitých forem filmového umění pro jejich neutuchající a nezměrný potenciál při hledání nových perspektiv vizuálního sdělení.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

6.20Hudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter Albrechtsen
6.20Odkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana Belešová
5.20Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr Kubica
5.20Muž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David Čeněk
4.20„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza Turzíková
3.20Politika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin Mišúr
2.20Není jeden feminismusZamyšlení nad dokumentaristkami inspirované knihou Barbory Baronové Ženy o ženách.Martin Šrajer
1.20Jak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila Boháčková
5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil

starší články

1.18DOK.REVUE
26. 02. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.