O vytváření Přetváření

Přetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945

Je nám potěšením, že máme příležitost říci několik slov o psaní své knihy Přetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945 (Remaking Reality: U.S. Documentary Culture after 1945).

U zrodu tohoto projektu stálo před několika lety naše přání poskytnout historicky zaměřený výklad kultury dokumentu v období od konce druhé světové války, který by obsáhl širokou škálu forem a médií dokumentární tvorby. Měli jsme dojem, že po roce 1945 dokumentaristé proměnili svoje řemeslo pod tlakem výjimečných okolností a že by se nám mohlo podařit lépe porozumět tomuto posunu přijetím širokého vymezení dokumentární tvorby, které by umožňovalo spatřit jednotlivá média jako navzájem se prostupující a vzájemně se obohacující. Také jsme chtěli znovu promyslet stávající teoretické modely dokumentárních forem a cílů. Obzvláště v kontextu Spojených států si teoretické reflexe dokumentární tvorby braly obvykle za vzor státem sponzorované dokumenty o naplňování programu Nového údělu (New Deal) a o velké hospodářské krizi. Díky historicky poučenému přístupu, který jde napříč hranicemi jednotlivých médií, jsme chtěli nastolit následující otázku: jak se promění naše představa dokumentu jakožto trvalého, stále jednoho a téhož projektu, který bez přerušení trvá dodnes, jestliže se zaměříme na přehodnocení jeho dřívějších dějin? 

Od samého počátku, a to zcela záměrně, byla práce na této knize ryze kolektivním projektem. Jako spolueditoři jsme spolupracovali velmi úzce, setkávali jsme se velmi často jak přes Skype, tak i osobně, když jsme při přípravě knihy dospěli na zásadní křižovatky a těšila nás intelektuální souhra, která mezi námi vznikla. Takto ambiciózní projekt si vyžadoval skrz naskrz kolektivní přístup, a to nikoli pouze mezi námi editory, kteří působíme na různých univerzitách v různých koncích světa a specializujeme se na odlišné tradice dokumentární tvorby, ale i mezi jednotlivými přispěvateli, jejichž odbornost vychází z různých vědních oborů. Naši přispěvatelé – Michael Cohen, Grace Hale, Matthew Frye Jacobson, Jonathan Kahana, Leigh Raiford, Rebecca Schreiber, Noah Tsika, Laura Wexler a Daniel Worden – vnesli do projektu vysokou odbornost napříč širokou škálou oborů a přiostřili naše uvažování o tom, jak charakterizovat dokument po roce 1945. Příspěvky v naší knize se věnují zvukovým nahrávkám, textové žurnalistice, kresbě, fotografii, filmu, videu a současné experimentální tvorbě; dohromady pak nabízejí komplexní interdisciplinární portrét dokumentárního sdělení.


Společně tvrdíme, že u amerických dokumentaristů lze po konci druhé světové války zaznamenat důsledné znovupromyšlení zavedených postupů dokumentární tvorby a dějin tohoto žánru. Reagovali na bouřlivou proměnu, kterou s sebou poválečné období přineslo: věk atomové hrozby, hnutí za lidská práva, válku ve Vietnamu, nástup hnutí na ochranu přírody, imigraci a uprchlické krize, studentský aktivismus, globalizaci práce, zhroucení finančních trhů v roce 2008, zhrublost naší vlastní přítomnosti a její další hrozby. V těchto kontextech tvůrci dokumentárních děl nově promýšleli a promýšlejí dokumentární práci coby nástroj boje za spravedlnost. Energie aktivismu, která se po roce 1945 rozlévá po celém poli dokumentární tvorby, podněcuje dokumentaristy k tomu, aby se nespokojili s pouhým zachycováním skutečnosti, ale aby navíc přiměli obecenstva svých děl k tomu, aby i tito lidé přijali svůj podíl na přetváření skutečnosti.

Přispěvatelé do naší knihy formovali její koncepci na té nejzákladnější rovině. Například pojem „participatorní dokument”, který razí Grace Hale, nám krásně osvětlil, jak ruku v ruce s dokumentární tvorbou postupovala v šedesátých letech kolektivní politická akce. Anebo úvahy Jonathana Kahany a Noaha Tsiky o „uchu” dokumentárního filmu zdůraznily výraznou intermodalitu poválečné dokumentární tvorby; a definice takzvaného „spekulativního dokumentu” nám pomohla jasněji si uvědomit způsoby, jakými se dokumentární formy po roce 1945 vypořádávaly s konvencemi realistického znázornění až překročily jejich hranice. Stejně tak i pronikavý doslov Matthewa Frye Jacobsona pomáhá uvědomit si skutečnost, že dokumentární tvorba není pouze uměleckou praxí, ale také teorií poznání a pedagogickou praxí. Rovněž i všichni ostatní přispěvatelé předkládají významné pojmy, myšlenky a tvrzení, které podepírají celou knihu. Díky rezonanci jednotlivých kapitol mezi sebou navzájem se celá kniha, a o tom jsme přesvědčeni, stává něčím více než jen sumou svých částí. Na závěr doufáme, že se nám podařilo vyznačit nejen nové směry studia kultur dokumentu a zkoumání dokumentární praxe, ale i představit nové metody jejich naplňování. A byli bychom rádi, kdyby bezprostředním dopadem naší knihy byl dialog o dokumentu, který má počátek v knize samotné a který vyvolá trvalou debatu s jejími čtenáři, včetně těch, které kolem sebe soustřeďuje dok.revue.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová

starší články

2.18DOK.REVUE
25. 06. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film