O stavu veřejnoprávních médií na pozadí filmu Přeladění
Kde končí absurdní fraška a začíná systémová destrukce nezávislé žurnalistiky? Dokument Přeladění zprostředkovává vhled do ovládnutí slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu. Jak ale ukázala pofilmová debata na 30. ročníku MFDF Ji.hlava, slovenská zkušenost už není jen varováním zpoza hranic. Snímek zrcadlí českou realitu, ve které se pod tlakem politických zájmů právě nyní rozhoduje o svobodě českých médií veřejné služby.
Když dokumentaristka Sára Prokopová vstoupila s kamerou do útrob slovenské veřejnoprávní instituce, zvolila formu tiché observace. Sleduje několik novinářů z RTVS (nyní STVR), kteří se snaží zamezit politickému ovládnutí médií veřejné služby. Entuziasmus novinářů a novinářek střídá bezmoc a vše končí nucenými výpověďmi. „Chtěla jsem ukázat důležitost činů jednotlivců, kteří se rozhodli bojovat proti nadvládě s rizikem, že přijdou o zaměstnání, nebo jim budou zasahovat do jejich práce,“ uvedla Prokopová pro deník SME.
Hlasy z jihlavské debaty
Tušení, že dokument nese řadu varovných paralel se situací v jiných středoevropských zemích, se potvrdilo, jakmile se po projekci v Jihlavě rozsvítila světla. Debatní panel propojil pohled tvůrců, institucí a evropského práva. Vedle režisérky Sáry Prokopové usedl Milan Friedrich z České televize, spoluautorka nového Evropského aktu o svobodě médií (EMFA) Věra Jourová a za Český rozhlas Ondřej Nováček.
Friedrich upozornil na zásadní historický precedens a paradox v argumentaci současných vládních garnitur. Reflektoval nedávnou minulost, kdy nová polská vláda začala reformovat svá veřejnoprávní média. „První zemí, kde se zrušila veřejnoprávní média, bylo Polsko. Vysílala jenom o jedné straně a ne o opozici, to se vítalo pozitivně, protože chtěli tu pluralitu. Fico to pak použil jako příklad, kterému celá Evropa tleskala, a pak to celé zvoral. Je to strašný paradox,“ popsal zneužití situace slovenským premiérem.
Zároveň však Friedrich s odkazem na slovenské novináře poznamenal, že „vidí spoustu naděje v tom, že i malá skupinka lidí může být statečná.“ Pro obranu nezávislosti u nás je podle něj klíčové zachovat stávající model financování. „Vztah mezi člověkem a institucí, kde není politika, je důležitý.“ Dodal, že naší další pojistkou je částečně i Senát, který volí šest členů Rady, a fakt, že by politici neměli mít možnost jen tak „škrtnout tolik peněz a propustit 700 lidí“.
Srovnáváme nesrovnatelné
Česká vláda premiéra Andreje Babiše nicméně přesně o takový škrt nyní usiluje. Na podzim koalice silově protlačila zákon, který ruší poplatky a odkazuje média na státní dotace, což v praxi znamená rozpočtový propad o téměř 1,4 miliardy korun. Vláda argumentuje tím, že je to moderní způsob financování, a poukazuje na 15 zemí EU, které média platí ze státního rozpočtu či daní.
Do tohoto narativu ostře vstoupila Věra Jourová. Ta vnímá slovenský film jako „užitečnou lekci“ a varuje, že „potřebujeme od politiků co nejdále postavená veřejnoprávní média“. Základní pravidlo nového evropského nařízení shrnula pregnantně: „EMFA rovná se ruce pryč od médií, předvídatelnost, udržitelnost a přiměřenost, transparentnost, spravedlnost a pokrytí digitálního vysílání.“
Vládní argumentaci severskými modely Jourová striktně odmítla. „Je v rozporu se způsobem přijetí toho nového zákona, nedává žádnou předvídatelnost. V Dánsku a Norsku mají základní pojistky proti politickému vlivu, rada není schvalovaná politiky. Je to zrada, chybí tam pojistky. Pojďme vnímat kontext, srovnáváme nesrovnatelné.“
Vrací nás to více než dvacet let zpátky
Realitu instituce pod tlakem přiblížil Ondřej Nováček. Potvrdil obavy Jourové s tím, že Česko momentálně nejde cestou Norska. Víc se to podobá Slovensku. Média veřejné služby jsou sice pod tlakem v celé Evropě, u nás jsou však stále nejdůvěryhodnějšími vysílateli v zemi s důvěrou přesahující 50 %.
Změna modelu financování podle Nováčka znamená absolutní paralýzu, protože každý rok se bude moct změnit rozpočet a neexistuje žádná komise na posuzování nákladů médií. Skokové snížení příjmů a odtržení od inflace je pro fungování fatální. „Být nezávislý a nemít na to peníze je těžké, vrací nás to více než 20 let zpátky. Průměrný plat se zvýšil o více než 50 procent, permanentně byli donuceni šetřit. Které ministerstvo hospodaří s tak starým rozpočtem? Žádné. Pokud nevíte, co budete dělat příští rok, tak nemůžete slíbit složitější věci nebo sportovní přenosová práva,“ doplnil Nováček.
Odpovědí na tuto krizi, o níž snímek Přeladění varoval skrze slovenský příklad, byla v Česku masivní vlna odporu. Dne 3. listopadu 2026 proběhla v České televizi a Českém rozhlase výstražná stávka podpořená celostátními demonstracemi. A jak ukázala jihlavská debata, snaha tvářit se, že pouhé překlopení financování do státního rozpočtu je technickou modernizací, naráží na tvrdou realitu. Ve skutečnosti totiž nejde o inovaci, ale o demontáž. Pokud na ni přistoupíme, riskujeme, že za pár let už nebudeme v kinech sledovat varovné filmy o slovenských sousedech, ale tragické dokumenty o nás samotných.


