DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Nové trendy tchajwanského dokumentuThis Shore: A Family Story. Foto Visions du Réel

média a dokument 2.0

Nové trendy tchajwanského dokumentu

31. 5. 2021 / AUTOR: Sara Simić

Nedávno skončený švýcarský festival Visions du Réel představil průřez tím nejzajímavějším ze současného tchajwanského dokumentu. Sedm vybraných děl od tradičního dokumentu přes animaci po experimenty reprezentuje různorodost aktuální východoasijské produkce. Jaká nabízí témata?

Nyonský festival dokumentárních filmů Visions du Réel se letos spojil s různými nezávislými mezinárodními společnostmi (zmínit můžeme například ChileDoc, DOK Leipzig nebo National Film Centre of Latvia) a věnoval letošní program méně známým dílům národních kinematografií, čímž přinesl širší pohled na dokumentární tvorbu současnosti.

Přehlídka tentokrát divákům nabídla ve spolupráci s centrem Taiwan Docs také pozoruhodný výběr nejnovějších tchajwanských dokumentárních snímků. Volba sedmi filmů neopomenula rozmanitost témat a stylů ani bohatost dokumentární scény této země. Diváci měli možnost zhlédnout vše od animace po experimentální tvorbu a intimní portréty různých členů společnosti, a získali tak reprezentativní pohled na velmi působivou východoasijskou kinematografii.

Těm, na něž historie zapomněla, zbývá krajina

Snímek This Shore: A Family Story nás provede krajinou Tchaj-wanu i Spojených států na cestě za ztracenými a zapomenutými příběhy, jež vyprávějí o nucené emigraci režisérovy rodiny. C’an Wu ve svém filmu pečlivě odlišuje vyprávěcí a historické souvislosti a promyšleně jej natočil na digitální i 16mm kameru. Jeho rozhodnutí použít dvě stylisticky rozdílné kamery odráží zamýšlený umělecký způsob konceptualizace vztahu mezi individuální a kolektivní pamětí a jejich rolí.

Tento experimentální dokument začíná záběrem na fiktivní postavu oblečenou do tradičního domorodého tchajwanského oděvu, jež bloumá úchvatnou horskou krajinou středního Tchaj-wanu. Působivé alegorické zobrazení lidové tradice, jež nás seznámí s jedinečnou historií režisérovy rodiny, zároveň představuje jeho snahu o důmyslnou stylistickou mozaiku a vydařené experimentování s uměleckými žánry.

<b><i>I´m here</i></b>. Foto Visions du Réel

Filmová postava mluví přímo do kamery a současně otevírá starou dřevěnou krabičku. C’an Wu tak začíná vyprávět svůj příběh a provádí nás historií své rodiny, jež je zároveň odrazem dějin Tchaj-wanu během studené války a masové migrace do Spojených států. C’an Wu se s námi podělí o úžasnou rodinnou historku o tom, jak se našel obraz jeho babičky v malé čínské restauraci ve Spojených státech, čímž zároveň otevírá dialog o podstatně novém tématu historie východoasijské migrace do USA a jejich spojitosti s osudy jednotlivců po celém světě. Zmíněný detail z rodinné historie je kritickým momentem tohoto filmu a otevírá mnoho závažných historických témat, mezi něž patří například čínsko-americké vztahy či dlouhodobá nejednoznačná pozice Tchaj-wanu v globální geopolitické oblasti. Metafora hledání a nacházení kořenů daleko od domova a zároveň dlouho po opuštění rodné země napomáhá autorovi nalézt styl a filmový jazyk, jež vedou k rozluštění původu režisérovy rodiny a taktéž přispívají k pochopení ještě významnějšího příběhu východoasijské migrace do Spojených států v období Studené války.

Dokument I’m here režiséra Jao-Tung Wua zobrazuje jiné období a je natočen v klasičtějším a přímočařejším stylu. Vypráví poměrně neznámý příběh tchajwanské kulturní scény, přesněji řečeno pojednává o malé místní divadelní společnosti, která vznikla na samém konci období stanného práva, jež na Tchaj-wanu trvalo až do roku 1987. Bylo to násilné, represivní a nacionalistické období, během něhož uvěznili tchajwanští vládní činitelé mnoho občanů a jež uvrhlo kulturní a uměleckou scénu této země na téměř 40 let pod přísný dohled vlády. Dvě hlavní postavy tohoto filmu se zapojily do alternativního, protivládního hnutí, které se stalo symbolickou předzvěstí nového, demokratického období tchajwanských dějin. Tyto dva bývalé protagonisty posledního průlomového hnutí ve filmu sledujeme při jejich procházce po pobřeží. Dívají se na otevřené moře a přemýšlejí o své úloze při utváření současné tchajwanské kulturní a politické scény.

Animace a instalace jako dokumentární forma

Podmanivý a poutavý animovaný dokument Master Sheng Yen režiséra Čao-Wej Čanga vypráví příběh stejnojmenného muže, jenž se svou společenskou i duchovní angažovaností, trvající přes čtyřicet let, výrazně zapsal do dějin Číny, Tchaj-wanu, Japonska a dokonce i Spojených států. Čang sestavil pečlivý a hloubavý portrét tohoto významného člověka pomocí rozhovorů s několika učenci, jeho žáky, následovníky i přáteli ze všech koutů světa. Jeho příběh se nám odkrývá skrze komentář dotazovaných ve voice overu, zatímco na plátně sledujeme jeho dětství, cesty i setkání s nejrůznějšími lidmi ve všech koutech světa formou jemné animace, jež oplývá pastelovými tóny a klidem. Dá se říci, že právě tato vyrovnanost, patrná ve střihu, rozhovorech i animaci, představuje stylistický způsob, díky němuž lze vyzdvihnout životní cestu meditace a duchovního zrání tohoto mistra. Tento animovaný dokument se skládá z několika kapitol, přičemž každá zobrazuje deset let mistrova života, které ve výsledku tvoří ucelenou jednotu. Spojením animace, tradičního rozhovoru, archivních záznamů i záběrů měst, ve kterých Šeng Jen žil, se Čao-Wej Čangovi podařilo divákům přinést naplňující, originální a poučný filmový zážitek, jenž zároveň vrhá nové světlo na tuto významnou veřejnou osobu a její působení ve východní Asii i Spojených státech.

<b><i>Mori</i></b>. Foto Visions du Réel

Snímek Mori umělkyně Jou-Sin Suové je experimentálním dokumentem, který nahlíží na krajinu skrze různé rituály a japonské lidové tradice. Slovo „mori“ se v japonštině vyslovuje vždy stejně, ale má velmi rozdílné významy – může znamenat „les“, „chránit“ nebo „duše“. Tato skutečnost předznamenala tři kapitoly filmu – Jou-Sin Suová ukazuje divákovi nejrůznější krajiny a jejich vzájemný vztah k různým kulturním aspektům a zamýšlí se tak nad tím, jakým způsobem je krajina v průběhu dějin tvořena a jak ji ovládají společnost a kultura. Musíme zmínit, že japonská krajina je v tchajwanské obrazotvornosti přítomna už poměrně dlouhou dobu, přesněji řečeno již od japonské okupace Tchaj-wanu na konci 19. století. Chceme-li pochopit dílo Jou-Sin Suové, musíme nejdříve pochopit dějinný aspekt samotné krajiny. Dokážeme-li na krajinu nahlížet jako na neustále se měnící entitu, pamatovat na její historický rozměr a zamýšlet se nad jejím dějinným a politickým vlivem, otevře se nám široká škála možných interpretací.

Umění vykreslit postavy

Režisér Ce-Jou Lin zvolil pro svůj snímek The Old Men’s Party tradiční observační styl a vytvořil půvabný a upřímný krátký dokument o obyčejných Tchajwancích a jejich pravidelné každodenní rutině. Film se soustředí především na několik málo starších mužů, kteří žijí v jednom nepojmenovaném městě a jejichž každodenní život sestává především z povídání s přáteli a sousedy, doprovázeného poklidnou konzumací jídla a pití z místního obchodu. Tento specifický „život na odpočinku“ je vykreslen jako něco, co se na ulicích Tchaj-wanu děje dnes a denně, a v podstatě utváří městskou krajinu v hustě osídlených městech. Hlavní postavou Linova filmu je legendární Cao, jehož stoleček stojí na ulici před jeho domem již celých 30 let. Město kolem něj se neustále mění, přicházejí noví lidé a ti staří pomalu odcházejí. Jen Cao zůstává, jakoby zamrzlý v čase, a sleduje, jak mizí sláva a lesk jeho čtvrti. Cao a jeho přátelé stojí tváří v tvář neustále se měnícímu společenskému klimatu. Nechtějí upadnout v zapomnění a touží zůstat součástí společnosti, byť je jiná než dřív.

<b><i>This Shore: A Family Story</i></b>. Foto Visions du Réel

Snímek The Bad Man režiséra Jung-Čao Leeho přináší daleko krutější a také sociopoliticky komplexnější portrét. Tento film vypráví příběh divokého mladíka z Myanmaru, jehož apatické řeči o zabíjení vrhají nové světlo na vojenský životní styl, jejž nedobrovolně vedou všichni chlapci a mladí muži v této zemi. Mnoho mladých mužů se muselo po službě v armádě potýkat s obtížemi a nepředstavitelnými útrapami. Naproti tomu nabyly za poslední roky na síle mechanismy násilného chování a agresivního machismu, a to především následkem neustálého politického napětí v asijské oblasti. Leeův film je nesmírně intimní a nenajdeme v něm ani špetku nečestnosti. Je to dílo s hlubokým smyslem pro společenskou spravedlnost a mezilidské pochopení, jež dokázalo mezinárodnímu publiku výmluvně zpřístupnit téma toxického machismu, válečných traumat a neustále přítomného násilí.

Ať už se tyto nedávno natočené dokumentární filmy soustředí na složitost současné tchajwanské identity, či na vykreslení každodenního života obyvatel této země, všechny zobrazují morální, politickou i historickou různorodost tchajwanské identity. Jde skutečně o nápaditý výběr klasického dokumentu, animace i specifických experimentálních přístupů, díky němuž nám jejich režiséři nabídli pohled na širokou škálu prožívané reality současného Tchaj-wanu.

---

Překlad Petra Ocelková.

 

Text vznikl ve spolupráci s časopisem Modern Times Review v rámci workshopu Média a dokument 2.0, který byl podpořen z Fondů EHP a Norska 2014–2021.