Na cestě do pulzujícího neznáma

Masterclass Godfreye Reggia z 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava


Držitel ji.hlavské Ceny za přínos světové kinematografii z roku 2014 Godfrey Reggio na 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se ve své masterclass snažil podnítit přítomné k zamyšlení nad nejnepochopenějším a nejzávažnějším tématem posledních pěti tisíciletí – nad soužitím s technologií. Technologie není naším pomocníkem, my technologií žijeme. Stala se tak samozřejmou věcí, jako je vzduch, který dýcháme. Již si její přítomnost ani neuvědomujeme. Ač vidomí, nevidíme její očividnou všudypřítomnost. Na své cestě do pulzujícího neznáma ukázal, jak lidská řeč ovlivňuje náš pohled na svět, jak řeč ztratila schopnost jej výstižně popsat a jak se skrze optiku nekonvenčního snímku můžeme pokusit nahlédnout do tohoto nepostižitelného tématu. Středobodem je příběh beze slov. Nevnímáme ho poslechem. Spíše pohledem. Formou této skladby je v syntaxi zornice filmová báseň.

Autor letošní festivalové znělky a rodák z New Orleans za dobu více než třicetiletého působení na poli dokumentárního filmu nenatočil velké množství snímků – čtyři celovečerní tituly mu však stihly bohatě zajistit celosvětovou proslulost. Jedná se především o tzv. qatsi trilogii, složenou ze snímků Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi a Powaqqatsi. Za nevyslovitelnými názvy, pocházejícími z jazyka indiánského kmene Hopi, se však ukrývá svébytný, průzračný dokumentaristický styl, který pro svou realizační náročnost nemá mnoho napodobitelů. Reggiovy audiovizuální eseje se zaobírají dopadem moderního světa na životní prostředí a jejich síla spočívá především ve spojení úchvatných obrazů s kongeniální hudbou minimalistického skladatele Philipa Glasse. Koyaanisqatsi znamená v jazyce Hopi „život v nerovnováze“. Střet urbanismu se třetím světem či tradicemi přírodních národů vyvstává v Reggiových filmech beze slov, pouze z napětí jednotlivých obrazů, zvuků a hudby.




4.15DOK.REVUE
19. 10. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue