Na cestě do pulzujícího neznáma

Masterclass Godfreye Reggia z 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava


Držitel ji.hlavské Ceny za přínos světové kinematografii z roku 2014 Godfrey Reggio na 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se ve své masterclass snažil podnítit přítomné k zamyšlení nad nejnepochopenějším a nejzávažnějším tématem posledních pěti tisíciletí – nad soužitím s technologií. Technologie není naším pomocníkem, my technologií žijeme. Stala se tak samozřejmou věcí, jako je vzduch, který dýcháme. Již si její přítomnost ani neuvědomujeme. Ač vidomí, nevidíme její očividnou všudypřítomnost. Na své cestě do pulzujícího neznáma ukázal, jak lidská řeč ovlivňuje náš pohled na svět, jak řeč ztratila schopnost jej výstižně popsat a jak se skrze optiku nekonvenčního snímku můžeme pokusit nahlédnout do tohoto nepostižitelného tématu. Středobodem je příběh beze slov. Nevnímáme ho poslechem. Spíše pohledem. Formou této skladby je v syntaxi zornice filmová báseň.

Autor letošní festivalové znělky a rodák z New Orleans za dobu více než třicetiletého působení na poli dokumentárního filmu nenatočil velké množství snímků – čtyři celovečerní tituly mu však stihly bohatě zajistit celosvětovou proslulost. Jedná se především o tzv. qatsi trilogii, složenou ze snímků Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi a Powaqqatsi. Za nevyslovitelnými názvy, pocházejícími z jazyka indiánského kmene Hopi, se však ukrývá svébytný, průzračný dokumentaristický styl, který pro svou realizační náročnost nemá mnoho napodobitelů. Reggiovy audiovizuální eseje se zaobírají dopadem moderního světa na životní prostředí a jejich síla spočívá především ve spojení úchvatných obrazů s kongeniální hudbou minimalistického skladatele Philipa Glasse. Koyaanisqatsi znamená v jazyce Hopi „život v nerovnováze“. Střet urbanismu se třetím světem či tradicemi přírodních národů vyvstává v Reggiových filmech beze slov, pouze z napětí jednotlivých obrazů, zvuků a hudby.




4.15DOK.REVUE
19. 10. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.