Manželství

Jak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?

Z filmu Manželství. Foto AČFK

Můj nový dokument se jmenuje Manželství. Ale mám pocit, že každý proces realizace celovečerního dokumentu představuje takové „manželství“. Je to závazek na několik let, na který myslíte dennodenně, obětujete mu obrovské množství času, v noci kvůli němu nespíte, a stejně nemáte jistotu, jak to vlastně celé dopadne, neboť ne všechno má člověk ve své režii… Dokonale to platí o dokumentárním filmu Manželství, který spolurežíroval Asad Faruqi. Jen to bylo možná v něčem ještě dobrodružnější než u jiných projektů.

Na počátku vzniku námětu k filmu sehrálo důležitou roli moje setkání s českou spisovatelkou Ivou Pekárkovou. Na jaře 2017 mi vyprávěla téměř neuvěřitelný příběh o česko-pákistánském manželství, které se zrodilo ze známosti po internetu. Dvojice několik let usilovala o možnost žít společně v Čechách, avšak z hlediska našich úřadů se jednalo o jasný účelový sňatek s cílem dostat cizince z Asie do Evropy, takže žádosti Zdenky a Tabiše byly opakovaně zamítány. Copak je možné, aby se o třináct let mladší Pákistánec mohl doopravdy zamilovat do české vozíčkářky?

Poté, co jsem se osobně seznámila se Zdenkou v Aši, mi bylo jasné, že její silná osobnost a spontaneita jsou ideálními předpoklady pro to, aby se stala hrdinkou dokumentárního filmu. Složitější to však bylo s jejím manželem Tabišem. Po Skypu, kde jsem se s ním potkala, se sice jevil velmi sympaticky, ale měla jsem k němu značně omezený přístup. Pro realizaci filmu bylo nutné vypravit se za ním do Pákistánu, což pro mě bylo na počátku vývoje projektu téměř nemožné.

V červnu 2017 jsem se však účastnila filmového festivalu Sheffield Doc Fest v Anglii, kde jsem se (jistě ne náhodou) na jedné z festivalových recepcí seznámila s pákistánským kameramanem a dokumentaristou Asadem Faruqim. Příběh Zdenky a Tabiše ho velmi zaujal a domluvili jsme se, že na projektu budeme spolupracovat. U Asada, který již několik let žije v New Yorku, rezonoval námět filmu s osobní zkušeností, protože jako imigrant se v USA často potýkal s obdobnými zkušenostmi. Dobře věděl, jakou překážkou může být pákistánský pas, a dokázal se vžít do situace, jíž čelil náš protagonista Tabiš. Navíc sám vyrostl v Karáčí a měl řadu zkušeností s natáčením v Pákistánu. Zvláštní shody náhod, ke kterým pak v následujících měsících došlo, nás posléze s Asadem utvrdily v tom, že jsme zřejmě pro realizaci tohoto dokumentu ten „povolaný“ tým...

Z filmu Manželství. Foto AČFK
 

Byli jsme teprve v procesu hledání financí na natáčení, když se zrovna Zdenka a Tabiš připravovali na cestu na Srí Lanku, kde se každoročně scházeli na tři týdny společné dovolené. Zbytek roku pak žili každý ve své zemi a byli odkázáni pouze na komunikaci po internetu. Zatímco pro Tabiše byla Srí Lanka z hlediska víza dostupnou destinací, pro Zdenku znamenala velmi náročnou cestu, během které se jako vozíčkářka musela sama trmácet přes půl světa, aby se mohla vidět se svým právoplatným manželem. Těžce jsem nesla, že jsme neměli dostatečné finance natočit tento důležitý moment v jejich životě, když vtom mi Asad oznámil, že jede nečekaně jako kameraman natáčet nějaký klip právě na Srí Lanku. Ze 195 zemí světa, kam mohl být vyslán, jel pracovat právě na ostrov, kam mířili i Zdenka a Tabiš. A lokace, kde probíhalo natáčení klipu, byla dokonce nedaleko od jejich hotelu! Netřeba asi dodávat, že se jednalo o identický termín. Tak se nám naskytla unikátní možnost natáčet poprvé s oběma našimi protagonisty.

Se Zdenkou a Tabišem jsme se postupně velmi sblížili a jejich příběh jsme sledovali až do roku 2020. V praxi to fungovalo tak, že zatímco já s českým štábem jsme natáčeli v Čechách, můj kolega Asad natáčel většinu situací s Tabišem v Pákistánu a také na Srí Lance. Podařilo se nám zorganizovat i tzv. paralelní natáčení, během kterého jsme točili současně se Zdenkou v Čechách a s Tabišem v Pákistánu, abychom autenticky zachytili, jak prožívají své manželství po internetu. V praxi to bylo mnohdy poměrně náročné, protože jsme komunikovali a plánovali v rozmezí tří kontinentů a tří odlišných časových pásem. Skutečnost, že jsme byli při spolupráci odkázáni výhradně na telefon a internet, způsobila i několik nedorozumění, někdy značně komických.

Největší výzvou však bylo, že nikdo z nás netušil, jak se bude případ Zdenky a Tabiše vyvíjet. Bylo tedy velmi těžké předvídat, kdy a jak náš film skončí. Velmi jsem si přála zachytit zejména přechod vztahu z jeho zvláštní online formy do reality společné domácnosti, kde nelze řešit případné problémy vypnutím monitoru počítače. Ač jsem vždy doufala ve šťastný konec, nedokázala jsem si moc představit, jak se Pákistánec z patnáctimilionového města dokáže aklimatizovat na českém maloměstě.

Myslím, že naše trpělivost, a především trpělivost našich protagonistů se nakonec vyplatily. A pokud film Manželství někoho dojme, rozesměje či donutí, aby se alespoň trochu zamyslel nad vlastními předsudky, pak naše společná práce na filmu a moje čtyřleté „manželství“ s tímto projektem mělo smysl.

---

Manželství
74 min, ČR / USA
režie: Kateřina Hager a Asad Faruqi
produkční společnost: Bohemian Productions
koproducenti: Česká televize, Circus Lion Pictures
s podporou Státního fondu kinematografie a programu EU Kreativní Evropa MEDIA
distribuce v ČR: AČFK
světová premiéra: HOT DOCS
česká premiéra: festival Jeden svět





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.21Jak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera Lacková
2.21Globální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta Kovářová
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer

starší články

.DOK.REVUE
19. 04. 2021


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková