Man Ray: Filmy odpoutané od pravidel

David Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.

Z filmu Juliet

Jaké Man Rayovy filmy v Ji.hlavě uvidíme? Půjde o ty nově objevené v pozůstalosti jeho přítelkyně Ady Fidelin?
Jde o deset krátkých filmů v délce od několika vteřin do deseti jedenácti minut. Jsou to vesměs soukromé, pracovní nebo nepoužité záběry, u některých je navíc sporné autorství. Nicméně je berme jako unikátní svědectví umělecké avantgardy, především dadaistů a surrealistů v Paříži 20. a 30. let minulého století. Snímky pocházejí z pozůstalostí umělcových dědiců, což jsou Alfred, Gregory, Erik a Joseph Brownerovi, nadace Man Ray Trust. Některé jsou ze sbírek Muzea moderního umění v New Yorku, kam je daroval pan Lucien Treillard – příležitostný sekretář Mana Raye, který našel několik filmových kotoučů v pozůstalosti Ady Fidelinové, Man Rayovy družky. Nebudu ty filmy zde jmenovat, jednodušší je říct, že v bloku Průhledná bytost: Man Ray neuvidíme umělcovy nejznámější filmy Emak Bakia, Mořská hvězdice a Záhady zámku Kostka a jeho film Návrat k rozumu je součástí jiné letošní festivalové sekce Fascinace: Erotika. 

Kdy byly tyto neznámé Man Rayovy filmy objeveny a jak jste se jako kurátor letošní přehlídky k těmto filmům dostal?
Neznám detailně historii jednotlivých objevů těchto filmů, ale začalo se o nich mluvit po roce 1985, kdy byly promítnuty v rámci fotografické výstavy Mana Raye, a od té doby se postupně objevovaly zprávy o jejich restaurování, až byly definitivně zpřístupněny po digitalizování v Centre Georges Pompidou, což bylo někdy kolem roku 2007, kdy jsem je tam viděl také já.
 

Z filmu Ady
 

Překvapily vás jako znalce francouzské kinematografie a historika něčím tyto nově objevené filmy? Prozrazuje v nich Man Ray o sobě něco nového?
Nemyslím si, že by tyto snímky byly nějak šokujícím objevem nebo přinášely radikálně odlišný pohled na jeho tvorbu. Nezapomeňme, že filmy obecně jsou pouze malou částí jeho originálního díla. Zajímavé jsou jako rozšíření znalostí o umělcově hledání, přístupu k filmovému materiálu a jako drobný voyeuristický vhled do jeho soukromí.

Čím je podle vás Man Rayova filmová tvorba jedinečná v kontextu tehdejší kinematografie?
Fotograf Man Ray filmuje předměty bez souvislosti, aby dosáhl rychlých, ale zároveň nejasných výsledků. Je postupně součástí dvou neopominutelných uměleckých skupin – dadaistů a surrealistů. Tvoří v době, kde se milovníci filmu a amatéři stali dvěma základními pilíři avantgardy, jde o dobu po roce 1923. Zároveň je tato skupina umělců velmi různorodá a má více méně jediný společný cíl – najít jiné než dosud běžné formy kinematografie, a tak neexistuje jedna, ale deset různých avantgard, protože téměř každý včetně těch zapomenutých hledačů mohl přijít s něčím novým. Výjimečnost Man Raye spočívá také v tom, že film je pro něj pouze jedním z prostředků, který mu umožňuje tvořit, a který navíc velmi rychle opouští. Proto jsou možná jeho filmy tak svobodomyslné a odpoutané od jakýchkoliv pravidel.
 

Z filmu Ateliér Val-de-Grâce





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda
F3.19Dostat Trumpa z Bílého domu je pro záchranu klimatu klíčovéRozhovor s Billem McKibbenemJakub Patočka

starší články

F3.19DOK.REVUE
27. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film