Man Ray: Filmy odpoutané od pravidel

David Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.

Z filmu Juliet

Jaké Man Rayovy filmy v Ji.hlavě uvidíme? Půjde o ty nově objevené v pozůstalosti jeho přítelkyně Ady Fidelin?
Jde o deset krátkých filmů v délce od několika vteřin do deseti jedenácti minut. Jsou to vesměs soukromé, pracovní nebo nepoužité záběry, u některých je navíc sporné autorství. Nicméně je berme jako unikátní svědectví umělecké avantgardy, především dadaistů a surrealistů v Paříži 20. a 30. let minulého století. Snímky pocházejí z pozůstalostí umělcových dědiců, což jsou Alfred, Gregory, Erik a Joseph Brownerovi, nadace Man Ray Trust. Některé jsou ze sbírek Muzea moderního umění v New Yorku, kam je daroval pan Lucien Treillard – příležitostný sekretář Mana Raye, který našel několik filmových kotoučů v pozůstalosti Ady Fidelinové, Man Rayovy družky. Nebudu ty filmy zde jmenovat, jednodušší je říct, že v bloku Průhledná bytost: Man Ray neuvidíme umělcovy nejznámější filmy Emak Bakia, Mořská hvězdice a Záhady zámku Kostka a jeho film Návrat k rozumu je součástí jiné letošní festivalové sekce Fascinace: Erotika. 

Kdy byly tyto neznámé Man Rayovy filmy objeveny a jak jste se jako kurátor letošní přehlídky k těmto filmům dostal?
Neznám detailně historii jednotlivých objevů těchto filmů, ale začalo se o nich mluvit po roce 1985, kdy byly promítnuty v rámci fotografické výstavy Mana Raye, a od té doby se postupně objevovaly zprávy o jejich restaurování, až byly definitivně zpřístupněny po digitalizování v Centre Georges Pompidou, což bylo někdy kolem roku 2007, kdy jsem je tam viděl také já.
 

Z filmu Ady
 

Překvapily vás jako znalce francouzské kinematografie a historika něčím tyto nově objevené filmy? Prozrazuje v nich Man Ray o sobě něco nového?
Nemyslím si, že by tyto snímky byly nějak šokujícím objevem nebo přinášely radikálně odlišný pohled na jeho tvorbu. Nezapomeňme, že filmy obecně jsou pouze malou částí jeho originálního díla. Zajímavé jsou jako rozšíření znalostí o umělcově hledání, přístupu k filmovému materiálu a jako drobný voyeuristický vhled do jeho soukromí.

Čím je podle vás Man Rayova filmová tvorba jedinečná v kontextu tehdejší kinematografie?
Fotograf Man Ray filmuje předměty bez souvislosti, aby dosáhl rychlých, ale zároveň nejasných výsledků. Je postupně součástí dvou neopominutelných uměleckých skupin – dadaistů a surrealistů. Tvoří v době, kde se milovníci filmu a amatéři stali dvěma základními pilíři avantgardy, jde o dobu po roce 1923. Zároveň je tato skupina umělců velmi různorodá a má více méně jediný společný cíl – najít jiné než dosud běžné formy kinematografie, a tak neexistuje jedna, ale deset různých avantgard, protože téměř každý včetně těch zapomenutých hledačů mohl přijít s něčím novým. Výjimečnost Man Raye spočívá také v tom, že film je pro něj pouze jedním z prostředků, který mu umožňuje tvořit, a který navíc velmi rychle opouští. Proto jsou možná jeho filmy tak svobodomyslné a odpoutané od jakýchkoliv pravidel.
 

Z filmu Ateliér Val-de-Grâce





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková

starší články

F3.19DOK.REVUE
27. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue