Krajina poslů smrti i taškářů

Dokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.

Z filmu Země havrana z archy

» Film na webu Visions du Réel

---

„Jistě je nám znám zvláštní midráš k traktátu Sanhedrin (...): havran, kterého vysílá Noe z archy, aby zjistil, zda vody na zemi už opadly, odmítá archu opustit; nechce nechat samici havranici s Noem samotnou. Je vůbec možný svět, kde by konečně vládla spravedlnost? Kdosi v Noemově arše o tom pochybuje.“ 

Tato pasáž z knihy Emmanuela Lévinase Etika a nekonečno mi utkvěla. V mém filmu není, ale je to jeho prvotní inspirace. Obraz drzého černého ptáka, který se bez servítků dohaduje s kapitánem všeho suchozemského tvorstva i nebeského ptactva. Muže, kterého k jeho záchrannému poslání vyvolil sám Bůh, havran bez cavyků obviní, že mu svádí havranici. Mám slabost pro ptactvo a mám ráda paradoxy. Když vidím, že se obojí setkává, svět se mi rozzáří.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Snad nenajdeme jiného ptáka než havrana (respektive krkavce, protože mytologický havran je téměř vždy do češtiny špatně přeložený krkavec), který by lidskou představivost podněcoval tak protichůdně. Napříč kulturami je havran vyslanec bohů, posel smrti, světlonoš, stvořitel světa a člověka. Avšak ať mají havrani v mýtech jakoukoli roli, pokaždé jsou svého druhu vyděděnci. Často pak taškáři, kteří stojí poťouchle vedle člověka a takříkajíc dělají problémy. A nejde jen o pradávné mýty. Havrani dodnes lidi provokují svojí černotou, chytrostí či krákáním.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Země havrana z archy vznikala oklikou, nepohodlně, zato poučně. Je součástí experimentálního projektu KRASTÍ, který jsme si vymysleli se třemi dalšími režiséry či hudebními skladateli na jaře 2017. Příběh KRASTÍ je zdlouhavý. Podstatné je, že na jeho počátku bylo nadšení a předsevzetí vytvořit dílo na hranici filmové a hudební skladby, které bude pojednávat krajiny – skutečné, snové, vnitřní, všelijaké. Ono dílo pak mělo mít tři možnosti uvedení: koncertní, tedy doprovázené živou hudbou, filmové coby celovečerní film složený z kapitol a konečně čtyři krátké samostatné filmy. Země havrana z archy je jedním z těchto čtyř filmů, či spíše filmových básní.
 

Z filmu Země havrana z archy

Mytické krajiny a havrani kálející na hroby

Na začátku natáčení nebyl scénář, ale obrazy a motivy. Skutečně jsem hledala krajinu havrana z archy. Krajinu, která je nezformovaná, krajinu nových začátků po potopě. Když jsem ji našla, našla jsem společně s ní i její protiváhu, sypkou krajinu pouště. Třeba té pouště, v níž havrani krmí proroka Eliáše. Obojí jsme natáčeli na ostrově Amrum v Severním moři. Je to velmi magické místo. Měli jsme na film málo peněz, takže jsme spali ve stanu v kempu. Bylo to ale výborné, jelikož kemp byl přímo v dunách a my neustále slyšeli burácející moře, což jen umocňovalo naladění se na film. Zažili jsme vichřici a písečnou bouři, foukalo tak moc, že jsem se nesměla s kamerou otočit proti větru, aby mi písek nepoškrábal objektivy. Když jsem přijela do Prahy, vysypala jsem z kamery (16mm bolex) čajovou lžičku písku. Čekání na materiál bylo napínavé, naštěstí písek exponovaný film nijak nepoškodil.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Ovšem tyto bledé mytické krajiny, jakkoli vznešeně nádherné, mě samy o sobě neuspokojovaly. Potřebovala jsem do filmu dostat trochu krve, trochu živého světa. A havraní humor. Nevím už, v jaké fázi jsem objevila hřbitov v Chrudimi, u něhož hnízdí kolonie havranů. Černí vetřelci neustále kálejí na hroby, čímž místní přivádějí k zuřivosti. Opravdu je tu přítomna nenávist. Za nikdy neutichajícího krákání chrudimští sisyfovsky omývají své hroby, které však pamatují „jinčí věci“ než déšť havraních bobků. Syrový český venkov ve filmu docela neurvale narazí na mytické krajiny. Přiznám se, že je to moment, který mám ráda. Je to takový havraní móres. Použila jsem ho, přestože tento náraz film vyhazuje z uhlazené estetické jednoty.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Třetí rovinu pak tvoří několik krásných, hlubokých textů ze starých mýtů (konkrétně z Bible, Eddy a legend severoamerických indiánů), které slouží také jako jakési volné ukotvení a členění. Stejně jako celý film krouží texty kolem havranů a živlu vody. Voda do filmu pronikla samovolně a velmi výrazně. Někdo mi dokonce řekl, že je to film mnohem více o vodě než o havranech. Kdo ví. Mě po celou dobu natáčení a střihu vedl paradoxní, mnohovrstevnatý kulturní obraz havrana. Ten je však mnohem více věcí lidské představivosti než havranů samotných. A představivost vypráví o duši, ať už používá obrazy vody, havranů či hřbitova.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.
dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.Adéla Križovenská
3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová

starší články

.DOK.REVUE
23. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextKontext. Jedno ze zásadních témat dnešní doby přehlcené virálovými videi a jedno ze zásadních témat dokumentárního filmu vůbec. Jaký kontext dodat obrazům coby fragmentům reality? A jaký kontext jim dodáváme my diváci? O potřebě kontextu jsme se bavili také nad snímkem Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze Do debaty jsme přizvali odborníka na Blízký východ, publicistu, spisovatele a rozhlasového komentátora Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni, dokumentaristku a kurátorku působící v Praze Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaMuž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David ČeněkTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue