Krajina poslů smrti i taškářů

Dokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.

Z filmu Země havrana z archy

» Film na webu Visions du Réel

---

„Jistě je nám znám zvláštní midráš k traktátu Sanhedrin (...): havran, kterého vysílá Noe z archy, aby zjistil, zda vody na zemi už opadly, odmítá archu opustit; nechce nechat samici havranici s Noem samotnou. Je vůbec možný svět, kde by konečně vládla spravedlnost? Kdosi v Noemově arše o tom pochybuje.“ 

Tato pasáž z knihy Emmanuela Lévinase Etika a nekonečno mi utkvěla. V mém filmu není, ale je to jeho prvotní inspirace. Obraz drzého černého ptáka, který se bez servítků dohaduje s kapitánem všeho suchozemského tvorstva i nebeského ptactva. Muže, kterého k jeho záchrannému poslání vyvolil sám Bůh, havran bez cavyků obviní, že mu svádí havranici. Mám slabost pro ptactvo a mám ráda paradoxy. Když vidím, že se obojí setkává, svět se mi rozzáří.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Snad nenajdeme jiného ptáka než havrana (respektive krkavce, protože mytologický havran je téměř vždy do češtiny špatně přeložený krkavec), který by lidskou představivost podněcoval tak protichůdně. Napříč kulturami je havran vyslanec bohů, posel smrti, světlonoš, stvořitel světa a člověka. Avšak ať mají havrani v mýtech jakoukoli roli, pokaždé jsou svého druhu vyděděnci. Často pak taškáři, kteří stojí poťouchle vedle člověka a takříkajíc dělají problémy. A nejde jen o pradávné mýty. Havrani dodnes lidi provokují svojí černotou, chytrostí či krákáním.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Země havrana z archy vznikala oklikou, nepohodlně, zato poučně. Je součástí experimentálního projektu KRASTÍ, který jsme si vymysleli se třemi dalšími režiséry či hudebními skladateli na jaře 2017. Příběh KRASTÍ je zdlouhavý. Podstatné je, že na jeho počátku bylo nadšení a předsevzetí vytvořit dílo na hranici filmové a hudební skladby, které bude pojednávat krajiny – skutečné, snové, vnitřní, všelijaké. Ono dílo pak mělo mít tři možnosti uvedení: koncertní, tedy doprovázené živou hudbou, filmové coby celovečerní film složený z kapitol a konečně čtyři krátké samostatné filmy. Země havrana z archy je jedním z těchto čtyř filmů, či spíše filmových básní.
 

Z filmu Země havrana z archy

Mytické krajiny a havrani kálející na hroby

Na začátku natáčení nebyl scénář, ale obrazy a motivy. Skutečně jsem hledala krajinu havrana z archy. Krajinu, která je nezformovaná, krajinu nových začátků po potopě. Když jsem ji našla, našla jsem společně s ní i její protiváhu, sypkou krajinu pouště. Třeba té pouště, v níž havrani krmí proroka Eliáše. Obojí jsme natáčeli na ostrově Amrum v Severním moři. Je to velmi magické místo. Měli jsme na film málo peněz, takže jsme spali ve stanu v kempu. Bylo to ale výborné, jelikož kemp byl přímo v dunách a my neustále slyšeli burácející moře, což jen umocňovalo naladění se na film. Zažili jsme vichřici a písečnou bouři, foukalo tak moc, že jsem se nesměla s kamerou otočit proti větru, aby mi písek nepoškrábal objektivy. Když jsem přijela do Prahy, vysypala jsem z kamery (16mm bolex) čajovou lžičku písku. Čekání na materiál bylo napínavé, naštěstí písek exponovaný film nijak nepoškodil.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Ovšem tyto bledé mytické krajiny, jakkoli vznešeně nádherné, mě samy o sobě neuspokojovaly. Potřebovala jsem do filmu dostat trochu krve, trochu živého světa. A havraní humor. Nevím už, v jaké fázi jsem objevila hřbitov v Chrudimi, u něhož hnízdí kolonie havranů. Černí vetřelci neustále kálejí na hroby, čímž místní přivádějí k zuřivosti. Opravdu je tu přítomna nenávist. Za nikdy neutichajícího krákání chrudimští sisyfovsky omývají své hroby, které však pamatují „jinčí věci“ než déšť havraních bobků. Syrový český venkov ve filmu docela neurvale narazí na mytické krajiny. Přiznám se, že je to moment, který mám ráda. Je to takový havraní móres. Použila jsem ho, přestože tento náraz film vyhazuje z uhlazené estetické jednoty.
 

Z filmu Země havrana z archy
 

Třetí rovinu pak tvoří několik krásných, hlubokých textů ze starých mýtů (konkrétně z Bible, Eddy a legend severoamerických indiánů), které slouží také jako jakési volné ukotvení a členění. Stejně jako celý film krouží texty kolem havranů a živlu vody. Voda do filmu pronikla samovolně a velmi výrazně. Někdo mi dokonce řekl, že je to film mnohem více o vodě než o havranech. Kdo ví. Mě po celou dobu natáčení a střihu vedl paradoxní, mnohovrstevnatý kulturní obraz havrana. Ten je však mnohem více věcí lidské představivosti než havranů samotných. A představivost vypráví o duši, ať už používá obrazy vody, havranů či hřbitova.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková

starší články

.DOK.REVUE
23. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue