Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací
DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Kdyby tisíc kuchařů

Glosa

Kdyby tisíc kuchařů

19. 11. 2007 / AUTOR: Robert Müller

Jak rozdělit sen? Jeruzalém, Izrael a Palestina ve snímcích izraelských tvůrců na MFDF Jihlava

Stát Izrael vznikl před 59 lety na území, jež mu přiřkla Organizace spojených národů v rámci plánu na rozdělení mandátního území pod správou Velké Británie. Arabové žijící na tomto území nikdy původní plán OSN nepřijali. Tvrdí totiž, že si Evropa řešila komplex z toho, že nedokázala Hitlerovi zabránit ve vraždění Židů, tudíž nechala ty, kteří nacistické „konečné řešení“ přežili, aby se usadili na území, které jim podle jejich víry patří. I muslimským Arabům však podle jejich víry ono území patří. A uprostřed toho všeho město míru – Jeruzalém, který měl podle původního plánu OSN patřit všem, protože jej za posvátný považuje třetina obyvatel planety. Jak rozdělit sen?

Dva ze šesti filmů izraelských tvůrců se těchto témat dotýkají velmi těsně. Devítihvězdičkový hotel ukazuje život palestinských Arabů, kteří pokoutně pronikají na území Izraele a nechávají se načerno zaměstnávat na stavbách domů, ve kterých budou bydlet Izraelci. Deníky Alfa natočil Izraelec, který musí – stejně jako všichni muži v zemi – po skončení vojenské služby každý rok vykonat měsíc trvající záložní službu. Dostává různé úkoly, mezi jiným také hlídkování na „okupovaných územích“. Jejich status je sporný, ale to by vydalo na několik dokumentů. Obsah obou filmů nebudeme prozrazovat, můžeme se ale zamyslet nad tím, co ukazují. Jak se asi dívají sousedé na mladíky, kteří se téměř plazí po kolenou, aby mohli pracovat na domech pro své „okupanty“? Přinesou domů peníze, živí své rodiny, ale jaký je to život?

Na jedné chatrči, v nichž tito dělníci provizorně přespávají, je vidět zapíchnutá vlaječka Izraelského národního fondu jedné z nejmohutnějších sionistických organizací. Asi jako kdyby si vyhnaní sudetští Němci dali na domek vlajku Matice české. Otázkou je, zda si to ten mladý Arab vůbec uvědomil; jde tak o svým způsobem černý humor a ironii, nebo si ji tam dal, protože je docela hezká.

Střihem se přesuneme mezi rezervisty. Vesměs se jim nechce prohledávat domy a byty uprostřed noci, strašit děti a ponižovat jejich otce. Ale jdou. Někteří se bojí postihu, jiní to berou prostě jako povinnost. Kdyby všichni rezervisté řekli, že budou jen v kuchyni, byl by brzy konec, soudí jeden z vojáků, který touto cestou protestuje proti tomu, co musí. Jenže zůstali by u plotny i všichni na druhé straně? Stát Izrael se dožije 60 let, bude tu i dál. Ne proto, že by si to nějak zasloužil; není o moc lepší ani horší než většina ostatních. Jednou se ale svět dohodl, že tu má být. Teprve až tohle pochopí a zastaví teroristy, pak přijme většina palestinských Arabů, pak budou moci rezervisté zůstat doma a arabští gastarbeitři nebudou muset přelézat přes plot, aby uživili své rodiny.

Mohlo by vás zajímat: