Jednotka intenzivního života

Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument?

Foto z chystaného filmu Adély Komrzý Jednotka intenzivního života. Foto archiv Adély Komrzý.

Během koronavirové krize se veřejnost začala zajímat o etické otázky medicíny. Na povrch se tak dostalo téma rezonující poslední desetiletí lékařskými kuloáry. Téma, jemuž se intenzivně věnuji dva roky ve svém vznikajícím filmu o paliativní péči. Díky moderní medicíně a technologickému pokroku můžeme pacienta udržovat při životě téměř donekonečna. Kdy je možné přestat? Jako by koronakrize obtáhla kontury témat našeho filmu.

Co budeme dělat, když bude nedostatek ventilátorů pro více pacientů? Kdo na něj bude mít právo a kdo už ne? „Rozhoduje věk. Mladší člověk má na ventilátor větší právo než člověk, kterému procentuálně zbývá méně času, pokud tedy není terminálně nemocen,“ odpovídá odborník na etickou problematiku v televizi divákům. A co když budou dva ventilátory, na nichž budou upoutány dvě osmdesátileté babičky, a přivezou třetí babičku? Kterou odpojit? Nebo tu nově přivezenou nechat umřít? Dilema… Ptám se Ondřeje, jedné ze dvou hlavních postav našeho filmu, co by dělal. „V první řadě bych se jich zeptal, jestli o život na přístroji vůbec stojí. Možná by všechny tři odpověděly, že nechtějí život na hadičkách a přístrojích prodlužovat, protože jim to stejně neumožní starat se o svou milovanou zahrádku nebo si dát s kámoškou na verandě kafe a cigárko… No a tak by byly ty přístroje vlastně volné pro někoho, pro koho to smysl má.“

Ondřej Kopecký a Kateřina Rusinová jsou paliatři, tedy lékaři zabývající se paliativní medicínou. Často je paliativní péče asociovaná s umíráním, smrtí, koncem. To ale není případ našeho filmu a jeho protagonistů, pro které je paliativní péče především o životě. I když už třeba nebude dlouhý, přece to je stále život a může být pro konkrétního pacienta dobrý. To ale pro každého znamená něco jiného. Ať už jde o zmírnění bolesti, nebo třeba uzavření sňatku, na který doteď nebyl čas. Ondřej s Kateřinou se tak snaží paradigma uvažování o umírání v rámci nemocnice trochu převrátit. Je to ale trnitá cesta. Technický a technologický vývoj medicíny dostal doktory i pacienty do situace, kdy je možné život prodlužovat, ale už nejsme zvyklí ptát se, za jakou cenu a jestli si to pacient vůbec přeje. A to „ptát se“ je spíš o komunikaci s pacientem, jenže ta se na lékařských fakultách téměř neučí. A tak se těžkým rozhovorům lékaři vyhýbají nebo jsou v nich neobratní. Ondřej, Kateřina a celý paliativní tým Všeobecné fakultní nemocnice v Praze je však příkladem, že komunikaci se lze naučit, ne každý má na to totiž přirozený talent, to jsou spíše výjimky. Aby lékaři tyto schopnosti stále rozvíjeli, zkoušejí si dialogy třeba na profesionálních hercích hrajících pacienty nebo mezi sebou.

Smrt v životě nechceme

V područí techniky, která může být samozřejmě spásou i zatracením, se v extrémních momentech dostáváme do nové situace, kdy je nutné udělat verdikt, jestli život dále prodlužovat, nebo ho ukončit. Zdá se to šílené! Ale není to bezvýchodné ve chvíli, kdy jsme si vědomi, jaké máme vlastní životní hodnoty my i naši blízcí. Něco tak vnitřního a bytostného se totiž stává rozhodujícím faktorem. Málokdo má ale své hodnoty napsané na papírku, který nosí v peněžence spolu se seznamem léků. Málokdo si klade otázky, jaké jsou jeho životní hodnoty. Zkuste si napsat pět nejdůležitějších. Dá to zabrat…
 

Paliatr Ondřej Kopecký je protagonistou chystaného filmu Adély Komrzý Jednotka intenzivního života. Foto archiv Adély Komrzý
 

Když se něčeho bojím, tak musím jít blíž, ne utéct. To je můj vyrovnávací mechanismus, nad nímž nemám moc velkou kontrolu. A tak mě k filmu vlastně přivedl strach… To, jak se vyrovnáváme s konečností, jsem poprvé začala obrazově zkoumat v jednom dílu cyklu České televize Nedej se s názvem Smrt v životě nechceme. A postupně jsem pronikala do dějin i současného lékařského systému. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že u nás zemře osmdesát procent lidí v nemocnicích, aniž by si to přálo.

Před dvěma lety jsem se s Ondřejem a Kateřinou vydala na pouť zjistit, jaká naopak ta přání jsou a jak se jich lze dopátrat a vyhovět jim.
 

paliace.cz
Producentka: Pavla Janoušková Kubečková (nutprodukce)
Koprodukce: FAMU, Česká televize, UPP
Film vzniká s podporou Fondu kinematografie





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.
dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.Adéla Križovenská
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko

starší články

3.20DOK.REVUE
29. 06. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue