Hladové publikum jihlavské

Blog Tomáše Feřteka

Přirovnávat diváky nadcházejícího Mezinárodní festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě k dravému rybímu hejnu může někomu připadat excentrické, ale po deseti letech, co tam jezdím, mi to přijde každý rok výstižnější. Schází se tu vybrané publikum s citlivým nosem, vnímavé ke každé „kapce“ informace. Stačí ve festivalových vodách šplouchnout novinkou a dav se ve vteřině přesměruje. A protože se v Jihlavě  promítá vždy na třech čtyřech místech, připomíná pohyb černě oděného obrýleného davu v ulicích velmi věrně útok piraního hejna, které umí změnit směr v půlvteřině, když opodál někdo neuváženě strčí nohu pod hladinu.

Hezký příklad z minulého roku. Česká  televize ohlásila promítání ukázek z dvou docusoapů o svatbách a porodech. Taková věc se obvyke odbývá před dvěma třemi desítkami zájemců, dílo nebývá hotové, je to spíš podklad k diskusi. Jenže loni bylo na festivalu shodou okolností  méně „masa“ než obvykle (každý rok se prostě neurodí), takže udivenou producentku a dvě režisérky čekal několikasethlavý narvaný sál jako při české premiéře provokativně dokumentární celebrity Michaela Moora.

Jihlavské publikum je nepředsudečné, „žere“ všechno. Energií a lidmi narvaný sál cvakal loni čelistmi, když se promítal poprvé provokující film o „tykadlovém“ řidiči Smetanovi  z televizního cyklu Český žurnál (režie Klusák a Remunda, letos můžete vidět celovečerní verzi),  ale aplaudoval i zdánlivě konvenčnějšímu portétu Věry Čáslavské (Věra 68, režie Olga Sommerová). Bylo to dobré? Bylo. Sem s tím.

Pokud máte podobný vkus a apetit, pak letošní ročník doporučuji. Gardu zasloužilých dokumentaristů (Gogola, Hníková, Remunda, Klusák, Jablonská, Janeček) střídají mladší (Bláhovec, Rychlíková, Kokeš, Bystřičan) a kvalita rozhodně neklesá. A to mluvím pořád o domácím dokumentu (sekce Česká radost). Ale v Jihlavě každý rok běží soutěž o nejlepší světový dokument loňského roku (Opus bonum), středoevropský dokument (Mezi moři) nebo výběr toho nejlepšího  (Zvláštní uvedení). Dá se vůbec tohle strávit za pět dnů? Je to zdravé?

A jsme u odpovědi na úvodní otázku. Fanouškovský dav se v Jihlavě chová predátorsky hlavně proto, že je vyhladovělý. V kinech o slušný dokument sotva zavadíte, v televizi je to jen o maličko lepší. Hejno piraní leží celý rok u dna, jen sem tam smočí nohu neopatrný honák. A jednou za rok přes řeku brodí nedohledné stádo. Nepřecpat se k bezvědomí je těžké. Referuji z vlastní zkušenosti.

MFDF Ji.hlava se letos koná od pátku 24. do úterý 29. října. Pro ty, co se chtějí stravovat méně nárazově, doporučuji slušné dokumentární menu na http://dafilms.cz/.

www.respekt.cz




f1.13DOK.REVUE
23. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue