Hladové publikum jihlavské

Blog Tomáše Feřteka

Přirovnávat diváky nadcházejícího Mezinárodní festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě k dravému rybímu hejnu může někomu připadat excentrické, ale po deseti letech, co tam jezdím, mi to přijde každý rok výstižnější. Schází se tu vybrané publikum s citlivým nosem, vnímavé ke každé „kapce“ informace. Stačí ve festivalových vodách šplouchnout novinkou a dav se ve vteřině přesměruje. A protože se v Jihlavě  promítá vždy na třech čtyřech místech, připomíná pohyb černě oděného obrýleného davu v ulicích velmi věrně útok piraního hejna, které umí změnit směr v půlvteřině, když opodál někdo neuváženě strčí nohu pod hladinu.

Hezký příklad z minulého roku. Česká  televize ohlásila promítání ukázek z dvou docusoapů o svatbách a porodech. Taková věc se obvyke odbývá před dvěma třemi desítkami zájemců, dílo nebývá hotové, je to spíš podklad k diskusi. Jenže loni bylo na festivalu shodou okolností  méně „masa“ než obvykle (každý rok se prostě neurodí), takže udivenou producentku a dvě režisérky čekal několikasethlavý narvaný sál jako při české premiéře provokativně dokumentární celebrity Michaela Moora.

Jihlavské publikum je nepředsudečné, „žere“ všechno. Energií a lidmi narvaný sál cvakal loni čelistmi, když se promítal poprvé provokující film o „tykadlovém“ řidiči Smetanovi  z televizního cyklu Český žurnál (režie Klusák a Remunda, letos můžete vidět celovečerní verzi),  ale aplaudoval i zdánlivě konvenčnějšímu portétu Věry Čáslavské (Věra 68, režie Olga Sommerová). Bylo to dobré? Bylo. Sem s tím.

Pokud máte podobný vkus a apetit, pak letošní ročník doporučuji. Gardu zasloužilých dokumentaristů (Gogola, Hníková, Remunda, Klusák, Jablonská, Janeček) střídají mladší (Bláhovec, Rychlíková, Kokeš, Bystřičan) a kvalita rozhodně neklesá. A to mluvím pořád o domácím dokumentu (sekce Česká radost). Ale v Jihlavě každý rok běží soutěž o nejlepší světový dokument loňského roku (Opus bonum), středoevropský dokument (Mezi moři) nebo výběr toho nejlepšího  (Zvláštní uvedení). Dá se vůbec tohle strávit za pět dnů? Je to zdravé?

A jsme u odpovědi na úvodní otázku. Fanouškovský dav se v Jihlavě chová predátorsky hlavně proto, že je vyhladovělý. V kinech o slušný dokument sotva zavadíte, v televizi je to jen o maličko lepší. Hejno piraní leží celý rok u dna, jen sem tam smočí nohu neopatrný honák. A jednou za rok přes řeku brodí nedohledné stádo. Nepřecpat se k bezvědomí je těžké. Referuji z vlastní zkušenosti.

MFDF Ji.hlava se letos koná od pátku 24. do úterý 29. října. Pro ty, co se chtějí stravovat méně nárazově, doporučuji slušné dokumentární menu na http://dafilms.cz/.

www.respekt.cz




f1.13DOK.REVUE
23. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film