Festivalová minuta

den čtvrtý, Dokument 2036


 

Mnohovrstevnatá rozmluva 2036: Documentary Oddyssey, documentary cinema in the next 20 years svedla dohromady výjimečné mluvčí reprezentující rozličné vizionářské perspektivy. Legendární kanadský experimentální filmař a spisovatel Mike Hoolboom, vedoucí rubriky current affairs docs britského deníku Guardian Charlie Phillips, ředitel českého Národního filmového archivu Michal Bregant, zakladatel Machine learning community Marek Moudrý a bývalý filmový kurátor britské galerie moderního umění Tate Modern George Clark předložili v diskuzi moderované dramaturgyní festivalu Andreou Slovákovou své představy o vývoji dokumentární kinematografie i podstatných aspektech její současnosti. Debata se na otázku vývoje dokumentárního filmu dívala ze třech aspektů: dokument jako stylistická forma nesoucí ve svých konvencích jistý soubor hodnot (určité typy referencí k realitě a fakticitě, etické limity, vztahy k zobrazovaným postavám, způsoby vyprávění), jako produkční a distribuční praxe a artefakt k archivování, i jako estetická praxe vycházející z různorodých tvůrčích metod (které mohou zahrnovat i sebereflexivitu vůči médiu či výrazovým prostředkům, interaktivitu, aktivní roli diváků anebo aparátů či počítače „pomáhajícího“ film vytvořit).

Marek Moudrý shrnul možnosti, jak počítač již teď přispívá ke kreativnímu procesu, například uspořádáním materiálu, ale také identifikací jistých prvků, detailů v obrazech, díky nimž jim dokáže přiřadit významy, a tyto jeho „kompetence“ se stávají preciznějšími a dokonalejšími. Podotkl však, že podstatnou charakteristikou dokumentárního filmu je výrazné sdělení, které nese, a právě v tom je počítač „pozadu“ – ve schopnosti kriticky vyhodnotit a vytvořit hodnotné sdělení. Charlie Phillips říkal, „aniž by chtěl znít dystopicky“, že krátké formy audiovizuálních sdělení jsou sice dominantním formátem sledovaným v online prostředí, a k výběru typu formátu, jakým obsah jako uživatelé internetu vnímáme, přispívají i důmyslné (a obtížně viditelné) procesy Googlu a Facebooku třídících a prioritizujících vybraný obsah, avšak určujícím faktorem tvorby obsahu nemohou být pouze divácké návyky a aktuální chování. Mike Hoolboom poukázal na „jeden přístroj, který změnil všechno – přenosný telefon“, díky němuž vytváříme neustále svůj vlastní archiv a nosíme jej sebou. Michal Bregant zdůraznil, že nejen archivací audiovizuálního materiálu paměťové instituce přispějí k budoucí reflexi současnosti, ale především zpřístupňováním, protože „sdílení je klíč“, zároveň však zdůraznil, jak nemožné je pro jednu instituci vytvářet archiv všeho audiovizuálního, co denně vzniká, a jak podstatná je role vzdělaných kurátorů orientujících se v digitálně zrozených obsazích a dílech. Čímž otevřel otázku hodnot, na základě kterých je možné z nepřeberného množství kontinuálně vznikajícího obsahu vybírat. George Clark objasnil, jak masivní je aktuální absorbování vlivů filmu ve výtvarném umění a jak umění a informace či reference k realitě tvoří podstatnou živoucí formu vizuálních umění; nad čím je však nutné přemýšlet, jsou technologie prezentace a způsoby, nástroje a praxe, jak se dokumentární obsah dostává a v budoucnosti bude dostávat k recipientům. Jedním ze závěrů vizionářské diskuze byla nutnost vytváření vlastních individuálních řádů („a ne-řádů“) a pořádků svých osobních i sledovaných veřejných zdrojů a archivů, abychom subjektivně a samostatně rozeznávali a přiřazovali obsahu hodnoty.




F4.16DOK.REVUE
29. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue