Festivalová minuta

den čtvrtý, Game Zone

Učení se je najednou cool. V Game zone náměstí je pořád plno, návštěvníci jsou, dle pozorování v různých částech dne a večera, mezi cca 7 a 50 lety. Zájem je i o ty vyloženě vzdělávací hry, které buď učí konkrétní fakta, jako například Československo 38-89 z novodobé historie, anebo trénují způsoby přemýšlení příznačné pro určité obory, třeba jako legedární arkáda Radix Endeavour, která rozvíjí vědomosti například z algebry, matematické pravděpodobnosti a statistiky, anebo třeba v anatomii, genetice a evoluční biologii.
 

Jeden z návštěvníků (věk 36) zašel mezi filmy na hodinku do Game Zone, začal hrát simulaci válečné situace This War of Mine, kde hraje z pohledu běžného obyvatele města, který usiluje o mír, ale především o přežití svoje a svých blízkých. „K té hře se musím vrátit a hrát ji dál, úplně mně vtáhla,“ říkal návštěvník a popisoval, jak propracované postavy a hluboká morální dilemata nutí hráče neustále přemýšlet ve velice autentických otázkách a činit rozhodnutí s komplexními důsledky, přičemž se vše odehrává v prostředí, jehož reálie jsou nemírně realistické.




F4.16DOK.REVUE
28. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue